|
Padací most
- zvedací část mostovky, která z obranných důvodů umožňuje přerušení vstupní komunikace vcházející do hradu po mostu. Zvednutý padací most též zakrývá portál brány a jeho
bytelná konstrukce, zapadající do vpadliny lemující portál, představuje další uzavírací prvek. Čepy padacího mostu se otáčely v točnicích a ve spuštěné poloze se konec mostu
při bráně nezřídka opíral o konzoly, přizdívku či mostnici. Druhý konec dosedal na pilíř v ukončení pevné části mostu nebo na jinou konstrukci. V Čechách byl padací most
nejčastěji zavěšen na lanech či řetězech vedených přes kladky v otvorech v horních rozích vpadliny. U nás se nedochovalo ani v jediném případě zařízení umožňující pohyb mostu.
Mohlo jít buď o rumpály, nebo bylo k minimalizaci síly potřebné ke zvednutí mostu užito protizávaží, která klesala k podlaze průjezdu či do zvláštních šachet. Ty mohly mít,
zvláště u můstků branek pro pěší, i velmi malé rozměry. Vzácně se používal i stěžejkový padací most a kolébkový padací most.
Palác
- stavba, u níž funkce obytná a reprezentační převažuje nad všemi ostatními. Přitom různou měrou hraje i roli v obraně hradu a může mít i další funkce. Podoba paláce jako
nejvýraznějšího prvku reprezentace majitele je zároveň citlivým indikátorem jeho společenského postavení. Paláce mohly být budovány různými stavebními technologiemi, i ve
vzájemné kombinaci. I u zděných paláců se mohly užívat roubené či hrázděné příčky, roubené komory, dřevěné obklady či táflování, a zejména obranná podstřešní patra,
polopatra a podsebití. Přízemí paláce většinou z obranných důvodů obsahovalo pouze provozní, nejčastěji skladovací prostory, mimo nádvoří se neotvírající vůbec anebo pouze
střílnovými okénky. Hlavní reprezentační a obytné prostory se nacházely v prvním patře. Šlo především o velký sál, který ve vyšší úrovni nalezneme zcela výjimečně (Říčany).
Druhé patro a eventuální další již měla méně exponovanou funkci v obytném provozu, naopak hrála důležitou roli v obraně. Vzhledem ke svému reprezentačnímu charakteru,
podléhajícímu mimo jiné i vyloženě módním požadavkům, prodělaly paláce značně složitý vývoj.
Palebná čára
- ideální směr výstřelu uvažovaný při hodnocení obranných kvalit opevnění umožňujících aktivní obranu. Reálná možnost výstřelu je vždy tvořena úhlem, v jehož vrcholu se
nachází zbraň. Palebná čára je chápána jako osa tohoto úhlu, v praxi nejčastěji jako osa úhlu svíraného špaletami výklenku střílny. U těžkých palných zbraní, instalovaných
mimo střílny, se vychází z nutnosti střílet kolmo nebo téměř kolmo na průběh zdiva (z důvodu eliminace nežádoucích dynamických účinků zpětného rázu).
Palisáda
- dřevěné opevnění tvořené kůly zaraženými hustě vedle sebe. Nahoře bývaly zašpičatělé. Pokud nejsou kůly zaraženy těsně vedle sebe a mezery mezi nimi jsou vypleteny proutím,
hovoříme o polském plotu. Oba tyto druhy opevnění měly u českých hradů spíše pomocnou funkci a setkáváme se s nimi nejčastěji na koruně valů před příkopy.
Parkán
- zesilující prvek gotických opevnění. Jedná se prostor mezi vyšší hlavní a nižší parkánovou hradbou, většinou upravený navezením zeminy. Parkán umožňoval nasazení dvou řad
střelců nad sebou a kromě toho zmenšoval možnost proražení celého okruhu opevnění. V případě proražení parkánové hradby při její patě by se na útočníky v nejlepším případě
vysypal hlinitý nebo kamenitý násyp parkánového tělesa. Parkán též zajišťoval plynulý pohyb obránců po celém obvodu opevnění. Pokud do něho zasahovaly či byly dodatečně
dostavovány různé stavby, musela být průchodnost parkánu zachována, a proto jejich nejspodnější úroveň tvoří klenuté průchody (Švihov, Klenová či Křivoklát). V době
nástupu palných zbraní se stal nejvhodnějším místem pro jejich osazení a v mnoha případech se na něj - po zpevnění články umožňujícími boční a křížovou palbu - přesunula
hlavní tíže obrany. Již v době své plné funkce, a zvláště pak v dalším vývoji po ústupu vojenského využití, sloužil parkán s oblibou jako smetiště.
Pas
- podpěrný oblouk.
Pasivní obrana
- způsob obrany, při němž obránci spoléhají především na nepřekonatelnost překážek stavěných útočníkovi do cesty (například hradeb, věží). Hlavní obrannou linií je vlastní
opevnění, respektive jeho ochoz. Pasivní obrana těží z nedostupnosti, mohutnosti, výšky, eventuálně ze zmnožení linií opevnění. Nevýhodou je existence mtrvého prostoru při
patě opevnění, který nemohou obránci z ochozu kontrolovat. K částečnému odstranění této nevýhody mohl být zřízen parkán či opevnění opatřeno podsebitím.
Pekování
- úprava staré omítkové vrstvy nahozením nové. Účelem pekování je umožnit dobré spojení nové omítkové vrstvy s podkladem. Pekování tvoří síť jamkovitých vseků provedených
většinou špičatým nástrojem.
Pivovar
- pivo patřilo ve středověku k hojně konzumovaným nápojům, zastávajícím i roli základní potraviny. V malém mohlo být vařeno v jakékoliv kuchyni a konkrétní doklady o
specializovaných pivovarnických provozech na hradech až do konce 14. století prozatím nemáme. Malý pivovar byl součástí archeologicky zkoumaného manského domu na
Křivoklátě, zaniklého na počátku husitských válek. S rozvojem šlechtického a královského podnikání ve vlastní režii koncem 15. století se pivovarnictví dostalo do popředí
zájmu majitelů hradů a začínají zde vznikat regulérní pivovary, přinášející vlastníkům značné zisky. Tento rozsah podnikání již vyžadoval specializované prostory, respektive
stavby, kromě vlastního pivovaru sladovnu a spilku a ležácké sklepy. Značný rozsah potřebné plochy si vynutil zákonitě situování pivovaru mimo jádro hradu.
Plášť
- hradba úzce obepínající další stavbu, nejčastěji věž.
Plášťová hradba
- vysoká silná hradba s průběžným ochozem, za níž jsou po celém obvodu hradu skryty jeho stavby. U hradů s plášťovou zdí hlavní obranná stavba.
Plenta
- obezdívka. U valů slovanských hradišť zídka zbudovaná bez použití malty, tvořící čelo opevnění. Plenta též může tvořit stěny zahloubených objektů, například zemnic.
U zděných staveb mohla být užívána k zesílení stěn, zejména při statických poruchách anebo také pro uložení vestavěných konstrukcí (zvláště kleneb).
Podhradí
- neopevněné osídlení pod hradem, které je většinou na hrad provozně vázané. Podhradí přitom může obsahovat i některé obslužné a výrobní provozy (například mlýn, pivovar
a podobně).
Podsebití
- obranný, nejčastěji dřevěný či hrázděný prvek ve formě chodby nebo polopatra, ukončující hradby či budovy. Podsebití je na konzolách vyloženo před líc stavby, kterou má
bránit, takže obránci odsud mohou otvory "bít pod sebe" (odtud název) do mrtvého prostoru při patě hradby, který byl při pasivní obraně jinak nezasažitelný. Podsebití bylo
často omítáno, a to i pokud bylo dřevěné či hrázděné. Od 14. století se součástí podsebití stávaly i štíhlé arkýřové věžičky.
Podvalí
- suterén dřevěné věžovité stavby zahloubený do skály u skalních hradů. Podvalí slouží k ukotvení a zajištění stability vyšší stavby.
Poplužní dvůr
- historické označení pro panský, neboli vrchnostenský dvůr, ke kterému náležela dominikální půda. Součástí poplužního dvora byly hospodářské budovy a selské grunty (dvory)
s pozemky. Vlastní personál v čele s šafářem byl na poplužním dvoře minimální, neboť část práce zastali poddaní v rámci svých robotních povinností a námezdní pracovníci.
Také dobytek se často v poplužních dvorech až do zrušení roboty v roce 1848 nechoval, neboť držitel poddanského gruntu měl povinnost robotovat jistý počet dní buď sám nebo
s vlastním potahem.
Portál
- architektonickými nebo výtvarnými prvky pojednané orámování dveřního otvoru nebo brány.
Prampouch
- rozpěrný oblouk, rozpínající dvě stavby. Na hradech mohl nést i schodiště (Křivoklát, Rabí).
Prejz, prejzy
- označení pro pálenou střešní krytinu skládající se ze dvou dílů – spodního háku (korýtka) a vrchní prejzy (kůrky). Ve střední Evropě byla užívána už od středověku jako
zcela dominantní typ nespalitelné střešní krytiny. V průběhu 18. století byla postupně nahrazena plochými taškami, tzv. bobrovkami.
Presbyterium, presbytář
- závěr kostela nebo kaple s oltářem, v gotice nejčastěji polygonální či pravoúhlý.
Prevét
- též prevít; nejpokročilejší forma středověkého záchodu, nejčastěji ve formě arkýře, opatřeného kamennou sedačkou s otvorem, či podobně vybaveného výklenku ve zdi. Tato druhá
varianta je známa již z románských hradů (Přimda, Loket). V obou případech fekálie padaly přímo k patě stavby.
Proluka
- mezera mezi zuby cimbuří.
Předbraní
- zvláštní opevnění předložené před bránu, které zlepšuje její obranné schopnosti. Rozmachu se dočkalo zvláště s rozvojem dělostřelectva v 15. století. Speciálními případy
předbraní jsou chatelet a barbakán.
Předhradí
- samostatná opevněná část šlechtického hradu, která obsahuje především hospodářské objekty. Předhradí bývá situováno obvykle před jádrem hradu a přístupová cesta jím
prochází. Jeden hrad může být vybaven i více předhradími; specifickým předhradím je latrán.
Předpolí
- prostor v nejbližším okolí hradu, důkežitý z hlediska obrany. Předpolí bylo zpravidla udržováno bez vzrostlejšího porostu a beze staveb, které by mohly poskytnout případnému
útočníkovi krytí.
Předsunutá bašta
- samostatné dělostřelecké opevnění, blokující výšinu v okolí hradu. Nutnost stavby předsunuté bašty vyplynula z rozvoje obléhacího dělostřelectva v 15. století, v jehož důsledku
se pro mnohé starší hrady staly výšiny v okolí, v době vzniku hradu ležící mimo dostřel, smrtelným nebezpečím. Nejstarší objekty tohoto typu vznikaly v 70. letech 15. století.
Konkrétní podoba, výstavnost a vybavení se řídily geomorfologickou situací, možnostmi a nároky stavebníka a kolísaly od jednoduchých zemních opevnění až po náročné zděné objekty.
Přihrádek
- širší parkán.
Příkop
- umělá deprese s pokud možno co nejkolmějšími stěnami, představující překážku pro vstup útočníka. Příkop mohl být užit zcela samostatně, nejčastěji však byl kombinován
s jinými lineárními fortifikačními prvky, zvláště hradbou a valem.
Přípora
- nosná konstrukce klenebního systému, která sbíhá od klenebních žeber až k podlaze.
Purkrabství
- samostatná budova u velkých, převážně královských hradů, sloužící jako sídlo správce hradu - purkrabího.
| 
