|
Val
- jako val bývají označovány hradby raně středověkých hradišť tvořené hlinitým náspem, zpevněným nejčastěji dřevěnou roštovou nebo komorovou ztužující konstrukcí. Čelní
stěna bývá tvořena kamennou, na sucho kladenou plentou, zadní zpevněna analogicky či dřevem. U vrcholně středověkých hradů se již s valem této konstrukce nesetkáváme.
Věž
- stavba libovolného půdorysu, jejíž výška několikanásobně přesahuje další rozměry. V naprosté většiny případů obsahuje vnitřní dutinu, dle účelu různě dělenou a
vybavenou. S ohledem na funkci v hradní dispozici dělíme věže na hlavní a ostatní. Hlavní věž od ostatních odlišuje dominantní poloha v rámci hradu i skutečnost,
že ve většině případů měla sloužit jako poslední útočiště obránců. U složitějším dispozic mohla být hlavní (též velká) věž zdvojena a nacházíme i hrady, u nichž
nejde žádnou věž klasifikovat jednoznačně jako hlavní. Hlavní věž čistě obranného charakteru se nazývá bergfrit, obytná věž pak donjon. Z věží ostatních nutno
uvést především věže hradební, zpevňující exponované úseky opevnění či tvořící součást aktivního obranného systému. Zvláště důležité případy hradebních věží představují
věže flankovací a věže bateriové. Studniční věže sloužily k zajištění životně důležitého vodního zdroje. Věž vodní neobsahovala studnu, ale sloužila přímo k získávání
vody z přilehlého vodního toku či plochy. Věže branské představovaly jedno z možných řešení brány. Podobu věže mohl získat i prevét, hovoříme pak o záchodové věži.
Věžice
- polookrouhlý, polygonální či čtverhranný zesilující prvek opevnění, předstupující před jeho líc. Může tak být prvkem aktivní obrany. Narozdíl od věže bývá věžice bez
vnitřního prostoru a hradbu či stavbu, kterou má zpevnit, nepřevyšuje. Obrannou úroveň představuje pouze ochoz související s ochozy přilehlých úseků fortifikace.
S věžicí se setkáváme již u románských hradů (Pražský hrad, Roudnice), kde jsou nejspíše importem patrně francouzského původu. Užívány byly
v hradní architektuře 13. století, zvláště u královských a s nimi souvisejících hradů (Týřov, Zvíkov, Vimperk), ve výjimečném případě (Krašov) může věžice suplovat i věž hlavní.
Vitráž
- zasklení okna různobarevnými, výtvarně pojednanými skly, spojovanými olověnými pásky.
Vlčí jáma
- 1. prostora pod podlahou průjezdu brány využívaná vlastně jako další příkop při obraně. 2. zakrytá jáma, popřípadě se zaostřeným kůlem, zřizovaná jako nástraha v
předpolí hradu.
Vodní věž
- věž sloužící k čerpání vody přímo z otevřeného vodního zdroje, nejčastěji řeky, většinou vysunutá z hradního organismu.
Vrata
- pohyblivá, uzavírací součást bran, zásadně se otevírající dovnitř. Těžká křídla vrat bytelné dřevěné konstrukce byla často pobíjena silným plechem, mnohdy upevněnými
železnými pásy, tvořícími pravoúhlou, většinou nakoso postavenou síť. Pásy byly v křížení přidržovány charakteristickými velkými hřeby, někdy s ozdobnou hlavou. Z hlediska
odolnosti proti vyražení bylo velmi důležité ukotvení vrat. Jejich spodní čepy se otáčely buď v ložiscích vysekaných v kamenných blocích či v průběžném dřevěném trámu.
Horní ložiska křídel vrat většinou obsahoval mohutný trám, zazděný do špalet otvoru brány těsně nad portálem. Jinou možnost představovalo zavěšení křídel vrat na mohutné
železné závěsy a čepy. V zavřené poloze bylo možno vrata zajistit jednou či více závorami tvořenými masivními trámy. Ty byly zasunuty v kapse ve zdivu jedné ze špalet
a v případě potřeby zapadaly po vytažení do mělčí kapsy v protilehlé špaletě. Podobně mohly být zajišťovány i dveře a okna v různých částech hradu.
Vysunutá opevnění
- opevnění vysunutá z hradního areálu proti případnému útočníkovi a zlepšující tak obranyschopnost hradu. S nejstaršími takovými opevněními se setkáváme již ve 13. století,
kdy buď zajišťují přístupovou cestu (Bezděz), nebo u hradů na klesajících výběžcích zabírají část nebezpečného hřbetu před vlastním hradem, a oddalují tak prvý styk s
nepřítelem od jádra (Neznámý hrad u Albrechtic). Klasickou dobou budování předsunutých opevnění se stalo 15. století, kdy představovaly jednu z reakcí na rozvoj obléhacího
dělostřelectva. Mezi vysunutá opevnění lze řadit objekty stavěné před starším, nejčastěji šíjovým příkopem. Mohly mít podobu klasické věže ve zvláštním ohrazení
(Český Šternberk), postupně však získaly charakter bateriové věže (Hasištejn). Mezi vysunutá opevnění náleží i zajištění brány - předbraní, barbakán
a koridor.
|
