Poslední aktualizace tohoto hradu: 3. 9. 2021
|
ŠVIHOV |
Zachovaný vodní hrad na okraji stejnojmenného městečka.
Se jménem Švihova se v predikátu Budivoje setkáváme již k roku 1245. Zdejší feudální sídlo v průběhu 1. poloviny 14. století získali páni z Rýzmberka a ze Skály a jejich dílem
je zjevně vznik výstavného hradu, výslovně připomínaného k roku 1375. V květnu 1425 byl obléhán husity a po odvodnění hradních příkopů se posádka vzdala. Objekt je při té příležitosti označován
jako tvrz. Za Švihovských z Rýzmberka byl od roku 1480 velkolepě pozdně goticky přestavěn, k roku 1505 je doložena návštěva Benedikta Rejta. Roku 1548 se stal majitelem v důsledku úpadku
Švihovských překvapivě zanedbaného hradu Herolt Kavka z Říčan, od jehož potomků ho koncem 16. století získali Černínové. Kvalitní opevnění způsobilo, že se Švihov ocitl mezi hrady, které měly
být na příkaz císaře Ferdinanda III. z roku 1655 zbořeny. Naštěstí byla realizována pouze demolice části vnějšího opevnění. Hrad se však nacházel ve velmi špatném stavu a byl užíván pouze
k hospodářským účelům, zvláště jako sýpka. Částečné rehabilitace se dočkal až ve 20. století.
Oproti dosavadním představám o úplném zániku starších než pozdně gotických staveb ukázaly průzkumy a výzkumy v posledních letech, že je v dnešním hradním organismu dochována jejich
podstatná část. Jde o hrad ze 14. století, starší tvrz zjevně stávala jinde, nejspíše v okolí kostelíka sv. Jiljí. Nejstarší stavební fázi hradního jádra náleží dnešní severní palác s archaicky
provedenými dochovanými okénky. K němu na jižní straně přiléhalo čtverhranné nádvoří a od jeho severozápadního nároží vybíhala hradba, jejíž nároží je dochováno při dnešní Červené věži, která k ní
byla v pozdní gotice přistavěna. V západní části hradu existovala nějaká rozměrnější stavba v prostoru pozdějšího Říčanského paláce, jak dokládá její otisk na pozdně gotické velké věži. Záhy kapacita
paláce nepostačovala, a proto byl k jižní straně nádvoří přiložen nový, se severním rovnocenný palác. Předhradí nepochybně zabíralo západní část dnešního vnějšího ohrazení a jeho opevnění nejspíše
náležela při památkových úpravách v 50. letech zjištěná silná hradba. Při pozdně gotické přestavbě byly použity a přestavěny oba paláce obklopené posléze novým prstencem vnějšího opevnění s okrouhlými
baštami v nároží. Na východní straně dispozici doplnila kaple se závěrem nastavěným na polygonální baště. Při konzervaci fasád kaple byla z lešeňových kůlů získána dendrodata 1486. Protože kaple nemohla
přerušit parkán, byl prostor pod ní v plné šíři parkánu řešen
jako tunelový průchod. Ve středu čela vstupní strany stojí mohutná čtverhranná vstupní věž s jednotlivými patry spojenými šnekovým schodištěm. Mezi ní a Červenou baštou stála budova, pozdější Říčanský
palác, a v jižním rameni parkánu jsou doposud patrny zbytky čtverhranného objektu kuchyně, jejíž interiér byl pomocí trompů převeden do charakteristického polygonálního dýmníku. Výstavba hradu započala
úpravami paláců a budováním opevnění. Původně zřejmě byly všechny místnosti paláců plochostropé, pouze kaple byla zaklenuta žebrovou hvězdovou klenbou. V průběhu 80. let došlo ke změně plánu a paláce
byly opatřeny klenbami. Pokud klenby nejsou přímo dílem Benedikta Rejta, vznikly alespoň pod vlivem jeho huti. Pouze velký sál v druhém patře zůstal plochostropý. Roku 1504 Půta Švihovský z Rýzmberka
zemřel a o hrad se rozdělili jeho synové Václav a Jindřich. Každému připadl jeden palác a odpovídající část parkánu s baštami. Protože však původní plán s takovýmto rozdělením na dva samostatné
celky nepočítal, bylo třeba ho modifikovat a doplnit. K čelní spojovací hradbě bylo přistavěno úzké křídlo se schodištěm. Bylo nutné též vyřešit přístup do společné kaple, do níž se chodilo pouze
přes velký sál v patře severního paláce. Ten byl proto předělen příčkami tak, aby vznikla chodba oddělená od obytných místností. Druhá patra obou paláců spojily kryté chodbičky, respektive můstky,
s nárožními baštami. Nově upravena byla i vysoká vstupní brána, rovněž společná pro oba majitele. Zaklenutím se však zmenšil její průjezd, takže bylo nutno zazdít branku pro pěší a celou věž zvenčí
zajistit opěrnými pilíři. Jádro s vnitřním opevněním, obklopené vodním příkopem, obcházelo vnější opevnění, viditelně se rozpadající na dvě odlišné části. První, dodnes zachovaný, západní úsek
nejspíše odpovídá původnímu rozsahu předhradí a není příliš pokrokový. Evidentně vznikl v prvé fázi pozdně gotické přestavby hradu. Tvoří ho hradba se čtverhrannými, uzavřenými, avšak flankování
schopnými věžemi. Součástí této části je i mohutná sýpka, k níž zvenčí přiléhá malá okrouhlá věž Kašperka a zřejmě i sousední čtverhranná věž, do roku 2008 považovaná za bránu. Podle historických pramenů
navštívil Švihov roku 1505 Benedikt Rejt. Výsledkem jeho působení je kromě staveb v jádře nová východní část vnějšího opevnění, dnes z větší části zbořená. Úsek tvořila mohutná hradba se čtyřmi rozměrnými,
dovnitř otevřenými okrouhlými baštami, na jejíž ochozy vedla zděná schodiště. Součástí této části opevnění byla i nová vysoká vstupní věžová brána, analogická věži v opevnění vnitřního hradu a patrně
i dochovaná okrouhlá bašta napravo od ní. V přízemí torza vstupní věže se dochovala charakteristická střílna s brýlovou průstřelnicí a otočným dřevěným bubnem. I vnější opevnění obklopoval široký
vodní příkop. Podobu hradu známe i v zaniklých částech velmi přesně díky nástěnné malbě v hradní kapli z 20. let 16. století. na pozadí boje sv. Jiří s drakem je detailně namalován hrad, jak vypadal
po dokončení. Víme tedy, že obě čtverhranné věže i paláce ukončovala omítaná hrázděná polopatra pod vysokými střechami. Známe podobu hrázděných hradebních ochozů i drobných špičatých věžiček, jež
doplňovaly ve vodní hladině se shlížející členitou a malebnou siluetu hradu. Úprav se nepochybně dočkal i okolní terén a zejména vodní systém, součástí obranného systému byl nejspíše i opevněný
objekt Kokšín.
Výstavba Švihova započala někdy v 1. polovině 14. století vznikem hradu s palácem jako hlavní obrannou i obytnou stavbou. Záhy se však rozšířením dostala do módního kontextu dvoupalácových
dispozic. Pozdně gotický Švihov se svým mohutným dělostřeleckým opevněním, širokými vodními příkopy a celým vodním systémem schopným zatopit a rozbahnit širší okolí hradu náležel mezi nejkvalitnější
opevnění své doby. Obranný systém, jehož dopracování je dílem Benedikta Rejta, vykazuje četné shodné prvky i řešení se současně přestavovaným hradem Rabí. Kombinace aktivní
dělostřelecké obrany s vodními plochami zde byla dovedena k dokonalosti. Užití střílen s otočnými bubny, známých i z Rejtova opevnění Pražského hradu, patrně ukazuje na jihoněmecké, snad norimberské
souvislosti.
Zdroj:
- DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. 2. vydání. Praha: Libri, 2002, s. 545-548.
- DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Dodatky 3. Praha: Libri, 2008, s. 120.
- DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Dodatky 4. Praha: Libri, 2011, s. 106.
Základní informace:
Název: |
Švihov |
Okres: |
Klatovy |
Poloha: |
9 km severně od Klatov |
Nadmořská výška: |
374 m n. m. |
GPS souřadnice: |
49°28'43.829"N, 13°17'7.665"E |
Přístupnost: |
přístupný v návštěvních hodinách |
Majitel: |
stát, správce NPÚ |
Oficiální stránky: |
|
Fotogalerie: |
|
Dokumentace: |
1. plán hradu dle Menclové a Durdíka |
Typický pohled: |
Cesta k hradu:
|
Na náměstí Dr. E. Beneše ve Švihově směřují spoje z Plzně, Chudenic a Bířkova. Zřícenina hradu je z něj nadohled.
Vlakem dojedeme přímo do Švihova (trať 170: Praha - Beroun - Plzeň - Klatovy), odkud je třeba pokračovat cca 1,3 km pěšky po turistických značkách.
Automobil lze za poplatek zaparkovat ve Švihově na náměstí Dr. E. Beneše.
Erby významnějších držitelů hradu: |
 Švihovští z... |
 Černínové z... |
|
|
Copyright © Ohradech.eu (David Mikoláš)