Poslední aktualizace tohoto hradu: 8. 12. 2022
|
NOVÝ ŽEBERK |
Zaniklý hrad na Zámeckém vrchu u obce Pyšná v Krušných horách.
První písemná zmínka o hradu se objevuje v listině Jana Lucemburského z 30. května 1327, který uděluje bratřím z Bergova Starý Žeberk, Nový Žeberk a město a hrad Bílinu. Vystavěn byl buď před
rokem 1321 Albertem ze Žeberka, nebo v letech 1321-1327 Otou z Bergova jako sídelní objekt, který měl nahradit pro tyto účely nepochybně nezpůsobilý Starý Žeberk. Další zmínka
o Novém Žeberku se objevuje až k roku 1382, kdy Ota z Bergova a na Bílině prodal vratislavskému hejtmanovi Těmovi z Koldic horu Starý Žeberk a hrad Nový Žeberk a další příslušenství za 3140 kop pražských grošů.
Je zřejmé, že Starý Žeberk byl již opuštěný. Panství příslušející k Novému Žeberku sestávalo z třetího dílu městečka Borku (Jirkova), třetiny kostelních platů z vesnic Boleboř, Orasín, Jindřišská, Bernov,
Bohuslavice a Pyšná, z manství a léna v Kundraticích, Kyjicích, Újezdě, Boleboři a Bernově. K roku 1395 přešel Nový Žeberk ze zástavy příbuzného Koldiců Albrechta ze Schauenforstu na purkrabího z Leisneku
Albrechta a jeho syna Vyrta. I v dalších letech páni z Koldic hrad často zastavovali, až jej roku 1418 prodali Vítovi ze Šumburka a Glouchova. V roce 1454 ho držel Albert z Konipas, který panství připojil k Borku
(Červenému hrádku). I když se tehdy po Novém Žeberku psal, patrně již hrad neobýval, ale pouze využil jeho jméno jako prestižní symbol ve svém predikátu. Někdy v této době hrad, který přestal být centrem panství
a sídelním objektem, zpustl a zanikl.
T. Durdík (2002) vyhodnotil dispozici hradu jako dvojdílnou. Rozlišil nevelké jádro obtočené parkánem obsahující podélný, zřejmě dosti výstavný palác a níže položené nepravidelně okrouhlé
předhradí, po obvodě zastavěné zřejmě hospodářskými budovami a provozními objekty. Vstup do něj vedl přes malý trojúhelný parkán. Před vstupem identifikoval celkem tři příkopy, přičemž hloubení prvního
považoval za nedokončené.
M. Sýkora (2016) popsal v hradním areálu celkem sedm oddílů: jádro, nepravidelně lichoběžnou plochu východně od jádra (předhradí), západní parkán, východní parkán, vnitřní opevnění, střední opevnění
a vnější opevnění. Jádro bylo tvořeno výstavnějším vícepodlažním trojdílným palácem, k němuž byla přiložena stavba snad ve funkci schodišťového přístavku, spojujícího nejen jednotlivá patra paláce, ale také palác
s hradbou. Hradbou opevněnou nepravidelně lichoběžnou plochu východně od jádra vyplňovala zástavba tvořená dvěma stavbami. První stavba měla minimálně pět místností, přičemž jedna z nich patrně fungovala jako pátá
brána. Druhá stavba byla čtyřdílná. Součástí tohoto druhé oddílu byla také objekt, který lze interpretovat jako pětibokou baštu. Západní parkán nevykazuje stopy po zástavbě a jeho opevnění tvořila kamenná zeď pojená
vápennou maltou. Ve východním parkánu autor identifikoval dvě stavby: vstupní objekt či baštu obsahující čtvrtou bránu a objekt charakteru vysunuté bašty. Opevnění východního parkánu tvořila nejspíše nasucho skládaná,
nebo maltou pojená zeď. Pátý oddíl (vnitřní opevnění) obepínal na pětiúhelníkovém půdorysu všechny strany předchozích částí hradu a ve třech nárožích jej zajišťovaly bašty tvořené sypanými zemními tělesy. Severní
bašta obsahovala třetí bránu. Opevnění oddílu, kromě sypaného náspu, tvořila patrně hradba z kamene kladeného nasucho, která byla ve vrchních partiích opatřena lehčí, nejspíše dřevěnou konstrukcí. Střední opevnění
charakteru nasucho kladené hradby zakončené dřevěnou konstrukcí je vymezeno pouze náspem a příkopem. V jeho čele stála druhá brána, která mohla mít kulisovou, ale také složitější podobu. Obdobná interpretace je možná
i u posledního oddílu - vnějšího opevnění.
Zkoumání objektu M. Sýkorou přineslo nový pohled na jeho stavební podobu a jeho vývoj. Autor je přesvědčen, že rozsáhlé vnější fortifikace nepocházejí z nejstaršího období, ale že jsou až důsledkem
stavebních aktivit husitského období. Nesouhlasí s hypotézou T. Durdíka o jejich částečné nedokončenosti a celý systém s rozsáhlým zemním opevněním s několika baštami hodnotí jako zcela evidentní snahu o promyšlenou
aktivní obranu, která byla na přístupové straně násobena v jednotlivých liniích.
Zdroj:
- DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. 2. vydání. Praha: Libri, 2002, s. 392.
- LEHKÝ, Ivan a Milan SÝKORA (eds.). Pyšná sídla mocných. Hrady a tvrze na Mostecku. Most: ÚAPPSZČ, 2014, s. 88-93.
- SÝKORA, Milan. Stavební podoba a historie hradu Nový Žeberk (okr. Chomutov). In: Castellologica Bohemica 16. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2016, s. 57-96.
Základní informace:
Název: |
Nový Žeberk |
Okres: |
Chomutov |
Poloha: |
10 km severně od Chomutova |
Nadmořská výška: |
684 m n. m. |
GPS souřadnice: |
50°33'5.968"N, 13°26'36.935"E |
Přístupnost: |
volně přístupný celoročně |
Majitel: |
stát, správce Lesy ČR |
Oficiální stránky: |
- |
Fotogalerie: |
|
Dokumentace: |
1. půdorys hradu dle T. Durdíka |
Typický pohled: |
Cesta k hradu:
|
V Boleboři zastavuje místní autobusová linka z Chomutova. K cíli vede cca 3,7 km dlouhá trasa značená převážně zeleně.
Nejbližší ŽST se nachází v Jirkově, odkud je hrad vzdálen cca 9,8 km po turistických značkách.
Automobil lze zaparkovat poblíž Horské služby v Pyšné a pokračovat cca 1,0 km pěšky po lesní cestě.
Erby významnějších držitelů hradu: |
 Z Bergova |
 Z Koldic |
 Z Šumburka |
|
|
Copyright © Ohradech.eu (David Mikoláš)