Poslední aktualizace tohoto hradu: 2. 11. 2025

LITICE NAD ORLICÍ

    Zříceniny hradu na výrazném vrchu obtékaném Divokou Orlicí.
    Hrad založili koncem 13. století Drslavici a dali mu jméno po svém původním hradu Litice u Plzně. První zmínka o hradu pochází z roku 1304, kdy král Václav II. vyměnil s Půtou z Potštejna polovici litického hradu za zboží Borské v Prácheňském kraji. Jan Lucemburský ho roku 1316 zastavil Jindřichovi mladšímu z Lipé. Někdy po roce 1333 ho vyplatil Karel IV., později hrad získali Lichtenburkové. V roce 1365 ho koupil Jindřich z Lipé a od roku 1371 byl majetkem Bočka z Kunštátu. Za Jiřího z Kunštátu a Poděbrad byl významně přestavěn. V roce 1495 ho získal Vilém z Pernštejna, a zastíněn sousedním Potštejnem, hrad počal upadat. Ještě za pánů z Bubna byl ve 2. polovině 16. století sídlem správy panství, úpadek hradu však nezadržitelně postupoval. V roce 1652 se uvádí již jako polorozbořený hrad, i když některé části byly ještě hospodářsky využívány. Zřícenina byla v rámci památkových úprav v 80. letech 20. století archeologicky zkoumána J. Šulcovou a M. Cejpovou.
    Podobu původního hradu ze 13. století na skalnatém vrcholu kopce doposud prakticky neznáme. Pouze archeologický výzkum M. Cejpové zachytil na nádvoří a v prostoru čelního paláce jádra fragmenty jeho zdiva tvořící pravoúhlé nároží nekorespondující s dnešní půdorysnou osnovou jádra hradu. Ta vznikla v průběhu 2. poloviny 14. století a má vyváženou dvoupalácovou podobu. Lépe dochovaný čelní palác měl některé interiéry klenuté žebrovými klenbami, jejichž podoba ukazuje na určitý kontakt se stavební produkcí václavské dvorské huti (konzoly mimo kout místnosti). Dnešní rozsah hrad získal až za Jiřího z Kunštátu a Poděbrad. Problémem zůstává datace k čelnímu paláci v jádře na nádvorní straně přistavěné štíhlé čtverhranné věže s klenutými interiéry, z nichž jeden byl i drobnou kaplí. Interiér kaple s mírně lichoběžným půdorysem je v současné době otevřen do vyššího podlaží. Původně byla kaple kryta trámovým dřevěným stropem, který byl vynášen na kamenných koutových konzolách. Věž samotná je přiložena k paláci na spáru a řada detailů svědčí proto, že vznikla s větším časovým odstupem. Vstupy do jednotlivých úrovní věže jsou vedeny po pavlači z paláce, vstupy z paláce jsou ovšem upraveny ze starších oken se sedátky. Jediným sporným místem zůstává provázání zdiva paláce a věže na východní straně, a to při koruně zdiva paláce. Portály ve dvou podlažích věže převyšujících dochovanou úroveň paláce napovídají, že palác měl minimálně jedno další, nejspíše hrázděné či roubené podlaží, a do poslední patra věže se pak mohlo chodit vikýřem z krovu. Oba paláce obsahovaly v každé úrovni po třech místnostech. Ke spojovací hradbě se za věží přiložilo úzké křídélko. Všechny dochované architektonické detaily v jádře jsou překvapivě nenáročné až nekvalitní. Současně s přestavbou vnitřního hradu, snad ještě ve 14. století obíhaného jednoduchým vnějším ohrazením, se budovalo i nové vnější opevnění. V jeho rámci se největší péče dostalo zajištění vstupní strany, kde i obvodová hradba oproti ostatním úsekům dosahuje dvojnásobné šíře. Jedině zde se též ve větší míře uplatnily zásady aktivní dělostřelecké obrany. Její tíha spočívala na téměř čtvercové, dovnitř otevřené baště, k hlavní hradbě na koso přistavěné rozložité bráně a na polygonálně zalomeném západním nároží, vybaveném střílnami. Archeologický výzkum J. Šulcové v letech 2003 a 2004 odkryl pozůstatky nevelkého novověkého domku opatřeného kachlovými kamny, kuchyňkou, předsíňkou a přístavkem, který byl z větší části vložen do interiéru čtverhranné bašty. Ve styku dvou hradeb ve východním nároží jsou jasně patrné dvě fáze výstavby. Východní hradba, nebo alespoň její část, může být pozůstatkem staršího ohrazení předhradí. Flankování této části obvodu hradu zajišťovala pouze polookrouhlá dovnitř otevřená bašta. Vstupní brána byla podélnou masivní stavbou. Její přízemí, mimo průjezdu navenek se otevírajícího kromě velkého portálu i brankou pro pěší, obsahovalo i strážnici. Do patra vedlo úzké šnekové schodiště. Bránu ukončovalo obranné roubené či hrázděné patro či polopatro. Na vnější fasádě se v patře nacházelo honosné, dnes již zaniklé okno a byly zde osazeny i reliéfní desky. Nad branou pro pěší si můžeme prohlédnout český, moravský, hornolužický a poděbradský erb v bohatě zdobeném rámu doplněné nápisem: Tato weze dielana za neyjasniejsiehi krale girziho czeskeho kr(ale) markrab(í) morawskeho a letopočtem 1468. Vpravo od této největší desky je osazen neurčitelný znak, vlevo další tři reliéfy. Spodní zachycuje lidskou tvář, střední sedící postavu, snad krále Jiřího a horní, nad kterým se vypíná hrotitý oblouk zakončený korunou, opět sedící figuru. Tato výzdoba, bez promyšleného záměru a kompozice, víceméně nahodile osazená v průčelí brány, překvapuje svou nízkou uměleckou úrovní. Archeologický výzkum T. Čurdy ukázal, že objekt tzv. konírny vedle druhé brány byl minimálně patrový, přičemž z branou přístupného přízemí do prvého, nejspíše obytného poschodí vedlo točité schodiště. Sondáž J. Šulcové v prostoru druhé brány ukázala, že tato byla vybavena padacím mostem.
    Vědomosti o nejstarší fázi hradu nedosahují takové úrovně, aby se k ní bylo možno celkověji vyjádřit. Přestavba ze 14. století náleží mezi dvoupalácové dispozice. Toto schéma bylo respektováno i králem Jiřím, jehož přestavbu v až zlidovělých formách prováděl průměrný či spíše podprůměrný mistr. Překvapující je i systém opevnění, který rozhodně nepatří k vrcholným a kvalitním realizacím doby svého vzniku a výrazně pokulhává za stavebními podniky předních šlechticů. Litice představují vlastně jedinou velkou hradní stavbu krále Jiřího, a v této souvislosti může překvapovat, že král volil stavitele nevelkého rozhledu i úrovně projevu, jakého bychom spíše předpokládali na stavbách drobných feudálů či méně významných měšťanů. Tato skutečnost nejspíše vyplývá z konkrétní politické situace v době stavby i králových kontaktů a úrovně jeho záměru.

Zdroj:
- CEJPOVÁ, Miroslava. Státní hrad Litice nad Orlicí, okres Ústí nad Orlicí - poznámky ke stavebnímu vývoji hradu. In: Castellologica bohemica 6/I. Praha: Archeologický ústav AV ČR v Praze, 1998, s. 245-256.
- DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. 2. vydání. Praha: Libri, 2002, s. 339-341.
- DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Dodatky. Praha: Libri, 2002, s. 62.
- DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Dodatky 2. Praha: Libri, 2005, s. 58-59.
- DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Dodatky 3. Praha: Libri, 2008, s. 72-73.
- MENCLOVÁ, Dobroslava. České hrady II. 2. vydání. Praha: Odeon, 1976, s. 280-286.
- SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Díl II. – Hradecko. Praha: František Šimáček, 1883, s. 75–91.
- ZÁRUBA, František. Hradní kaple. III. doba poděbradská a jagellonská. Praha: NLN, 2015, s. 42-46.

Základní informace:

Název:	Litice nad Orlicí
Okres:	Ústí nad Orlicí
Poloha:	13 km severně od Ústí nad Orlicí
Nadmořská výška:	451 m n. m.
GPS souřadnice:	N 50°5.13692', E 16°21.10982'
Přístupnost:	přístupný v návštěvních hodinách
Majitel:	stát, správce NPÚ (ú.p.s. Sychrov)
Oficiální stránky:	www.hrad-litice.cz
Fotogalerie:
Dokumentace:	1. plán hradu 2. hmotová rekonstrukce

Typický pohled:

Cesta k hradu:

Autobusy z Žamberka a Rybné nad Zdobnicí zastavují na zastávce Záchlumí, Bohousová, žel.zast. K hradu vede cca 3,6 km dlouhá, modře a červeně značená turistická trasa.
Nejbližší vlakovou stanicí jsou Litice nad Orlicí (trať č. 21: Hradec Králové - Letohrad, Častolovice - Solnice), odkud je hrad vzdálen cca 1,8 km po červené turistické trase.
Automobil lze zdarma zaparkovat na malém parkovišti v Liticích nad Orlicí vedle Penzionu Zátiší.