Poslední aktualizace tohoto hradu: 12. 4. 2026
|
KUNĚTICKÁ HORA |
Zříceniny hradu na dominantní osamocené vyvřelé kupě nedaleko od Pardubic.
Hrad v dominantní poloze založil koncem 13. století či na počátku 14. století nejspíše král (patrně Václav II.) a tento objekt, o němž ani nevíme, zda byl úplně dostavěn, se během svého krátkého
života nestačil projevit v psané historii. Zanikl zřejmě ve zmatcích počátku 14. století. V roce 1421 se hory jako majetku opatovického kláštera zmocnil husitský hejtman Diviš Bořek z Miletínka a s použitím
zříceniny si zde postavil své sídlo, po němž se poprvé psal roku 1423. V roce 1465 převedl hrad král Jiří Poděbradský na své syny. Jindřich z Minsterberka ho pak roku 1491 prodal Vilémovi z Pernštejna.
Za Pernštejnů byl hrad velkolepě přestavěn a rozšířen. Již za nich se sídelním objektem staly Pardubice a po prodeji arciknížeti Maxmiliánovi v roce 1560 Kunětická Hora ztratila význam takřka úplně. V roce 1645
ji dobyla a zpustošila švédská vojska. Z této pohromy se hrad nevzpamatoval a již roku 1681 je uváděn jako pustý. Udržována dále byla pouze kaple a některé další objekty. V 19. století byla část hradního areálu
odlámána při těžbě kamene. Od 2. poloviny 19. století zde probíhaly zabezpečovací práce a pouze částečně byl realizován projekt architekta Dušana Jurkoviče na úpravu hradu z 20. let 20. století. K závažným
narušením a ztrátám došlo ještě v 50. letech 20. století.
Původní hrad byl rozsáhlou, nejpíše jednodílnou dispozicí zaujímající celý vrchol kopce. Obvod dnešního jádra se s ním nekryl pouze na východní straně, jak napovídá průběh původního příkopu.
Ve vnitřní ploše stály volně dvě věže. Na východě, v prostoru dnešního jádra pod síní s Plečnikem restaurovanou sklípkovou klenbou, to byla mohutná čtverhranná, zřejmě obytná věž a na jihu neméně mohutná
(a též nejspíše obytná) věž okrouhlá. V areálu dnešního předhradí této fázi příslušejí zřejmě i některé úseky obvodové hradby. Z vnitřní zástavby známe pouze několik slabých zdí zjištěných archeologickým
výzkumem v dnešním nádvoří jádra. Když kopec obsadil Diviš Bořek z Miletínka, použil pro svůj nový hrad patrné zbytky. Především se nepochybně jednalo o část obvodové hradby tam, kde se obrys hradu neměnil.
Okrouhlá věž na západní straně hradu musela ještě stát ve značné výšce a do jejího přízemí byl prolomen nový vstup. Snad již v této době vznikla vysoká věžová vstupní brána s předloženým opevněním s menší
branskou věží. Diviš Bořek však zcela změnil východní část hradu, která se stala jeho soukromým sídlem. Hradní areál rozdělil ve dvě části příčný, do skály vysekaný příkop (pokud ovšem nebyl již staršího
původu) těsně před zaniklou čtverhrannou věží. Divišovo sídlo se oproti starší situaci posunulo směrem k jihu. Hradba s nárožní subtilní okrouhlou věží zde byla založena již do bývalého příkopu, zatímco
na protilehlé severní straně za obdélným palácem zřejmě zůstala část plochy původního hradu mimo nové opevnění. Patrně v této době mohla snad vzniknout i dnes zcela zaniklá štíhlá čtverhranná věž, zvenčí
přistavěná k hradbě dolní části hradu v blízkosti torza okrouhlé věže, zachycená na kresbách Jana Willenberga. Pernštejnská přestavba z prostého hradu učinila mohutné reprezentativní a dokonale opevněné sídlo.
Zcela se změnilo především původní obytné jádro. Naproti Divišovu paláci u hradby vzniklo nové obytné křídlo ve tvaru písmene L, které se spojilo se starým palácem, takže obvod jádra byl zastavěn ze tří stran.
Přízemí jižního křídla vyplňovala čtvercová místnost zaklenutá sklípkovou klenbou na střední sloup a rovněž sklípkovou klenbou zaklenutá arkáda. Dvoupatrové, ve vyšších podlažích plochostropé jádro doplňovalo
ještě hrázděné obranné polopatro. Velké sály ve druhém poschodí severního a jižního paláce spojil velkým obloukem podklenutý přechod při východní spojovací hradbě. Propojení jednotlivých úrovní zajišťovala
točitá schodiště. Z předhradí zmizela okrouhlá věž, jejíž suterén pohltila nová budova a jeho obvod obklopily hospodářské budovy. Nad příkopem mezi předhradím a jádrem vznikla nevelká kaple sv. Kateřiny
zaklenutá sklípkovou klenbou. Letopočet 1509 nad branou jádra nedatuje dokončení stavebních prací. Na hradě se totiž ještě usilovně stavělo za Jana z Pernštejna v letech 1521-1548. Dnešní podobu získalo
jádro i předhradí při Jurkovičových úpravách, které ne vždy přesně odpovídají původnímu stavu. Přestavěné jádro obklopilo mohutné vnější opevnění. Tvořily ho dva hradební okruhy, které kromě dvou menších
polookrouhlých, dovnitř otevřených bašt a drobné čtverhranné věžičky zpevnily tři velké zemní sypané rondely. Hlavní součástí těchto impozantních bašt se stal mohutný zemní násep, na koruně opatřený hradbou
s dělostřeleckými střílnami, kterou ukončoval hrázděný ochoz pro střelce z ručnic. Vnější zdi při patě rondelů netvořily linii aktivní obrany, ale pouze pasivní překážku. V souvislosti s tím je třeba věnovat
pozornost otázce původní podoby hradby na úpatí pernštejnských sypaných opevnění, za níž dosavadní literatura předpokládá s naprostou samozřejmostí postavení střelců z ručnic. Tomu však nenasvědčují některé
ikonografické prameny. Hlavní, souvislá linie aktivní obrany zemních opevnění se omezovala na vrchol valu, zatímco palebná postavení na jeho úpatí hrála jen druhořadou roli. Celý systém však na rozdíl od
pokročilejších opevňovacích soustav neobsahoval žádné kasematy. Nové brány měly podobu čtverhranných průjezdních věží. Výjimku tvořila pouze kulisová první brána v čelní zdi koridoru, který sbíhal dosti hluboko
ze stráně pod hrad, a druhá brána v přebraní.
Původní hrad se nejspíše blížil velkým dvouvěžovým královským hradům z doby okolo přelomu 13. a 14. století. Velmi zajímavý je hrad Diviše Bořka. Jeho vlastní sídlo – jádro – v souladu se stavbami
ostatních husitských hejtmanů nevyniká ani rozlohou, ani výstavností a blíží se spíše tvrzím předcházejícího období. Rozsáhlé opevněné předhradí mohlo nejspíše sloužit jako zimoviště a tábořiště i početného
vojska. Nešlo tedy zřejmě zcela o předhradí v pravém slova smyslu, ale o podobnou část dispozice, jakou v daleko větším rozsahu nalézáme např. u Valečova. Bytelné opevnění zde bylo
zřejmě dáno značným užitím starších konstrukcí a areál již musel plnit i obvyklé funkce předhradí. Pernštejnská přestavba učinila z Kunětické Hory nádhernou reprezentativní rezidenci. Její opevnění se třemi
rondely, umožňujícími užít zdrcující palebnou sílu, představuje spolu s analogickými pernštejnskými fortifikacemi v sousedních Pardubicích, Chlumci nad Cidlinou a moravském Tovačově vrchol vývoje obranné složky
českých hradů. K nim je třeba přiřadit též v odlišných terénních podmínkách budovanou, pravděpodobně druhou etapu výstavby goticko-renesančního opevnění Hluboké nad Vltavou.
Kunětická Hora. Hmotová rekonstrukce stavu hradu v 1. polovině 16. století podle T. Durdíka 2011
|
1) první brána, |
10) pátá brána, |
Zdroj:
- DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha: Libri, 2002, s. 309-311.
- DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Dodatky. Praha: Libri, 2002, s. 51-52.
- DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Dodatky 2. Praha: Libri, 2005, s. 56.
- DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Dodatky 4. Praha: Libri, 2011, s. 58 a 60.
- MENCLOVÁ, Dobroslava. České hrady II. 2. vydání. Praha: Odeon, 1976, s. 496-502.
- NOLL, Jindřich - VARHANÍK, Jiří. Příspěvek k poznání vnějšího opevnění Kunětické Hory (K otázce původní podoby pernštejnských rondelových fortifikací). In: Průzkumy památek IX – 2/2004. Praha: Památkový ústav středních Čech, 2004, s. 155-165.
- SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Díl I. - Chrudimsko. Praha: František Šimáček, 1882, s. 48–59.
Základní informace:
Název: |
Kunětická Hora |
Okres: |
Pardubický |
Poloha: |
5 km severovýchodně od Pardubic |
Nadmořská výška: |
315 m n. m. |
GPS souřadnice: |
50°4'48.131"N, 15°48'46.387"E |
Přístupnost: |
přístupný v návštěvních hodinách |
Majitel: |
stát, správce NPÚ Sychrov |
Oficiální stránky: |
|
Fotogalerie: |
|
Dokumentace: |
Typický pohled: |
Cesta k hradu:
|
Na zastávce Ráby, Kunětická hora zastavují linky z Pardubic a Hradce Králové.
Nejbližší vlakovou zastávkou je Stéblová obec na trati č. 31 Pardubice - Hradec Králové - Jaroměř, odkud je hrad vzdálen cca 6,2 km.
Automobil je možno zaparkovat na placeném parkovišti přímo pod hradem.
Erby významnějších držitelů hradu: |
 Český král |
 Z Pernštejna |
|
|
Copyright © Ohradech.eu (David Mikoláš)