Poslední aktualizace tohoto hradu: 3. 2. 2024

HOUSKA

8 km jihovýchodně od Dubé

    Současně s Bezdězem byl stavěn nedaleký hrad Houska. Písemně je doložen až k roku 1316, kdy již byl v trvalém vlastnictví Hynka z Dubé. Kdy a za jakých okolností hrad přešel do vlastnictví pánů z Dubé, není úplně jasné. Pravděpodobně jej získali od krále Václava III. Následně se Houska stala šlechtickým majetkem.
    V roce 1432 prodal Jindřich Berka z Dubé panství i hrad Housku Janovi ze Smiřic. Od roku 1502 byli majiteli hradu Hrzánové z Harasova, kteří v 80. až 90. letech 16. století nechali hrad renesančně přestavět. V prvním desetiletí 17. století se panství vrátilo zpět do rukou Berků z Dubé. Jelikož se však Václav starší účastnil stavovského povstání, byl mu majetek zkonfiskován a hrad s panstvím roku 1622 koupil Adam mladší z Valdštejna, který jej však ještě téhož roku vyměnil s Albrechtem z Valdštejna za jiné statky v jižní části Boleslavského kraje.
    V roce 1700 koupil panství Jan Vilém Kounic. Za Kouniců přestala Houska sloužit jako sídlo vrchnosti a byla jen nouzově udržována. Teprve roku 1823 dal Vincenc Karel Kounic Housku opravit a upravit k obývání. Tehdy byly postaveny kamenné pavlače kolem nádvoří, sneseny renesanční štíty, postavena nízká střecha s věžičkou, prolomena nová okna a nově omítnuty budovy.
    V rodu Kouniců zůstala Houska do roku 1897, kdy ji získala princezna Hohenlohová. Po její smrti roku 1918 zdědila panství hraběnka Eleonora Andrássyová a od ní koupil Housku v roce 1924 prezident Škodových závodů Josef Šimonek. V letech 1929 až 1930 byl hrad opravován a byly objeveny a restaurovány zbytky gotických maleb a architektonických článků.
    Po roce 1945 byly místnosti zámku využity k sociálním účelům, pak zde byl umístěn depozitář Univerzitní knihovny v Praze. V restituci byla Houska navrácena původním majitelům, kteří se pustili do nákladné rekonstrukce, díky níž mohl být hrad roku 1999 otevřen veřejnosti.
    Dispozice hradu byla dvojdílná. V silně změněné přední části byla archeologickým výzkumem zachycena část opevnění a nádvorní zdi čelní budovy. Zadní část tvořila tři palácová křídla, dochovaná v plné výši podél bočních a na zadní straně. Na čelní straně tuto část hradu uzavírala hradba a v nároží se na vystupujícím skalním bloku vypínala čtverhranná věž. Přízemí paláců byla plochostropá. V patře se nacházely hlavní obytné a reprezentační prostory. Byly tvořené pomocí charakteristické skladebné jednotky sestávající ze středního klenutého sálku sousedícího na jedné straně s klenutou vytápěnou komnatou a na straně druhé s roubenou komorou. Spojení jednotlivých úrovní umožňovala šneková schodiště. Druhé patro již mělo spíše pomocný obranný a provozní charakter. Na nádvorní straně je osvětlovala sdružená okénka. Nádvoří ve dvou úrovních obíhaly pavlače. Zhruba ve středu nádvoří zjistili František Gabriel a Ivan Peřina zbytky charakteristického lahvovitého, do skály zasekaného objektu, který přeťal novověký sklep. Shodně se svými závěry z dalších lokalit na pískovci jej považují za zásobnici na obilí. Architektonicky nejnáročnější a nejreprezentativnější prostorou byla kaple v nároží severního křídla, zabírající přízemí i patro. Západní stranu jednolodní kaple zakončovala tribuna přístupná jednak portálkem z vnější dřevěné pavlače, jednak točitým schodištěm z dolní části kaple. Klenba nad západní části byla šestidílná a její přípory, stejně jako v závěru kaple, dosahovaly až k zemi a členily tak plochu zdi. V přízemí východní části byly raně gotické sedilie, zaklenuté do trojlistů na konzolách. Výzdobu kaple doplňovaly fresky asi z 30. let 14. století, jejichž zbytky byly objeveny v roce 1929. Malby měly jednotnou ideovou i uměleckou koncepci. Ústředním výjevem je obraz Ukřižování umístěný na východní stranu polygonového závěru. Z obou stran jsou postavy světců, snad apoštolů, volně seskupeny jako svědkové výjevu na Kalvárii. Před apoštoly je zachován fragment hlavy, snad z postavy donátora. Na stěnách jsou zobrazeny výjevy ze života P. Marie a pašijové scény. Na každé straně lodi jsou proti sobě umístěny velké postavy archanděla Michaela vážícího lidské duše a bojujícího s drakem jako symbolem zla. Nad tribunou byla postava sv. Kryštofa v nadživotní velikosti a dnes již nezřetelné postavy světic.
    Houska náleží mezi nejlépe dochované královské hrady Přemysla Otakara II. Pravidelnost tohoto hradu vyplývala z aplikace typu s obvodovou zástavbou na malé staveniště pravidelného obrysu, které ani jiné řešení, než jaké bylo zákonitě použito, neumožňovalo. Hrad vystavěla táž huť, která následně vybudovala hrad Bezděz.

Zdroj:
- ANDĚL, Rudolf a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Severní Čechy. Praha: Svoboda, 1984, s. 146-151.
- DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. 2. vydání. Praha: Libri, 2002, s. 171-172.
- DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Dodatky. Praha: Libri, 2002, s. 30.
- DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Dodatky 4. Praha: Libri, 2011, s. 33-34.
- SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého X. Boleslavsko. Praha: František Šimáček, 1895, s. 247-253.
- ZÁRUBA, František. Hrady doby přemyslovské I. Královské hrady, biskupská sídla, Chebsko. Praha: NLN, 2023, s. 386-392.

Základní informace:

Název:	Houska
Okres:	Českolipský
Poloha:	8 km jihovýchodně od Dubé
Nadmořská výška:	390 m n. m.
GPS souřadnice:	50°29'27.43"N, 14°37'28.091"E
Přístupnost:	přístupný v návštěvních hodinách
Majitel:	Ing. Jaromír Šimonek a MUDr. Blanka Horová
Oficiální stránky:	www.hradhouska.cz
Fotogalerie:	2006 2016
Dokumentace:	1. celkový plán hradu 2. hmotová rekonstrukce

Typický pohled:

Cesta k hradu:

Nejbližší vlaková zastávka se nachází v obci Okna a je od Housky vzdálena asi 5 km. Budete-li se držet turistických značek, pak vyrazíte kousek po zelené, pak přejdete na červenou, která se půl kilometru před cílem spojí s modrou.
Motoristé mohou využít placeného parkoviště vzdáleného 400 m od hradu.