Poslední aktualizace tohoto hradu: 22. 7. 2024

BEZDĚZ

13 km východně od Dubé

    Počátky hradu jsou na základě stylového rozboru kladeny do 60. až 70. let 13. století (vláda krále Přemysla Otakara II.) a tuto dataci potvrzuje i dendrochronologické datování stropního trámu v jižním paláci do let 1270-1271. Stavba byla z podstatné části dokončena v roce 1279, kdy zde byl uvězněn mladý Václav II., za jehož vlády byl hrad dobudován. Kolem roku 1300 získal hrad do zástavy Hynek z Dubé. O 48 let později vykoupil bezdězské panství i s hradem Karel IV. Za husitské revoluce byl Bezděz ve správě jednoho z předních straníků císaře Zikmunda Lucemburského, Jana staršího z Michalovic. Michalovští drželi hrad do roku 1468, kdy byli nuceni přenechat zástavní právo Janovi ze Smiřic. Ve 20. letech 17. století přešel hrad do rukou Valdštejnů, kteří sem přivedli tehdy módní řád monserratských benediktinů. Po skončení třicetileté války pak došlo k definitivní přeměně hradu na klášter a poutní místo. Takto fungoval do roku 1785, kdy císař Josef II. klášter zrušil. Do poloviny 19. století se hrad Bezděz změnil ve zříceninu.
    Cesta do hradu vedla nejprve ulicovým podhradím k patě kopce, kde se obracela k severozápadu strmě vzhůru mezi skalami. Na tomto místě začíná i hradní opevnění první branou prolomenou v mohutné zdi přes 2 m silné a téměř 9 m vysoké, zakotvené do skalního útesu. Podobně vypadala i druhá brána, která přehrazovala cestu asi v polovině její délky před vstupem do vlastního hradu. Celá cesta až k třetí hradní bráně byla z levé strany opatřena zdí, pravděpodobně s cimbuřím.
    Třetí branou se již vcházelo do předhradí, proto byla mnohem lépe opevněna. Asi 20 m od ní vystupovala z hradby kulatá, přibližně 20 m vysoká věž o průměru 9,5 m, která poskytovala bráně boční ochranu. Původní cesta do vnitřního hradu pokračovala za třetí branou těsně podél hradby k dolnímu hradu, kam se vstupovalo branou prolomenou v jeho západné ohradní zdi. Dolní hrad měl obdélníkový půdorys s obytnými budovami na severní a jižní straně. Západní a východní stranu zaujímala asi 2 m silná hradba, pravděpodobně s cimbuřím. Ve východní hradbě pak byla fortna, kterou se vstupovalo do horního hradu. Její ochranu zabezpečovala velká věž, přes 30 m vysoká, postavená na skále v nejvyšším místě hradní stavby. Věž měla průměr téměř 11 m a její zdivo bylo při základu 4 m silné.
    Horní hrad byl vlastním jádrem stavby a zde také byly nejvýznamnější budovy hradu: královský palác s hradní kaplí a menší palác (pravděpodobně purkrabství). Plocha dolního hradu je založena na nerovném a poměrně prudce klesajícím terénu. Rozpadá se na dvě výškové úrovně, potažmo na dvě nádvoří. První se nachází mezi paláci a druhé při bráně. V lepším stavu se dochoval jižní palác s nedávno vybudovanou sedlovou střechou. Na západní straně je prodloužen o nižší přístavek, zakončený cimbuřím. Severní palác se dodnes dochoval v ruinách. Zdroj vody pro hrad zabezpečovala cisterna, vytesaná ve skále v horním hradu mezi budovou purkrabství a královským palácem. Měla průměr asi 3,5 m a byla hluboká přes 11 m.
    Na sousedním čedičovém vrchu Malém Bezdězu existovalo s hradem související opevnění, jehož doba existence dle archeologických nálezů spadá do intervalu od přelomu 14. a 15. století do pokročilého průběhu téhož věku. František Gabriel spojil dochované relikty s hornickým sídlištěm, možnost opevnění vrchu však nevyloučil.
    Bezděz představuje jednu z našich nejvýznamnějších památek a zároveň i nejlépe dochovaný hrad Přemysla Otakara II. Jeho relativně pravidelná podoba vznikla aplikací hradu s obvodovou zástavbou na úzké, dlouhé staveniště. Měl-li být realizován potřebný rozsah obytné plochy, nepřicházela prakticky v úvahu jiná možnost, než stavba dlouhých, rovnoběžných křídel. Při úvahách o funkci hradu je nutno si povšimnout skutečnosti, že hrad neobsahoval v sestavě svých místností velký sál a nebyl tedy zjevně určen k těm panovnickým aktivitám, které takovouto prostoru vyžadovaly. Zajímavé opevnění, sledující přístupovou cestu, je prvým projevem snah o oddálení styku s eventuálním nepřítelem co nejdále od vlastního hradu. Tato myšlenka a posléze naléhavá nezbytnost byla pak v dalším vývoji české hradní architektury dále rozvíjena. Hrad byl nástupcem nedalekého hradu Housky, jehož stísněnost a nemožnost dalšího rozšiřování byla nespíše podnětem k jeho vzniku.

Zdroj:
- ANDĚL, Rudolf a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Severní Čechy. Praha: Svoboda, 1984, s. 33-39.
- DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. 2. vydání. Praha: Libri, 2002, s. 58-61.
- DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Dodatky. Praha: Libri, 2002, s. 12.
- DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Dodatky 3. Praha: Libri, 2008, s. 12.
- MENCLOVÁ, Dobroslava. České hrady I. 2. vydání. Praha: Odeon, 1976, s. 226-230.
- SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého X. Boleslavsko. Praha: František Šimáček, 1895, s. 5-20.
- ZÁRUBA, František. Hrady doby přemyslovské I. Královské hrady, biskupská sídla, Chebsko. Praha: NLN, 2023, s. 354-385.

Základní informace:

Název:	Bezděz
Okres:	Českolipský
Poloha:	13 km východně od Dubé
Nadmořská výška:	577 m n. m.
GPS souřadnice:	49°15'46.59"N, 13°23'57.99"E
Přístupnost:	přístupný v návštěvních hodinách
Majitel:	stát, správce NPÚ-ÚOP v Liberci
Oficiální stránky:	www.hrad-bezdez.cz
Fotogalerie:	2008 2024
Dokumentace:	1. celkový plán hradu 2. perspektivní rekonstrukce hradu 3. Malý Bezděz