Poslední aktualizace tohoto hradu: 30. 9. 2014


Značka zříceniny hradu

RALSKO

4 km severovýchodně od Mimoně

    Archeologické nálezy dokládají existenci hradu již ve 13. století, kdy by nejspíše byl markvartickým sídlem. Se jménem Ralsko se v písemných pramenech setkáváme k roku 1339 v predikátu Heřmana, není však jasné, zda se jednalo o hrad, či sídlo pod ním. Se záznamy vztahujícími se nesporně k hradu lze počítat až od konce 14. století, kdy byl majetkem Jana z Vartemberka a Ralska. Dosavadní názory části badatelů, kteří se domnívali, že jde o novostavbu až z průběhu 15. století, lze považovat za spolehlivě překonané. V roce 1426 hrad obléhali husité, úspěšní však byli až při druhém obležení v roce 1435. Poté za rychle se střídajících majitelů Ralsko počalo ztrácet svůj význam a již roku 1505 se uvádí jako zámek pustý. V letech 1937-1939 stavební úpravy akutními destrukcemi ohrožené zříceniny prováděla mimoňská pobočka Německého horského spolku. V jejich rámci byla nejprve vytěžena hradní cisterna, která pak sloužila v průběhu prací. Stavebně zajištěna a doplněna (nejen co se zdiva, ale i podoby otvorů týče) byla především hradní brána a velká věž, na níž též vznikla vyhlídková plošina. Nalezené architektonické články byly zazděny do nadezdívky zdiva velké věže.
    Hrad situoval stavebník na výrazné kupě, převyšující terén o 400 m. Středověkou přístupovou komunikaci na hrad můžeme sledovat až v jejím posledním úseku, pod vystupujícím skalním bradlem. Její pokračování směrem dolů není jednoznačné. Komunikace ústí na severovýchodním opyši, vyděleném od hradního areálu mohutnou štítovou zdí, a vstupuje do branky pro pěší, prolomené v hradbě, kterou stavitel založil téměř kolmo k čelu hradu. Cesta obíhá severozápadní zaoblený konec zdi do brány, sledovaná okrajem svahu, takže prostor před vstupem neposkytoval mnoho místa pro rozvinutí útoku. Úprava průchodu hradbou sice není původní, 120 cm široká brána se segmentovým obloukem však podržela původní rozměr, který vylučuje vjezd povozů do nádvoří. Tato situace dovoluje vyslovit hypotézu o pevnostním charakteru objektu.
    Dispozice hradu je jednodílná s vysunutou větší obytnou věží na bradle, spojenou dnes s hradem pouze krátkou obvodovou zdí od východního nároží. Opevnění, s ohledem na terén, nevyužívá zemních úprav. Prudké svahy chrání severozápadní a jihovýchodní stranu, na které jej přerušuje přístupová komunikace. Čelo hradu chránila proti opyši 540 cm silná štítová zeď, s níž jsou provázány tři hloubkové zdi. Pravou, vybíhající z její obliny na severozápadní straně, byla prolomena brána, ukrytá se předstupující oblinou. Za vstupem se hradba lomí a uzavírá nádvoří na severozápadní straně. V její destrukcí rozvolněné koruně je patrné štěrbinové okno, snad střílna. Levá hloubková zeď vystupuje z nároží štítové zdi a mírným obloukem pokračuje až k vnějšímu průčelí menší obytné věže, ke kterému přisedá na spáru. Značně destruovanou zdí prostupuje štěrbinové okno s ven se rozevírajícími špaletami a zbytky segmentového záklenku. Zbylou jihovýchodní stranu chránila, pomineme-li nedlouhý úsek hradby při větší obytné věži, zástavba.
    Zástavba hradu přisedá k jeho jihovýchodnímu obvodu. Na nejvyšším místě bradla to jsou především dvě obytné věže na čtvercovém základě. K menší, severovýchodní, přisedala od severovýchodu jedna a od jihozápadu druhá stavba. Jihozápadní věž, přístupná v patře padacím mostem z druhé ze staveb, mohla stát samostatně. Zbývající část při vstupu plnila asi funkci nádvoří s nerovným, skalnatým povrchem. Skalní spára snad mohla sloužit jako zásobárna vody, není ovšem pravděpodobné, že by se jednalo o studnu.
    Vnitřní komunikační schéma se dělilo na nádvoří do dvou směrů. První směřoval přímo do přízemí stavby severovýchodně od menší obytné věže, druhý vpravo do objektu mezi věžemi. Je zřejmé, že objekt plnil funkci komunikačního uzlu, zpřístupňujícího obě věžovité stavby. Vertikální komunikace ze suterénu zpřístupňovala v patře nekrytý prostor pod větší obytnou věží, přízemí menší obytné věže a, nebyla-li ovšem vertikální komunikace do patra v ní, také patro objektu. Tudy nepochybně vedla cesta k padacímu mostu do vnější obytné věže a přístup do patra menší.


Ralsko, zaměření hradního jádra dle F. Gabriela a J. Panáčka z let 1988 a 1990


Ralsko, zaměření hradního jádra dle F. Gabriela a J. Panáčka z let 1988 a 1990.
1) přístupová komunikace, 2) štítová zeď, 3) branka pro pěší, 4) severozápadní nádvoří, 5) pravá hloubková zeď, 6) levá hloubková zeď, 7) nádvorní zeď, 8) vchod do severozápadní stavby, 9) severozápadní stavba, 10) vstup do suterénu jihozápadní stavby, 11) jihozápadní stavba, 12) severovýchodní (menší) obytná věž, 13) vstupní otvor do menší obytné věže, 14) přístup na jihozápadní nádvoří, 15) jihozápadní nádvoří, 16) jihozápadní (větší) obytná věž, 17) krátká obvodová zeď, 18) severovýchodní vstup v patře větší obytné věže.


Zdroj:
- DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. 2. vydání. Praha: Libri, 2002, s. 473-474. ISBN 80-7277-003-9.
- DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Dodatky 4. Praha: Libri, 2011, s. 95. ISBN 978-80-7277-489-0.
- GABRIEL, František a Jaroslav PANÁČEK. Hrady okresu Česká Lípa Praha: Argo, 2001, s. 110-115. ISBN 80-7203-295-X.



Základní informace:

Název:

Ralsko

Okres:

Českolipský

Poloha:

4 km severovýchodně od Mimoně

Nadmořská výška:

696 m n. m.

GPS souřadnice:

Loc: 50°40'27.15"N, 14°45'56.95"E

Přístupnost:

volně přístupný celoročně

Majitel:

Milan Baier

Oficiální stránky:

-

Fotogalerie:

Fotogalerie

Dokumentace:

celkový plán hradu dle Menclové


Typický pohled:


Ralsko

Cesta k hradu:

Výchozím bodem je nejlépe zvolit obec Vranov. Z ní se vydáme po červené značce po cestě, která se ve své poslední fázi mění v příkré stoupání po kluzkých čedičových blocích. Oficiálně se udává, že úsek měří něco málo přes dva kilometry, mně ale připadalo, že jsem jich zdolal aspoň šest.


Erby významnějších držitelů hradu:

Vartemberkové

Vartemberkové

Biberštejnové

Biberštejnové


Copyright © Ohradech.eu (David Mikoláš)