Poslední aktualizace tohoto hradu: 2. 4. 2016


Značka zříceniny hradu

OLTÁŘÍK

též Hrádek nebo Děkovka; 10 km jihozápadně od Lovosic

    Historie vzniku hradu Oltáříka je bezprostředně spojena s husitskou dobou a se jménem nejvýznamnějšího husitského válečníka severních Čech - Jakoubka z Vřesovic. Jakoubek dokázal za husitských válek ukořistit značné statky v severozápadních Čechách, hlavně v Podkrušnohoří. V okolí Oltáříka držel vsi Chrášťany a Děkovku. K ochraně svého majetku si nad Děkovkou vystavěl patrně mezi lety 1440-1450 hrad, který měl chránit jeho statky od jihu a jihovýchodu, kde se rozkládala panství a hrady katolických pánů z Házmburka a Kaplířů ze Sulevic. Hrad Oltářík měl zřejmě čistě účel vojenský, čímž lze vysvětlit i jednoduchost jeho stavebního vybavení.
    Poprvé se Oltářík výslovně připomíná roku 1450, když ho Vřesovcové (Jakoubek a jeho syn Jan) zastavili spolu s příslušenstvím, které tvořily především vsi Chrášťany a Děkovka, za 300 kop grošů Janovi z Polenska. Jakoubek se svým synem hrad nikdy nevyplatili a tak jej roku 1468 Mikuláš, syn Jana z Polenska, postoupil bratrům Janovi a Oldřichovi z Házmburka a Kosti. Od té doby, až do roku 1531, kdy jej vlastnil Vilém mladší z Illburka a na Ronově, nemáme o hradě žádných zpráv. Vilém odkázal roku 1531 majetky do doživotní správy své manželce Anežce z Helfenštejna. Tehdy již byl označen jako pustý. Asi roku 1550 Anežka zemřela a Oltářík získal - neznámo jak - Volf z Vřesovic. Roku 1569 Volf z Vřesovic umírá a Oltářík odkazuje svým dcerám Anně, Magdaléně a Barboře a bratru Bernartovi. Další zástupci rodu, bratři Šebestián a Václav a jejich strýc Jan Podsedický se proti tomu vzepřeli. Celý spor se značně protáhl. Až roku 1576 Anna a Magdaléna, které jediné zůstali z původních dědiců na živu, se raději panství zbavily a postoupily pustý zámek Oltářík a vsi Lahovice, Řisuty, Chrásťany a Děkovku Šebestiánovi, Václavovi a Janovi z Vřesovic. Naposledy se Oltářík připomíná jako poustka k roku 1612, kdy se dříve jmenovaní oddělili, přičemž hrad získal Jan z Vřesovic a Podsedic. Později byl pravý název hradu zapomenut a ujal se pro něj název Hrádek. Teprve F. A. Heber, který dobře znal zápisy v Deskách zemských, objevil původní název hradu.
    Vrchol čedičové homole neposkytoval pro stavbu hradu mnoho prostoru. Celý ho zaujala lichoběžná obytná věž se dvěma zaoblenými nárožími na západě. Plochostropý suterén vyplňovala pouze jediná prostora, kterou osvětlovalo okno se segmentově zaklenutou a dovnitř se rozevírající nikou. Celé patro vyplňoval velký sál, do něhož se vcházelo z přízemí po dodnes dochovaném předloženém schodišti nebo peronu. Současný vstup do patra vznikl vybouráním původního štěrbinového okna. Dodnes je dochována severní špaleta jeho niky a překlady z velkých kamenných placáků. Správnost tohoto tvrzení podtrhává i zcela identický okenní otvor v jižní stěně. Předpokládáme, že stavba měla ještě minimálně jedno patro. Obvodové opevnění celého hradu se nedochovalo. Vzhledem ke strmosti skal bývalo snad jen dřevěné a možná ani neobíhalo celý hrad, ale uzavíralo jen přístupnější úseky mezi skalami. Přístupová cesta do hradu vcházela úzkým průjezdem velmi subtilní zděné věžovité brány. Hradní brána byla stavěna ve dvou fázích, přičemž vzhledem k rozborům malty se tyto dvě fáze odehrály v rámci jedné stavební etapy. Dřívější předpoklad, že brána byla pouze pro pěší, lze vzhledem k zjištěným rozměrům odmítnout. Šířka průjezdu brány podle nového zaměření nebyla 90 cm, jak uvádí D. Menclová, ale 160 cm ve východní části a 182 cm v západní. Přitom na obou koncích průjezdu nikdy nebyla osazena ostění portálů, i když v první fázi je stavebník plánoval, vstupy byly patrně pouze sklenuty z lomového zdiva. Branou tedy mohly projet i vozy. Za branou se cesta větvila. Jedno její rameno směřovalo k donjonu a druhé se stáčelo zpět a vedlo na planinku mezi branou a hlavní věží, kde zřejmě stávaly další stavby lehčí konstrukce, snad hospodářského charakteru.
    Oltářík náleží mezi několik hradních novostaveb z dob husitských válek. Pro dobu jeho vzniku je symptomatické i jméno. Zapadá mezi sídla zbohatlých husitských hejtmanů, pro něž je typická v souladu s jejich původem podoba spíše se zemanskou tvrzí, než s hradem předcházejícího období. Extrémní situování na dominantním vrcholu je projevem prvých reakcí na zničující účinnost dělostřelectva, která se projevila v průběhu husitských válek, a která přinutila stavebníky nových hradů vyhledávat střelbou z okolních výšin neohrozitelné polohy. Po celou dobu existence předpokládáme u hradu spíše funkce vojenské a správní, které vykonávala posádka na hradě. Snad jen za Polenských mohl hrad fungovat jako dlouhodobější obývané sídlo. Hospodářské funkce naplňoval dvůr, umístěný patrně v některé ze vsí, patřících k panství.


Oltářík, půdorys hradu dle I. Lehkého a M. Sýkory


Oltářík, půdorys hradu dle I. Lehkého a M. Sýkory.
1 - brána, 2 - komunikace, 3 - zdi na sucho, 4 - plocha pro zástavbu, 5 - relikt zdi, 6 - nádvoří, 7 - obytná věž (donjon), 8 - draže pro zeď, 9 - relikty zdi, 10 - místo branky.


Zdroj:
- ANDĚL, Rudolf a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Severní Čechy. Praha: Svoboda, 1984, s. 359-360.
- DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. 2. vydání. Praha: Libri, 2002, s. 399. ISBN 80-7277-003-9.
- LEHKÝ, Ivan a Milan SÝKORA. Nové poznatky o stavební podobě hradu Oltářík. In: Castellologica Bohemica 12. Praha: Archeologický ústav AV ČR a Společnost přátel starožitností, 2010, s. 237-254. ISBN 978-80-87365-33-5.



Základní informace:

Název:

Oltářík

Okres:

Litoměřický

Poloha:

10 km jihozápadně od Lovosic

Nadmořská výška:

566 m n. m.

GPS souřadnice:

Loc: 50°29'23.63"N, 13°55'25.231"E

Přístupnost:

volně přístupný celoročně

Majitel:

stát, správce Lesy ČR

Oficiální stránky:

-

Fotogalerie:

Fotogalerie 2007  Fotogalerie 2014  Fotogalerie 2015

Dokumentace:

1. celkový plán hradu
2. 3D model hradu dle I. Lehkého


Typický pohled:


Oltářík

Cesta k hradu:

Automobil Jedete-li autem, pak máte dvě možnosti. Buď ho necháte přímo v obci Děkovka a půjdete půl kilometru pěšky po červené značce, až dorazíte k rozcestníku, který vás nasměruje doleva na polní cestu. Čeká vás pak asi kilometr mírného stoupání po modře značené pěšině. Anebo auto zaparkujete v blízkosti zmiňovaného rozcestníku, čímž si ušetříte oněch 500 metrů chůze po rozbité komunikaci třetí třídy.


Erby významnějších držitelů hradu:

Vřesovcové z Vřesovic

Vřesovcové z ...

Zajícové z Házmburka

Zajícové z ...

Z Illburka

Z Illburka


Copyright © Ohradech.eu (David Mikoláš)