Poslední aktualizace tohoto hradu: 20. 3. 2026
|
ŽAMPACH |
Zříceniny hradu na dominantním kopci nad stejnojmennou vsí.
Hrad byl postaven na přelomu 13. a 14. století při kolonizaci podhůří Orlických hor. Jeho zakladatelem byl někdo z příslušníků rodu, který zpočátku využíval přídomku „ze Zebína“ (pravděpodobně hrad
Hlavačov u Chocně) a v erbu měl loveckou trubku. Podle pramenů zněl původní německý název hradu Sandbach, tj. „písčitý potok“, z něho pak vznikl český název Žampach. Někdy mezi lety 1312 a 1324 se Žampach neznámým
způsobem dostal do držení královské komory a Jan Lucemburský ho roku 1324 postoupil i s příslušenstvím jako léno Jindřichovi mladšímu z Lipé. Po roce 1346 hrad získal od pánů z Lipé opět jako královské léno Jan ze
Smojna řečený Pancíř, který hrad využil jako základnu pro loupeživé výjezdy do okolí. Pravděpodobně roku 1356 proti němu vytáhlo královské vojsko pod vedením Karla IV. Hrad byl dobyt a Pancíř pověšen. V letech
1367-1574 patřil hrad Žampachům z Potštejna, za nichž byl v roce 1469 obnoven. Podle popisu z roku 1540 byl hrad zpustlý a ve špatném technickém stavu. Na počátku 17. století hrad vlastnili Bukovští z Hustířan a roku
1630 jej získali jezuité. V průběhu třicetileté války byl několikrát vydrancován a poté zpustl. Ve 2. polovině 17. století byl rozebírán na stavbu jezuitského zámku v podhradí, v roce 1672 byla barokně přestavěna kaple
na předhradí, která byla zrušená a zbořená po roce 1787.
Dispozice hradu na táhlém vrcholu je dvojdílná. K bočním stranám dlouhého předhradí se přikládaly především hospodářské budovy, dobře dochované v podobě terénních reliktů, mezi nimi i pivovar, jemuž
nejspíše náleží i zvláštní, archeologickým výzkumem M. Cejpové odkrytý kruhový suterénní objekt, nejspíše považovatelný za pivovarskou lednici či filtrační cisternu. V areálu předhradí, patrně v blízkosti šíjového
příkopu jádra, stávala i písemnými prameny doložená nejspíše čtverhranná Bílá věž a po zániku hradu zde existovala novověká kaple, snad na místě písemně doložené kaple středověké. Situace v jádru za velmi širokým
příkopem je přehledná podstatně hůře. Jeho hlavním objektem byl napříč postavený, nejspíše dvoutraktový palác v zadní části, z něhož se doposud dochovala jedna valeně zaklenutá místnost. Další stavba, rovněž s valeně
zaklenutou úzkou místností, stávala i při čele, kde je možno předpokládat objekt vstupní brány, dle popisu z roku 1540 zřejmě věžovitý. Patrna je i část obvodového ohrazení s mohutným opěrákem vystavěným ze štuk.
V první polovině 16. století, v době, kdy byl hrad v zástavě, zde nějakou dobu pracovala penězokazecká dílna. Informace o její činnosti, dopadení, odsouzení a potrestání jejích provozovatelů jsou
zaznamenány v nejstarší dochované pardubické smolné knize. Podmínky pro činnost falzifikátorů vznikly v době, kdy bylo žampašské panství zastaveno a dostalo se do majetku pánů z Pernštejna, kteří ho spojili s panstvím
litickým a hrad nevyužívali. Toho využil žampašský kovář Jan, který se, zřejmě s vědomím vrchnostenských úředníků, na Žampachu usadil i se svou ženou a čeledí. V hradním sklepení spolu s Janem Smolíkem falšoval zhořelecký
černý peníz, vídeňský peníz zvaný „rohatý“ – patrně půlkrejcar v hodnotě tříhaléře, a rakouský groš – tříkrejcar. Později se k nim přidali ještě Jan Krška, který se kromě distribuce podílel i na ražbě mincí. Činnost
penězokazecké dílny skončila patrně v souvislosti s vyplacením hradu, ke kterému došlo v roce 1539. Kovář Jan, Jan Krška a Jan Vodička byli odsouzení k trestu smrti upálením. Fungování dílny nám dokládají nejen písemné
prameny, ale i archeologické nálezy technické keramiky a odpadu v podobě strusek nebo plíšků. Avšak sama falza nebo plechy s negativy po vystřižených střížcích, které jsou hlavním dokladem falšování mincí na ostatních
lokalitách (např. hrad Skály či Křídlo u Chomýše), nám zde prozatím úplně chybí.
Zdroj:
- CEJPOVÁ, Miroslava - HLOŽEK, Martin. Nález mobilního penězokazeckého vybavení na hradě Žampach (okres Ústí nad Orlicí). In: Archaeologia historica. 2015, vol. 40, iss. 2, pp. 475-491.
- DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. 2. vydání. Praha: Libri, 2002, s. 639-640.
- NISLER, Petr. Hmotová rekonstrukce hradů Lanšperk a Žampach v 16. století. In: Oustecké střípky. 2012, č. 2, s. 15-28.
- SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Díl II. – Hradecko. Praha: František Šimáček, 1883, s. 119-131.
- ZÁRUBA, František. Hradní kaple. III. doba poděbradská a jagellonská. Praha: NLN, 2016, s. 90.
Základní informace:
Název: |
Žampach |
Okres: |
Ústí nad Orlicí |
Poloha: |
8 km severovýchodně od Ústí nad Orlicí |
Nadmořská výška: |
546 m n. m. |
GPS souřadnice: |
N 50°2.44655', E 16°25.67358' |
Přístupnost: |
volně přístupný celoročně |
Majitel: |
stát, správce Lesy ČR |
Oficiální stránky: |
- |
Fotogalerie: |
|
Dokumentace: |
Typický pohled: |
Cesta k hradu:
|
Autobusy z Ústí nad Orlicí a Letohradu zastavují na zastávce Žampach. K hradu vede cca 1,4 km dlouhá, převážně červeně značená turistická trasa.
Nejbližší vlakovou stanicí jsou Lukavice v Čechách (trať č. 21: Hradec Králové - Letohrad, Častolovice - Solnice), odkud je hrad vzdálen cca 5,9 km po převážně neznačených cestách.
Automobil lze zdarma zaparkovat v Žampachu u arboreta.
Erby významnějších držitelů hradu: |
 Český král |
 Z Lipé |
 Ze Smojna |
 Žampachové |
|
|
Copyright © Ohradech.eu (David Mikoláš)