Poslední aktualizace tohoto hradu: 7. 7. 2017

TOČNÍK

Zříceniny hradu na Zámecké hoře na horním konci křemencového bradla, na jehož dolním ukončení stojí hrad Žebrák, nad stejnojmennou obcí u města Žebrák.

    Přestože hrad Točník zdánlivě vypadá jako jednotné dílo doby Václava IV. pouze s drobnými změnami plánu, je jeho stavební vývoj poměrně složitý. Podle F. Záruby je hrad nejméně o deset let starší, než se doposud soudilo. Jeho nejstarší částí je velká hranolová věž ve středu dispozice a zástavba západně od ní, která je s ní přímo stavebně provázána. F. Záruba se domnívá, že jde o zcela samostatnou etapu, která předcházela monumentální výstavbě Václava IV. Chybí zde armované nároží, okolní stavby se připojují spárou, nebo jsou do prostoru západní terasy neorganicky vestavěny, odlišuje se barva malty. Vznik tohoto hrádku spadá asi do 80. let 14. století a měl asi sloužit coby "lovecká chata" v křivoklátském polesí. Podobnou funkci plnil i Jenčov, Jivno, Hrad v Královské oboře při Pražském hradu. Tyto hrádky neměly samostatnou správu, ale byly podřízeny větším královským hradům Křivoklátu, Nižboru a Pražskému hradu. Ústředním hradem Točníku mohl logicky být Žebrák. Původní lovecký hrádek nechal Václav IV. na sklonku 80. let 14. století, nejpozději však od poloviny 90. let 14. století radikálně přebudovat na luxusní a reprezentativní sídlo. Stavba trvala do doby krátce po roce 1400, kdy byl hrad spěšně dokončován. Naposledy se sem Václav IV. vrátil roku 1412.
    V roce 1421 byl Točník Zikmundem Lucemburským zastaven a jeho držitelé se často střídali (Erkinger ze Seinsheimu, Bedřich, Hanuš a Jindřich z Kolovrat, Bedřich ze Šumburka, Burian a Kryštof z Gutštejna, Zdeněk Lev z Rožmitálu). Za Jana z Vartemberka v letech 1534-1543 byla provedena prvá etapa renesančních úprav, v nichž pak pokračovali Lobkowiczové. Roku 1594 se hrad navrátil do majetku královské komory a byl nadále udržován. K jeho zpustnutí významnou měrou přispěly události třicetileté války. Roku 1620, za dob hejtmana Jana Kolence z Kolna, vtrhlo na hrad císařské vojsko a pustošilo. Definitivní rána pro hrad přišla roku 1639, kdy se na něj uchýlilo místní obyvatelstvo. Pod střechou nakonec zůstal pouze královský palác, v jehož velkém sálu byla v roce 1733 zřízena kaple. Komorním majetkem byl Točník až do roku 1865, kdy se stal jeho majitelem podnikatel H. B. Strossberg. Avšak ani on, ani další majitelé z rodu Colloredo-Mansfeldů o hrad zájem neměli, a tak ho Josef Colloredo-Mansfeld roku 1923 prodal spolu s hradem Žebrákem (oba za 10 000 Kčs) Klubu československých turistů. Dnes je hrad Točník majetkem státu.
    Dispozice hradu je trojdílná. Cesta k němu vedla po hřbetu Zámecké hory. Zde bylo, zřejmě dodatečně, zřízeno mohutné valové opevnění, které je výsledkem složitějšího vývoje. K nasypání mohutného hlavního valu mohlo dojít v průběhu 15. století. Mohutná polookrouhlá sypaná bašta v čele pak mohla vzniknout nejdříve ve velmi pokročilém 15. století či spíše v době okolo přelomu 15. a 16. století. Za valovým opevněním před čelem hradu probíhal široký šíjový příkop, na jehož dně se nachází jezírko, původně jediný vodní zdroj. Čelo hradu za příkopem tvořilo obloukovitě vypnuté čelo královského paláce a čelní zdi prvého a druhého nádvoří. Přes příkop vedl most na vysokých zděných pilířích. Ještě před ním za malým vyzděným příkopem stávala branská věž. Přední, zhruba obdélné oddělení hradu mělo čistě obrannou funkci a na rozdíl od horního paláce, dolního paláce a všech zdí kolem prvního a druhého nádvoří vzniklo nejspíše kolem roku 1400. Kromě brány a eventuálně strážnice při ní zde zřejmě nestály žádné další stavby. Cesta se tu lomila a přes vyzděný příkop vstoupila další věžovitou branou do střední části hradu. Střední hrad ve tvaru nepravidelného písmene L (dnešní dělící zeď je pravděpodobně až renesančního původu) obklopuje hrad vnitřní a jeho hlavní stavbou je veliký dolní palác s bočním křídlem. Tato výstavná budova se sálem v druhém patře o rozměrech 34 x 9 m byla zjevně zamýšlena jako místo diplomatických jednání a dalších oficialit. Ostatní patra s výjimkou nejnižšího sklepního byla obytná. Vnitřní hrad s čtverhrannou vysunutou věží byl vlastní královou soukromou rezidencí. Palácová část vnitřního hradu je zhruba obdélná. Vstupovalo se do ní průjezdem čelního paláce, který byl oproti hornímu královskému paláci podstatně menší a plnil především funkci vstupního objektu. Část jeho patra byla roubená. Královský palác je dnes dvoupatrový a v severní části podsklepený. Původně měl mít či měl minimálně ještě jedno obranné podlaží. Spojení jednotlivých úrovní umožňoval komplikovaný systém úzkých šnekových schodišť. Nad valeně sklenutým přízemím se nacházely hlavní obytné a reprezentační prostory. Střední trakt vyplnil velký sál o čtyřech polích křížových kleneb. Do nádvoří se otevíral třemi okny rozdílných rozměrů. Do středního okna byl vložen vstupní portál. Pavlač, na níž vedl, spojovala palác s ochozem hradby a jeho prostřednictvím i s předním palácem. Druhé patro kromě obytných místností mohlo obsahovat i kapli. Vnější nároží paláce zpevnily bosované kvádry. Čelní obloukovitě vypnutou fasádu, kromě branky s padacím můstkem, bezstarostně prolamovalo několik velkých oken, které rámovaly bílé štukované rámy.
    Za zástavních pánů počal Točník pozvolna pustnout. Proto již Janovi z Vartemberka zemský sněm povolil, aby mohl na jeho opravu vynaložit 750 kop grošů českých a na vyhloubení hradní studny 500 kop grošů českých. Vartemberkova přestavba znamenala výrazný zásah do hradní dispozice. Do objektu byla vybudována nová cesta, vinoucí se serpentinami na jižním úbočí kopce. Po ní se vstupovalo do hradu po jeho západní straně branou, která byla roku 1524 nově proražena. Při této úpravě byla zrušena východní brána a vlys na ní umístěný byl přenesen na novou bránu. Vzniklo tak nové předhradí, z něhož se do hlavního nádvoří vstupovalo branou, která byla též nově prolomena v budově, jež toto nádvoří uzavírala na západní straně. Roku 1530 byla na hlavním nádvoří vyhloubena studna, nad níž byla postavena velká hospodářská budova. Různé úpravy a opravy byly na hradě prováděny i za dalších zástavních držitelů v letech 1538 a 1549, kterými byli Krajířové z Krajku a Jan mladší z Valdštejna na Peruci. Za Lobkowiczů vznikla dělící příčka středního nádvoří a byla změněna dispozice druhého paláce, a to rozdělením velkého sálu na dvě menší místnosti a snížením původních gotických oken. Roku 1567 bylo průčelí tohoto paláce, směřující do nádvoří, opatřeno renesanční sgrafitovou omítkou. Roku 1594 se stalo točnické panství téměř na tři století majetkem české komory, za jejíž správy se na hradě kromě nejnutnějších oprav střech, zasklívání oken a vyčištění studny již nic nebudovalo. Když roku 1681 navštívil Točník Bohuslav Balbín, byl hrad ještě obyvatelný.
    Podoba hradu je výrazným projevem zlomu ve vývoji české hradní architektury 14. století, spějícím díky příznivým klidným poměrům k rozvíjení obytné složky hradu na úkor jeho obranyschopnosti. Na všech objektech se projevuje bezstarostnost jdoucí až tak daleko, že hlavní zdroj vody byl ponechán mimo opevněnou plochu. Přesto se v dispozici hradu setkáváme s jedním progresivním obranným prvkem, totiž předním oddělením (předdvořím), v němž se lomí přístupová cesta. Toto řešení předznamenalo mladší barbakány. Točník spolu s Krakovcem představují objekty, na nichž vývoj české architektury doby předhusitské dospěl až na samotnou hranici kvalitativní přeměny v sídlo nového typu - zámek.

Zdroj:
- BĚLOHLÁVEK, Miloslav a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Západní Čechy. Praha: Svoboda, 1985, s. 349-354.
- DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. 2. vydání. Praha: Libri, 2002, s. 553-556.
- DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Dodatky 2. Praha: Libri, 2005, s. 109.
- MENCLOVÁ, Dobroslava. České hrady II. 2. vydání. Praha: Odeon, 1976, s. 153-171.
- SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Díl VI. - Podbrdsko. 1. vydání. Praha: František Šimáček, 1889, s. 140-169.
- ZÁRUBA, František. Hrady Václava IV. Od nedobytného útočiště k pohodlné rezidenci. Praha: NLN, 2014, s. 191-222.

Základní informace:

Název:	Točník
Okres:	Berounský
Poloha:	16 km jihozápadně od Berouna
Nadmořská výška:	444 m n. m.
GPS souřadnice:	N 49°53.43658', E 13°53.23207'
Přístupnost:	přístupný v návštěvních hodinách
Majitel:	stát, správce NPÚ, územní památková správa v Praze
Oficiální stránky:	www.hrad-tocnik.cz
Fotogalerie:
Dokumentace:	1. přízemí hradu dle D. Menclové 2. půdorys hradu dle F. Záruby 3. rekonstrukce hradu 4. řez královským palácem 5. průčelí královského paláce

Typický pohled:

Cesta k hradu:

V Žebráku na náměstí zastavují dálkové i příměstské linky z Prahy, Berouna, Hořovic, ad. Hrad je od něj vzdálen cca 2,5 km po modré a dále po spojené červené a žluté pěší turistické značce.
Nejbližší ŽST je v obci Praskolepy, odkud pokračujete cca 5,5 km pěšky po modré a dále po spojené červené a žluté pěší turistické značce.
Automobil doporučuji zaparkovat na placeném centrálním parkovišti (v roce 2017 cena 50 Kč) asi 500 m od hradu Točníku, které je zároveň vhodným výchozím bodem pro návštěvu nedalekého hradu Žebráku.