Poslední aktualizace tohoto hradu: 14. 9. 2025
|
ŠTERNBERK |
Hrad na výběžku z okraje Nízkého Jeseníku nad městem, severovýchodně od náměstí.
Hrad se připomíná roku 1269 a nedlouho po polovině 13. století ho založil Zdeslav ze Šternberka, který se patrně zasloužil o odvrácení kumánského vpádu k Olomouci v roce 1253. Byl odměněn nejen úřadem
markraběcího číšníka, ale i územím na okraji Nízkého Jeseníku. Z této doby pochází též základní rozvrh hradu. Na přístupné západní straně stojí za téměř zasypaným šíjovým příkopem okrouhlá věž s průměrem něco málo
přes 10 m. Byla vetknutá do zlomu hradby vedle nároží jinak obdélné dispozice (42 x 31 m).
Čelní hradba měla sílu štítu 3,7 m, na zbývajících stranách jen 2 m. Na zmizelou hradbu se z portálku věže v patře spouštěl padací můstek. Brána se nacházela pod věží v místě dnešní brány. Z druhé
strany ji chránila mohutná hranolová stavba vystupující z obrysu na východě. Její romanticky upravené zříceniny s opěrnými pilíři nesou vyhlídkovou terasu. Uchovala se také část parkánové zdi nebo její průběh, který
byl na severu snad v roce 1526 posunut, a zeď pozměnili naposled po roce 1886. Hrad měl už ve 13. století kapli, jejíž raně gotickou kružbu nalezli při romantických úpravách. Avšak zřejmě nebyla v místě kaple z období
vrcholné gotiky.
Umělecky hodnotnou stavební činnost Alberta ze Šternberka z let 1360-80 dokládají erbovní štítky na svornících klenby původního kněžiště hradní kaple v jižním křídle. Albert působil jako arcibiskup
magdeburský a od roku 1372 biskup litomyšlský a byl důvěrníkem a rádcem Karla IV. Provedení kaple odpovídá významu a rozhledu jeho osobnosti. Přes regotizaci si kaple uchovala původní prostor kněžiště, neboť arkýř
dnešního presbyteria kněžiště je novogotického původu a žebrová klenba lodi pochází z 16. století. Zda-li je dílem Alberta celý jižní palác, v jehož patře se neorientovaná kaple nachází, nelze zatím s jistotou
rozhodnout. Podobně je tomu s parkánovou zdí kolem celého hradu, jejíž stavba patrně pochází z poslední čtvrtiny 14. nebo počátku 15. století.
Hrad v roce 1397 přešel na Petra z Kravař a roku 1430 ho obsadili husité. O dva roky později je vojsko severomoravských katolických měst přinutilo k odchodu. Opět díky znakovým a nápisovým deskám víme,
že hrad v polovině 15. století obnovil Jiří Strážnický z Kravař. Asi on do parkánové zdi vložil západní hranatou věž, na nároží paláce velký opěrný pilíř (věžici) a bránu zabezpečil mohutným bolverkem a předbraním.
Není vyloučeno, že také k severu prodloužil západní palác.
Sňatkem s Jiřího dcerou Ludmilou získal hrad Jan Berka z Dubé a Lipé a Berkové v přestavbách pokračovali. Po drobnějších úpravách interiérů, datovaných do roku 1507, posunuli v roce 1526 severní
parkánovou zeď, jejíž terasa tak mohla sloužit k postavení děl. Zásadním způsobem též řešili nedostatek místa pro hospodářský provoz a do roku 1536 vzniklo v neobvyklé poloze předhradí. Rozkládá se nikoli před,
nýbrž pod hradem směrem k městu. Konečně Jan Václav mezi lety 1544-60 přikročil k rozšíření obytných a reprezentačních ploch na hradě.
Zvolil vestavbu nového dvoupatrového traktu do západního parkánu mezi kravařský opěrný pilíř a parkánovou věž. Tím se vysvětluje nepravidelný půdorys této již raně renesanční stavby, o jejímž původu
svědčí bohatý hvězdicový či síťový rastr kleneb s výraznými hřebínky a pískovcové kamenické detaily. Západní průčelí oživila dvojoblouková lodžie, jíž se navenek otvíral drobný sál patra. Při přestavbě hradu vložili
do jižního parkánu patrovou budovu s klenbami stejného charakteru jako v západním berkovském traktu. Budova organicky příslušela k předhradí, ale současně její schodiště zprostředkovávalo spojení mezi hradem a
předhradím.
Přestavěný hrad roku 1570 vyženili potomci Jiřího Poděbradského, knížata z Minsterberka, a vlastnili ho až do vymření před polovinou 17. století. V průběhu třicetileté války utrpěl hrad těžké škody,
ještě po ní dvakrát vyhořel (1678 věž) a obnova měla jen záchranný, a tudíž umělecky nepodstatný charakter. Na počátku 18. století panství koupili Lichtenštejnové, ale dlouho mu věnovali jen minimální pozornost.
Téměř zpustlý hrad byl z iniciativy knížete Jana II. z Lichtenštejna po roce 1886 regotizován v tehdy panujícím idealisticko-romantickém duchu. Projekt zpracoval a stavbu vedl vídeňský architekt
K. Kayser. Hrad byl sice zachráněn, ale vypjaté snahy o reprezentační provedení vedly ke zbytečnému osazování novogotických článků a k likvidaci vypovídající schopnosti původního prostředí. I tak je Šternberk
cenným dokladem o dobových proměnách význačného sídla, počínaje jednoduchou bergfritovou dispozicí 13. století.
Zdroj:
- PLAČEK, Miroslav. Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádků a tvrzí. 2. vydání. Praha: Libri, 2007, s. 617-621.
Základní informace:
Název: |
Šternberk |
Okres: |
Olomouc |
Poloha: |
15,5 km severně od Olomouce |
Nadmořská výška: |
300 m n. m. |
GPS souřadnice: |
49°43'59.159"N, 17°18'6.494"E |
Přístupnost: |
přístupný v návštěvních hodinách |
Majitel: |
stát, správce NPÚ |
Oficiální stránky: |
|
Fotogalerie: |
|
Dokumentace: |
Typický pohled: |
Cesta k hradu:
|
Do zastávky Šternberk, Dvorská, vzdálené cca 200 m od hradu, směřují linkové spoje z Olomouce, Rýmařova, Litovle, Krnova a Domašova nad Bystřicí.
Vlakem dojedeme přímo do Šternberka (trať 290: Olomouc - Šumperk), odkud je třeba pokračovat cca 2,3 km pěšky po turisticky neznačené trase.
Automobil lze zaparkovat ve Šternberku na několika placených i neplacených parkovištích poblíž hradu.
Erby významnějších držitelů hradu: |
 Šternberkové |
 Z Kravař |
 Berkové z Dubé |
 Lichtenštejnové |
|
|
Copyright © Ohradech.eu (David Mikoláš)