Poslední aktualizace tohoto hradu: 3. 2. 2024
|
RÝZMBURK U OSEKA |
též Osek, Riesenburg, Rysenburch; 12 km západně od Teplic
Osek (Rýzmburk) patří k nejrozsáhlejším hradním stavbám v Čechách. Jeho rozměry a interpretace některých písemných pramenů vyvolaly polemiku o osobě zakladatele. Jedna skupina
badatelů jej shledává podnikem královským, uchváceným šlechticem, druhá pak výsostným podnikem šlechtickým. Nejnovější poznatky ukazují, že první vývojová fáze hradu, spojená s aktivním životem
Hrabišice Boreše (II.) a započatá před rokem 1250, nezabírala celý dnešní dochovaný rozsah staveniště, nýbrž pouze malou část, přiměřenou šlechtickému založení.
Význam hradu byl dán skutečností, že přímo kolem něj, respektive možná i přímo pod hradním areálem, procházela zemská stezka z Bíliny do Míšně. Vzhledem k tomu, že král Václav II.
sledoval v Míšeňsku své politické cíle, byl hrad v jeho době výrazně přestavěn a Václav II. je zde dokonce písemně doložen k roku 1291. Doklad o změně svobodné držby hradu v královské léno se objevuje
poprvé v roce 1323 v listině, v níž král Jan Lucemburský potvrdil klášteru v Oseku jeho majetky. Další doklady o této změně jsou až z let 1337 a 1339. Roku 1398 byl pány z Rýzmburka hrad i se zbožím
nuceně prodán bez souhlasu krále Václava IV. míšeňskému markraběti Vilémovi. Po prodeji se Borešové přesunuli na své majetky v západních Čechách, ale nadále užívali predikátu z Rýzmburka či Oseka.
První informace v písemných pramenech o stavební aktivitě na Oseku pocházejí až z roku 1426, kdy zde působil purkrabí Gelfryd. Další stavební práce zde probíhaly za hejtmana Guntera
Karese v roce 1458, který nakupoval cihly, vápno a nářadí. Údajně zesiloval opevnění, opravoval a stavěl mimo jiné i komnatu, tedy místnost s kamny. Tyto práce asi přerušily chebské smlouvy, podle
kterých připadl roku 1459 hrad české koruně. Osek byl předán Zbyňku Zajíci z Házmburka. Ani ne po roce král Jiří z Poděbrad hrad zastavil kancléři Prokopovi z Rabštejna, kterému bylo povoleno
prostavět zde 200 kop. V roce 1473 či 1474, v době konfliktu Jindřicha z Rabštejna se saskými vévody, byl hrad postoupen (pronajat) Vladislavem II. Pavlu Kaplíři ze Sulevic a jeho strýcům. Hrad již
jako rezidence asi nevyhovoval a přednostně začal být využíván Duchcov. Patrně roku 1491 jej páni ze Sulevic opustili definitivně a přesídlili do Duchcova, kde bylo od té doby centrum správy celého
panství. Poslední z duchcovských Suleviců, Jan Kaplíř, prodal v roce 1523 (1527?) Duchcov i s Rýzmburkem Děpoltovi z Lobkovic. Lobkovicové drželi hrad, od roku 1530 jako zpupné zboží (soukromé
vlastnictví), až do roku 1651, kdy jej zdědil po své manželce Polyxeně Marii z Talmberka Maxmilián z Valdštejna. V rukou tohoto rodu pak zboží setrvalo až do konce šlechtické držby. Hrad Osek,
přesněji už jeho zřícenina, byl údajně v roce 1775 poničen slavným saským zemětřesením.
V první stavební fázi rozeznáváme relativně malý hrad a jeho dvě mikrofáze. V první mikrofázi stavěl Boreš II. okolo prostoru dvorku s cisternou. Opevnil hradbou na severu
a severovýchodě prostor pod strmou skalní stěnou, asi i lámáním kamene upravenou, ležící na západě a jihozápadě. Uprostřed silné hradby byla brána jediného vstupu do hradu. Cisterna byla budována
nejspíše později, v době, kdy byl hrad rozšiřován k jihu. Jihovýchodně uzavíral hrad skalnatý pahorek, který obsahoval palácovou budovu na východní straně a na západě na vyvýšeném skalisku
válcovou věž datovatelnou pravděpodobně již do roku 1249 nebo 1250. Vyvýšené skalisko pod válcovou věží je jihovýchodním ukončením skalního hřebenu, který odtud nad dvorkem s cisternou
pokračuje k severozápadu, kde se rozšiřuje v druhé nejvýše položené skalnaté místo obsazené nejspíše dalším objektem, snad věží. Prudký svah na jihozápad pod skalnatým hřebenem nebyl zastavěn.
V druhé mikrofázi, v 60. či 70. letech 13. století, byl objekt na severozápadním skalisku nahrazen dodnes stojícím věžovým palácem. Ten měl vstup od jihu a hrad bylo proto nutné rozšířit ještě
o nádvoří před jeho jižním průčelím.
Druhá fáze výstavby (konec 13. století až 60. léta 14. století) dovršila vybavení vnitřního hradu nezbytnými objekty kaple a paláce s velkým sálem, které spolu s jihozápadní věží
uzavřely jeho téměř celou jižní a západní stranu. Dalšími mikrofázemi byly výstavby některých dalších částí hradu: prvotní základ celého vnitřního předhradí, velká válcová věž s hradbou kolem ní,
hradba po jihozápadním obvodu vnějšího předhradí s bránou téměř na jihovýchodním konci hradu. Mohutné rozšíření hradu k jihovýchodu, asi ne zcela jednorázové, bylo nutně spojeno se změnou hlavního
komunikačního schématu, které vytvořilo dnešní komunikační osu.
Všechny následující stavební fáze hrad doplňovaly do dodnes patrného rozsahu až do 2. poloviny 15. století.
Analýza vývoje hradního půdorysu (jádro). 1 - stavební fáze 1a z let 1250-1278, 2 - stavební fáze 1b z let 1260-1278, 3 - stavební fáze 2 z let 1300-1360, 4 - konstrukce nerozhodnuté datace, 5 - předpokládaný a možný průběh cesty, 6 - předpokládaný průběh opevnění, 7 - varianta předpokládaného průběhu opevnění (Lehký 2012).
Hrad Osek (Rýzmburk) představuje významný a nezastupitelný objekt hradní architektury, a to nejenom v rámci úzkého regionu severozápadních Čech, ale i mimo jeho hranice. Jeho rané
fáze stavebního vývoje stojí na počátku gotických kamenných fortifikací v Čechách, ať už byly založeny králem či šlechticem.
Zdroj:
- DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. 2. vydání. Praha: Libri, 2002, s. 407-408.
- DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Dodatky 2. Praha: Libri, 2005, s. 75.
- LEHKÝ, Ivan. Malý "Obří hrad" Rýzmburk. In: Hrady českého severozápadu: sborník k životnímu jubileu Tomáše Durdíka. Most: Ústav archeologické památkové péče severozápadních Čech, v.v.i., 2012, s. 149-196.
- LEHKÝ, Ivan a Milan SÝKORA (eds.). Pyšná sídla mocných. Hrady a tvrze na Mostecku. Most: Ústav archeologické památkové péče severozápadních Čech, v.v.i., 2014.
- SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Díl XIV. - Litoměřicko a Žatecko. Praha: František Šimáček, 1923, s. 167-177.
- ZÁRUBA, František. Hrady doby přemyslovské I. Královské hrady, biskupská sídla, Chebsko. Praha: NLN, 2023, s. 415-417.
Základní informace:
Název: |
Rýzmburk u Oseka |
Okres: |
Teplický |
Poloha: |
12 km západně od Teplic |
Nadmořská výška: |
560 m n. m. |
GPS souřadnice: |
50°38'2.54"N, 13°39'52.55"E |
Přístupnost: |
volně přístupný celoročně |
Majitel: |
město Osek, MÚ Osek |
Oficiální stránky: |
- |
Fotogalerie: |
|
Dokumentace: |
3D model dle I. Lehkého: |
Cesta k hradu:
|
Výchozím bodem je (dolní) vlaková stanice v Oseku, v jejíž blízkosti se nachází turistický rozcestník. Vydáme se po modré značce směrem k městu, přičemž po levé
straně míjíme hřbitovní zeď a "odpočivný kámen". Po několika desítkách metrů uhýbá značka doleva k Oseckému klášteru. Další rozcestník je na Klášterním náměstí. Pokračujeme
dále po modré, která se nyní prolíná s červenou. Za mírného stoupání mineme památný buk u autocampu, projdeme kolem Památníku Nelsonské katastrofy, od níž se dáme doprava
po červené do prudkého kopce. Po pětistech metrech jsme na místě, hrad je schován mezi stromy za posledním stavením. Trasa měří dobré 4 km, takže počítejte minimálně s jednohodinovým
výšlapem.
Jedete-li autem, dostanete se maximálně ke zmiňované kapličce. Dál už je zákaz vjezdu!
Erby významnějších držitelů hradu: |
 Hrabišici |
 Zajícové z ... |
 Kaplířové ze ... |
 Lobkovicové |
 Valdštejnové |
|
|
Copyright © Ohradech.eu (David Mikoláš)