Poslední aktualizace tohoto hradu: 2. 7. 2010
|
OKOŘ |
Zříceniny hradu na skalce obtékané Zákolanským potokem, ve stejnojmenné vsi.
Jak ukázaly výsledky stavebně historického a především archeologického výzkumu, vznikl hrad již ve 2. polovině 13. století.
O této neobvyklé stavbě však historické zprávy zcela mlčí. Psaná historie zná až mladší, starší situaci razantně měnící fázi,
jejímž stavebníkem se před rokem 1359 stal bohatý přední měšťan Starého Města pražského František Rokycanský. Po roce 1414
se ale střídali různí majitelé. Do podoby hradu se významně zapsali páni z Donína, kteří ho vlastnili od roku 1470 a ve
století následujícím Bořitové z Martinic, kteří ho přizpůsobili dobovému renesančnímu vkusu. Jako mnoho dalších českých hradů
i Okoř byl těžce postižen za třicetileté války a noví majitelé - jezuitská kolej u sv. Klimenta na Starém Městě pražském - jej
museli pro své potřeby barokně upravit. Po zrušení řádu Josefem II. roku 1773 byl hrad ponechán svému osudu a rychle zchátral.
Nejstarší fázi hradu dominovalo nejspíše polygonální věžovité stavení na nejvyšším bodě skály, které v přízemí obsahovalo
mimořádně náročnou kapli. Opevnění tvořila hradba, která zmíněnou stavbu obíhala. Situace v prostoru mladšího jižního paláce
byla ve 14. století zcela zničena, takže se dnes již nedozvíme, jak velký byl rozsah hradu tímto směrem a zda zde stávala nějaká
stavba.
Mladší hrad Frány Rokycanera zaujal celou horní část skalního útvaru. Za malým předhradím obracejícím se k protilehlé výšině
ostrou hranou měl výstavné jádro s velkou pětipatrovou obytnou věží v čele, která pohltila starší oktogonální věžovou kapli, z níž zachovala a použila
východní polovinu, kterou obestavěla. Zmíněný donjon srostl s komplexem dvou palácových křídel, z nichž z jižního do nádvoří
vystupovala ještě menší čtverhranná věž, do bloku kolem obdélného nádvoří. Další průjezdní křídlo záhy nahradilo i původní
bránu, tvořenou původně pouze portálem v čelní hradbě pod velkou věží. Vysunutí donjonu, obíhaného ještě parkánem tvořeným
zbytkem hradby raně gotického hradu před líc brány, kterou tak mohl velmi účinně bránit, bylo nezbytné, neboť se zde nenacházel
příkop.
Velkou pozdně gotickou přestavbu dokončenou zřejmě roku 1494 provedli až páni z Donína. Kromě úprav jádra se projevila především
zlepšením obranyschopnosti hradu. Nezbytnost zajistit staršímu sídlu ve změněných podmínkách vedení boje možnost aktivní
dělostřelecké obrany vedla k výstavbě nového vnějšího opevnění při patě skály se dvěma polookrouhlými dělostřeleckými baštami.
Do takto vzniklého nového areálu se přesunuly funkce předhradí a nově zde vznikl i rozměrný pivovar a studniční věž. Součástí
obranného systému hradu se stal i rybník, který jej ze tří stran obklopil, a nebezpečnou výšinu východně od hradu musela
zajistit samostatná předsunutá bašta podkovovitého obrysu s mohutným, do skály vysekaným příkopem. Další podobu Okoře formovaly
renesanční a barokní úpravy.
V 80. letech 16. století získal hrad horlivý katolík Jiří Bořita z Martinic a připojil jej ke smečenskému panství. Vnitřně upravil
starý gotický palác v západní části hradu, jehož okna byla rozšířena. Hrad dostal novou omítku, zdobenou psaníčkovým sgrafitem,
a na straně do dvora byly při paláci zřízeny kryté arkády. Obytné budovy byly opatřeny mnoha dřevěnými pavlačemi a místnosti
renesančně upraveny. Z roku 1590 pochází také první popis hradu, zachovaný v urbáři smečenského panství. Zde se praví, že "zámek
Vokoř jest na skále vystavený, pod cihlou krytý, při němž věže vysoká a pokojův všelikých drahně v něm, též kapla vystavená,
pavlače a vížky při nich též cihlou přikrytý, pod ním sklepy v skále vylámaný, studnice hluboká, velmi pohodlná..."
Roku 1649 odkázal Jaroslav z Martinic zpustošený hrad Okoř jezuitské koleji u sv. Klimenta. V letech 1665-1666 byly postaveny dva nové
mosty vedoucí do hradu. Ohořelé střechy paláců a ostatních budov byly znovu opatřeny krovy a pokryty šindelem, v letech 1673-1675
byl postaven nový krov nad věží, spraveny v ní podlahy a zejména "v té věži kaplička, kde od starodávna bejvala, zase vyzdvižena."
V letech 1700-1712 byl hrad téměř úplně vyzdvižen z trosek, byl zřízen nový refektář, kuchyně, sýpky atd.
Po zrušení jezuitského řádu a konfiskaci jeho majetku se hrad dostal do správy studijního fondu a od té doby začal chátrat, až se
časem stal ruinou. Po roce 1921, kdy se zřícenina stala majetkem státu, začaly se na Okoři provádět nenutnější opravy a zabezpečovací
práce pod vedením architekta E. Sochora. Od roku 1967 byla správa svěřena Středočeskému muzeu. V té době zde probíhal intenzivní
archeologický výzkum. Na hradě byly provedeny zajišťovací práce zejména na západní a jižní straně hradu. Částečně byly obnoveny
místnosti paláce při jižní stěně. Po zrušení krajských úřadů v roce 1990 byl hrad delimitován pod zastupitelstvo Hlavního města
Prahy, aby nakonec o jeho převedení do majetku požádala obec Okoř. Ta se stala vlastníkem v roce 1994. Hrad ožil záchrannými
pracemi, lidmi, začalo se koncertovat, pravidelně provádět, na hradě se konají i svatby.
Zajímavost: V roce 1673, když hrad po smrti Martinicově zdědil jezuitský seminář od sv. Klimenta na Starém Městě pražském, byla
kaple znovu vysvěcena Janem Tomášem Pešinou z Čechorodu ke cti sv. Václava.
Zdroj:
- HOLEC, František a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha a okolí. Praha: Svoboda, 1988, s. 145-148.
- DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. 2. vydání. Praha: Libri, 2002, s. 395-398.
- MENCLOVÁ, Dobroslava. České hrady I. 2. vydání. Praha: Odeon, 1976, s. 410-416.
Základní informace:
Název: |
Okoř |
Okres: |
Praha-západ |
Poloha: |
14 km severozápadně od Prahy |
Nadmořská výška: |
289 m n. m. |
GPS souřadnice: |
50°9'50.76"N, 14°15'19.29"E |
Přístupnost: |
přístupný v návštěvních hodinách |
Majitel: |
obec Okoř |
Oficiální stránky: |
|
Fotogalerie: |
|
Dokumentace: |
|
Video: |
|
Typický pohled: |
Cesta k hradu:
|
Ze Zákolan (od železniční stanice) vede na Okoř červená turistická značka přes Budeč, Kováry a Nový Mlýn (celkem 6,5 km). Z opačného směru lze po červené značce ke hradu
přijít z Tuchoměřic (5 km) či Horoměřic (10,5 km). Z Roztok u Prahy (od železniční stanice) vede ke hradu modrá turistická značka: Maxmiliánka - Únětice - Černý Vůl - Statenice
- Velké Přílepy-Kamýk - Noutonice - Okoř (celkem 12 km).
Na Okoř zajíždějí linkové autobusy ze stanice metra Praha-Dejvická, nejblíže hradu je také železniční zastávka Noutonice.
Automobil je možno zaparkovat na placeném parkovišti, vzdáleném asi 300 metrů od hradu. V červnu 2010 činil poplatek za časově neomezené parkování 30 Kč.
Erby významnějších držitelů hradu: |
 Rokycanští |
 Páni z Donína |
 Martinicové |
 Jezuité |
|
|
Copyright © Ohradech.eu (David Mikoláš)