Poslední aktualizace tohoto hradu: 27. 9. 2015

KUMBURK

5 km západně od Nové Paky

    Hrad, jehož původní název zněl honosně Goldenburg (Zlatý hrad), založili na počátku 14. století Markvartici a v písemných pramenech se s ním setkáváme poprvé k roku 1325, kdy se po něm psal Markvart, jeden ze čtyř synů Beneše ze Stráže (Vartemberka) a Anežky z Ronova. V roce 1406 prodal Jan z Kumburka hrad Janu Krušinovi z Lichtemburka a na Opočně, nejvyššímu purkrabímu, hofmistru a hejtmanu svídnickému. Do podoby hradu se z jeho potomků výrazně zapsal vůdce orebitů Hynek Krušina z Lichtemburka, za nějž bylo nejspíše mezi lety 1437-1456 vybudováno vnější dělostřelecké opevnění. Jeho potomci zde sídlili až do konce století, poté se majitelé střídali: Jan Žehušický z Nestajova, Bartoloměj kníže Minsterberský, Jindřich Berka z Dubé, Jan Berka z Dubé. V 1. polovině 16. století (někdy mezi lety 1521-1529) získali hrad Trčkové z Lípy, kteří ho vlastnili až do roku 1607. Za Smiřických již neplnil rezidenční funkci. Nedobrovolným obyvatelem hradu byla dcera Zikmunda Smiřického Eliška Kateřina, vězněná jedenáct let pro smilstvo s vlastním poddaným selského původu. V červnu 1621 převzal polovinu smiřických statků (panství kumburské a úlibské) Albrecht z Valdštejna. Po zrušení Frýdlantského knížectví roku 1636 daroval císař Ferdinand II. hrad Kumburk, město Jičín se zámkem a další zboží Rudolfovi svobodnému pánu z Tiefenbachu. Poněvadž zemřel bezdětný, dostaly se jeho statky do rukou Jana Norberta ze Šternberka. Za třicetileté války byl hrad zpustošen Švédy a roku 1658 jako objekt s kvalitním opevněním na příkaz císaře Leopolda zbořen. Roku 1710 koupil hrad Jan Josef hrabě z Trautmannsdorfu. Po jeho smrti přešlo panství na jeho nezletilého syna Františka Norberta, který zemřel roku 1786. Jeho mladší syn Ferdinand byl roku 1805 povýšen do dědičného říšského i českého knížecího stavu pro sebe a své potomky. Kumburk zůstal v držení této linie a roku 1840 se jeho vnuk Ferdinand snažil zdevastovaný Kumburk zabezpečit, ze suterénu paláce nechal vyvézt sesuté zdivo. Už v této době byl Kumburk zejména díky širokému rozhledu oblíbeným cílem výletníků. Další pokusy o zabezpečení trosek hradu byly provedeny v letech 1939-1941 Klubem českých turistů. Při nich byla opravena věž, vyčištěny sklepy a vyzděna opěrná zeď jádra hradu. V majetku knížat z Trautmannsdorfu zůstalo kumburské panství až do roku 1945, kdy jim bylo státem zkonfiskováno. Mnoho nových poznatků k podobě hradu přinesl průzkum T. Tomíčka.
    Situace hradu na osamělém vrcholu umožňovala spirálové vedení přístupové komunikace, které determinovalo do značné míry i podobu hradu. Nevelké jádro zaujalo vrchol kopce. O jeho původní podobě toho díky výrazné přestavbě mnoho nevíme. Na severozápadní straně prvé fázi přísluší zbytek patrně plášťové hradby, která asi obíhala celé jádro a k níž se přikládala vnitřní zástavba, na východní straně doložená pozůstatkem okenní špalety. Další stavba stávala na západě. Vstupní brána (nejspíše charakteru budovy či věže) se zřejmě nacházela na severozápadě. Již v této fázi zřejmě existovalo i předhradí prozatím nejasného rozsahu, z jehož zástavby se dochoval jedině nevelký fragment zdiva v prostoru mladší budovy v severním nároží a snad i zbytek ohrazení na severozápadní straně. Plášťová hradba jádra zřejmě velmi záhy začala vykazovat vážné statické problémy, a proto musela být v další fázi podepřena zejména v prostoru paláce šikmou opěrnou zdí s opěráky. Některé destruované či stržené úseky musely být vystavěny zcela znovu, stavělo se i v severním nároží předhradí. V další, nejspíše navazující fázi celou severovýchodní část jádra v průběhu 14. století zaujal nový, ze štuk vystavěný palác s valeně ve dvou mikrofázích zaklenutým suterénem. Zda již v této, nebo až v mladších fázích vznikla i ze štuk postavená čtverhranná obytná věž srostlá s palácem a přistavěná zvenčí k původnímu obvodu hradu, bude muset řešit další výzkum. Radikálně se změnila i zástavba západní strany jádra, kde mimo jiné nejspíše vznikla i drobná věž vedle brány. Jádro obíhalo nové vnější opevnění s okružním příkopem. Do jeho hradby byla nad prvou branou v silné zdi zavázána malá konická okrouhlá věž s flankovací schopností, zvaná Panenská. Na severozápadě se tento hradební okruh, zpevněný zde čtverhrannou, snad dovnitř otevřenou baštou či spíše věží, rozšiřoval a tvořil předhradí s hospodářskými a provozními objekty přiloženými k hradbě. Příchozí do něj musel projít ještě dvěma kulisovými branami. K dalším významným stavebním úpravám došlo v průběhu 15. století, zejména pak v době poděbradské. Opětovně bylo přestavováno stísněné jádro a nejpozději v této době musela vzniknout i zmíněná obytná věž, přízemí paláce získalo valenou klenbu. Statické problémy si vyžádaly vznik dalších opěráků. V předhradí vznikla podsklepená budova v severním nároží a v rozšířeném prostoru mezi ní a čtverhrannou severozápadní věží vznikla nová stavba, do nádvoří otevřená arkádou. K hradbě za druhou branou byla přistavěna polookrouhlá bašta. To již zřejmě souviselo se vznikem nového vnějšího opevnění, které zaujalo korunu valu před okružním příkopem. Tvořila ho relativně slabá hradba zpevněná systémem polookrouhlých, dovnitř otevřených dělostřeleckých bašt se štěrbinovými střílnami, které však zřejmě počítaly pouze s lehčí artilerií. Vstup umožňovala prostá kulisová brána (pouhými vraty uzavřený otvor v příčné zdi), vedle níž k hradbě přiléhala trojprostorová budova, kterou archeologický výzkum J. Prostředníka z roku 2006 charakterizoval jako strážnici z 16. století. Dochovalo se v ní otopné zařízení a maltová podlaha, součástí její výbavy byla i dřevěná lavice, jejíž existenci dokládají jak zjištěné kůlové jamky, tak otisk v omítce.
    Prvá fáze hradu byla nejspíše hradem s plášťovou zdí, s nímž se v okolí setkáváme i jinde. Dostavbou výstavného paláce srostlého s obytnou věží se hrad změnil v blokovou dispozici. I když systém flankování dělostřeleckého opevnění nebyl ještě zcela dokonalý a některé úseky hradeb nebylo možno zcela krýt boční palbou, představuje toto vnější opevnění jeden z vrcholných projevů snah o aktivní dělostřeleckou obranu z doby okolo či spíše po polovině 15. století.

Zdroj:
- AA. Dějiny hradu Kumburku [online]. c2015, poslední revize 9.4.2005 [cit. 2015-09-26].
Dostupné z: http://www.kumburk.cz/kumburk/dejiny_hradu.htm
- BRYCH, Vladimír a Jan RENDEK. Hrady a zámky Libereckého kraje. Liberec: Knihy 555, 2002, s. 100-101.
- DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. 2. vydání. Praha: Libri, 2002, s. 305-307.
- DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Dodatky 3. Praha: Libri, 2008, s. 63-65.
- MENCLOVÁ, Dobroslava. České hrady I. 2. vydání. Praha: Odeon, 1976, s. 403-405.
- SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Díl V. - Podkrkonoší. 1. vydání. Praha: František Šimáček, 1887, s. 175-184.

Základní informace:

Název:	Kumburk
Okres:	Semilský
Poloha:	5 km západně od Nové Paky
Nadmořská výška:	642 m n. m.
GPS souřadnice:	N 50°29.602'; E 015°26.692'
Přístupnost:	volně přístupný celoročně
Majitel:	obec Syřenov, správce Sdružení pro záchranu hradu Kumburku
Oficiální stránky:	www.kumburk.cz
Fotogalerie:
Dokumentace:	1. půdorys hradu 2. hmotová rekonstrukce (14. stol.) 3. hmotová rekonstrukce (15. stol.)

Typický pohled:

Cesta k hradu:

Autobusem se dopravíme nejlépe do Syřenova, na Klepandě rozc., kde zastavuje příměstská linka z Lomnice nad Popelkou. Po 2 km dlouhé, převážně asfaltové cestě lemované červenou pěší turistickou značkou a zakončené prudkým stoupáním dorazíme k první hradní bráně.
Nejbližší vlaková zastávka se nachází v Syřenově na trati 064: Mladá Boleslav – Stará Paka. Po žluté a červené značce čeká turistu asi 3 km dlouhá trasa.
Přímo pod hradním kopcem nalézá se menší parkoviště, jinak je možno automobil zaparkovat např. u hostince Na Klepandě, kde rovněž zastavuje příměstská autobusová linka z Lomnice nad Popelkou.