Poslední aktualizace tohoto hradu: 18. 3. 2025

KALICH

9 km severovýchodně od Litoměřic

    Na hoře Kalichu nad vsí Třebušínem stával Žižkův hrad Kalich, z něhož se dnes zachovaly jen velmi skromné zbytky.
    Hrad byl postaven v roce 1421 na trachytové kupě. Zabral několik jejích částí. Vlastní vrchol pokryl III. oddíl (jádro), na severovýchodní straně na něj navazuje II. oddíl (vysunuté opevnění), který zabírá níže položený, ale velmi mírně stoupající hřeben. Západně od něj se rozkládá I. oddíl (předsunuté opevnění). Na jižní až jihovýchodní straně kupy registrujeme největší IV. oddíl, který se připojuje až k jádru.
    Na hrad dnes vede velké množství komunikací. Jejich popis a interpretaci zpracoval I. Lehký v roce 2009. Původní hlavní přístupová komunikace vycházela ze severovýchodního konce Třebušína a směřovala po východním a severovýchodním úbočí kupy až k sedlu mezi kopcem, na němž stojí Kalich, a jeho severním sousedem (tzv. Malým Kalichem; 477,5 m n. m.). Zde se zalomila k jihu a vytvořila dvě souběžné větve, které směřovaly vzhůru, aby po krátkém stoupání vstoupily do I. oddílu. Tam se jedna cesta obloukem stočila k východu, druhá se vytočila výrazným půloválným obloukem. Za tímto otočením se obě cesty spojily, směřujíc k místu, kde vrcholový hřeben kupy mizí v prudkém svahu. Ještě před ním se oddělila jedna komunikace, vybíhajíc jižně vzhůru k hradu. Těsně pod severní skalní plošinou vstoupila do II. oddílu a následně i do III. oddílu. Podél východní strany skalního bloku vystoupala do střední části hradního jádra.
    I. oddíl hradu (předsunuté opevnění) je ohraničen východní fortifikací, severní hranou, severozápadní fortifikací, západní hranou a jižním svahem. Zdejší fortifikace mohla mít lehčí charakter a zcela zaniknout. Severozápadní fortifikace má na vnější straně val, který je v celém průběhu sledován příkopem. Navazuje na něj půlkruhová, dovnitř vydutá jáma otevřená do cesty, stejná je i před valem. Na východní straně je oddíl ukončen na vnitřní straně příkopem a vnějším valem.
    II. oddíl představuje vysunuté opevnění, které sestává z polygonální bašty spojené dlouhým krčkem s jádrem. Cesta do něj vstupuje v pořadí druhou bránou až na jeho jižním konci a v celé své délce je touto fortifikací sledována a kontrolována. Polygonální bašta má dnes charakter vyvýšeného tělesa z kamenů a hlíny s kamennou plentou schůdkovitě odstupňovanou a s další na sucho kladenou kamennou zídkou na vrcholu. Při patě je široká 21 m, na vrcholu pak 12 m. Na horním plató nacházíme centrální, silně nepravidelnou, dovnitř vydutou plochu, po obvodu lemovanou zbytky valů. V nich dnes můžeme vidět dvě mezery, jednu k severu a druhou k východu. Další mohla být i na západní straně. Všechny jsou patrně pozůstatkem komorových střílen, které byly umístěny v obezděném valu, na němž ještě předpokládáme ochoz. Na sucho byla vyzděna i eskarpa příkopu obklopujícího stavbu, zda byla obezděna i kontreskarpa, nevíme. Spojovací krček se napojoval na polygonální postavení, které bylo patrně přístupné brankou. Krček je dnes tvořen dvěma 3 m širokými valy. Na vnějších stranách valů jsou dnes již jen spoře dochovány zídky z lomového kamene kladeného na sucho, prostor mezi nimi se zdá být nasypaný. Východní val krčku se napojoval na opevnění III. oddílu v prostoru předpokládané třetí brány (první brána jádra), západní val přímo navazoval na vnější opevnění III. oddílu.
    III. oddíl (vlastní hradní jádro) je na severozápadní a jihovýchodní straně, ve stejné úrovni jako II. oddíl, obíhán fortifikací. Na vysunuté opevnění navazuje protáhlá část, přimykající se od východu k severnímu vrcholovému skalisku, do níž se vstupuje třetí a jež končí pátou bránou. Nejvyšší část oddílu, rozprostřená mezi třemi vrcholovými skalisky, obsahuje obytné stavby. Zpřístupňuje ji pátá brána, dnes nejvýrazněji dochovaná zděná stavba. Zajímavé je, že nenavazovala přímo na cestu, ale byla výrazně vyosena směrem k západu. Předpokládaná čtvrtá brána, z níž se nedochovaly žádné zbytky, následovala po necelých dvaceti metrech od třetí v místech, kde se prostor mezi hradbou a skálou nejvíce zužuje. Pátá brána měla lichoběžný půdorys s různě širokým zdivem pojeným na maltu. V severním, z lomového kamene vyzděném ostění průjezdu je na západní straně patrný náběh záklenku, který však neumožňuje rekonstruovat jeho tvar. D. Menclová píše, že šlo o segment, F. A. Heber uvádí oblouk. Vzhledem k šířce průjezdu v čelní stěně (2,6 m) předpokládáme, že čelo brány bylo prolomeno pouze jedním velkým otvorem, nikoli dvěma - pro vozy a pro pěší. Na východní vnější straně brány je patrný výběh provázané zdi spojující bránu s východním obvodovým opevněním. Při severozápadním nároží brány vybíhá na jíl pojená a se stavbou provázaná zeď o šířce 1,3 m. Zdivo dále pokračovalo obloukem k severu na vrchol severního skaliska, kde se znovu v oblouku stáčela k západu. Vlastní hradní jádro bylo členěno třemi skalisky - již zmíněným severním, podlouhlým západním a jižním, na němž byla postavena obytná věž (donjon). Po ní se dochovaly nízké bloky zdiva pojeného na maltu, ze kterých lze vyčíst, že měla obdélný půdorys o rozměrech 13 x 9 m a byla příčkou rozdělena na dvě prostory. Na ploše jižního skaliska stával na sklonku 19. století prosklený pavilon kruhového půdorysu. Střední část jádra zaujímal prostorný palác. Dodnes se po něm dochoval segmentem sklenutý sklep. Severně od něj je patrná ve skále vysekaná prostora (zapuštěné přízemí), která na něj přímo nenavazuje. Ve skále byla ponechána i jakási příčka, oddělující tuto prostoru na jižní straně. Na severní straně, otočené k vodnímu zdroji, najdeme ve skále vysekaný průchod. Mezi touto severní místností a vstupní partií sklepa zbývá ještě prostor pro vstupní síň. Palác tedy mohl mít trojdílnou až čtyřdílnou dispozici: sklep, vstupní partii sklepa, vstupní síň, prostoru vysekaná ve skále. Při severní stěně paláce se nachází hluboká propadlina - pozůstatek studny či cisterny, která byla na severní straně chráněna širokým valem a která byla přístupná ze severní místnosti paláce a z budovy vedle něj. Tato budova byla zahloubena do skalního podloží. Vstupovalo se do ní dlouhou šíjí od východu z nádvoří. Patrně sestávala až ze tří prostor a měla hospodářsko-provozní a možná i obytný charakter. Na severním skalisku se tyčila obdélná stavba o rozměrech 7,8 x 5,6 m s masivní čelní stěnou, úzkými bočními stěnami a zadní, pravděpodobně hrázděnou stěnou. Stála na vrstvě destrukce starší stavby, v jejíž konstrukci hrál velký podíl drobný štěrk. Lze ji interpretovat jako baštu s ubykací pro posádku ve vyšším patře (nález fragmentů kachlů). V prostoru hradního jádra se nacházejí ještě další dvě budovy z 19. století. V prvním případě jde o budovu (lokál) o rozměrech cca 6,5 x 4,2 m, stojící v jihozápadním sousedství brány. Mezi touto budovou a palácem registrujeme zbytky druhé stavby (restaurace) o rozměrech cca 10,3 x 8,2 m s jakýmsi výstupkem předstupujícím 70 cm k jihovýchodu. Celá východní strana nádvoří byla obehnána obezděným valem. V jihovýchodním svahu se opakuje situace známá ze severozápadního vnějšího opevnění, také zde byl vykopán zářez do svahu a před ním navršen obezděný val. Šířka valu byla směrem k vrcholu zmenšována, dole činí kolem 3,5 m, u vrcholu 2 m.
    Za východním ukončením I. oddílu pokračuje cesta po vrstevnici a pak i mírně po svahu kolem východní strany kupy až k výraznému spočinku (IV. oddíl) na jihovýchodní straně. Někteří badatelé zde hledali tábořiště pro husitská vojska, povrchové sběry však přinesly pouze materiál z pravěku a raného středověku. Jistotu ve složitější interpretaci a datování reliktů oddílu by mohl přinést až archeologický průzkum.
    V době pohusitské držel hrad Vilém starší z Illburka, s nímž je dnes spojována přestavba hradního paláce a vysunutého opevnění a výstavba nové bašty na severním skalisku. Po Illburkovi Kalich drželi Petr Kaplíř ze Sulevic, Ješek Svojanovský z Boskovic a po roce 1496 Vartenberkové. Ve svých dějinách třikrát obléhaný hrad (1421, 1437/38, 1467) zpustl pravděpodobně v 1. polovině 16. století.
    Po celé 19. století byl Kalich vedle dalších míst symbolem národní identity a v roce 1868 měl být dokonce odsud odvezen základní kámen pro Národní divadlo. Celá akce ale ztroskotala na zákazu krajského hejtmana. Na začátku 80. let 19. století byla v jádře hradu postavena výletní restaurace s lokálem a vyhlídkový skleněný pavilón pro návštěvníky. Staré hradní sklepy byly použity pro uskladnění nápojů. Protože však počet návštěvníků byl stále velmi nízký, byla restaurace již v roce 1886 opuštěna, poměrně brzy propadla zkáze a zmizela beze stop.
    Od roku 2015 na hradě probíhá archeologický výzkum spojený se sanací a konzervací dochovaných fragmentů. V roce 2024 byl na hradě zahájen návštěvnický provoz.

Kalich. Plán II. a III. oddílu hradu podle P. Hlavenky, I. Lehkého a M. Sýkory 2024

červeně - zdivo na maltu (15. století),
oranžově - zdivo na sucho (15. století),
zeleně - recentní zdivo na sucho či na maltu.

1) přístupová cesta,
2) vysunuté opevnění,
3) spojovací krček,
4) první brána,
5) obezděné náspy,
6) druhá brána,
7) třetí brána,

8) čtvrtá (věžová) brána,
9) zvláštní stavba vojenské funkce na severní skále,
10) obytná věž (donjon),
11) sklep zaniklého paláce,
12) místo vodního zdroje,
13) do skály částečně zahloubená budova,
14, 15) relikty staveb souvisejících s provozem restaurace na hradě v 19. století,
16) terasy zemního opevnění na východě,
17) fortifikace v suťovém poli.

Zdroj:
- ANDĚL, Rudolf a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Severní Čechy. Praha: Svoboda, 1984, s. 187-189.
- DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. 2. vydání. Praha: Libri, 2002, s. 237-238.
- LEHKÝ, Ivan a Milan SÝKORA (eds.). Kalich a Panna. Hrady Jana Žižky. Most: Ústav archeologické památkové péče severozápadních Čech, v.v.i., 2016.
- MENCLOVÁ, Dobroslava. České hrady II. 2. vydání. Praha: Odeon, 1976, s. 327-330.
- SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Díl XIV.: Litoměřicko a Žatecko. Praha: Argo, 1998, s. 371-372.
- SÝKORA, Milan a Hynek VESELÝ. Hrad Kalich: nové poznatky o stavební podobě hradu. In: Archeologické výzkumy v severozápadních Čechách za rok 2008. Most: Ústav archeologické památkové péče severozápadních Čech, 2009, s. 133-146.
- SÝKORA, Milan. Kalich, Panna a Litýš - tři hrady doby husitské na Třebušínsku. In: Castellologica bohemica 13. Praha: Archeologický ústav AV ČR Praha a Společnost přátel starožitností, 2016, s. 11-58.

Základní informace:

Název:	Kalich
Okres:	Litoměřický
Poloha:	9 km severovýchodně od Litoměřic
Nadmořská výška:	536 m n. m.
GPS souřadnice:	50°36'18.92"N, 14°12'12.489"E
Přístupnost:	přístupný v návštěvních hodinách
Majitel:	stát, správce Lesy ČR, nájemce Hrady Českého středohoří, z.s.
Oficiální stránky:	www.hrad-kalich.cz
Fotogalerie:	2008 2014 2015 2016 2019
Dokumentace:	3D vizualizace dle I. Lehkého
Video:	Hrad Kalich v roce 2022 Hrad Kalich v roce 2019 Hrad Kalich v roce 2017 Hrad Kalich v roce 2016

Typický pohled:

Cesta k hradu:

Z obce Třebušín vede k hradu poměrně nenáročná, přes jeden kilometr dlouhá, žlutě značená pěší turistická stezka.

Automobil lze pohodlně zaparkovat u místního hřbitova.
Autobusem je možno se do Třebušína dopravit za slabou půlhodinku z Litoměřic.
Nejbližší železniční stanice se nachází v 6 km vzdálených Ploskovicích.

Erby významnějších držitelů hradu:

Jan Žižka z ...

Illburkové

Kaplířové ze ...

Svojanovští z...