Poslední aktualizace tohoto hradu: 23. 7. 2019
|
JINDŘICHŮV HRADEC |
Hrad přestavěný na zámek ve stejnojmenném městě.
Předchůdcem hradu bylo přemyslovské hradiště, které prodělalo složitější vývoj. Jeho akropole na skalnatém útvaru mezi řekou Nežárkou na jedné a mokřinami na druhé straně se stala
staveništěm jednoho z nejstarších královských hradů. V písemných pramenech se s ním setkáváme poprvé k roku 1220. Do svého držení jej získala větev Vítkovců, která se po něm psala. S výjimkou
epizodického návratu královské držby za Přemysla Otakara II. zde sídlila až do svého vymření roku 1604. V 16. století se gotický hrad změnil ve velkolepý renesanční zámek. V majetku Slavatů
se nacházel až do roku 1694, kdy přešel na Černíny. Významnou pohromu znamenal požár v roce 1773. Výraznější stavební zásahy a restaurace zpustlých částí byly provedeny na počátku 20. století
a souběžně s posledními památkovými úpravami zde v letech 1975-1993 proběhl archeologický výzkum.
O podobě přemyslovského hradiště toho doposud mnoho nevíme vzhledem k razantním renesančním terénním úpravám. Zkoumána byla část jeho valového opevnění a dlouhý úsek průběhu
mladohradištního příkopu. Ten náležel mladší fázi ohrazení, oproti starší, posunuté do vnitřní plochy. Dispozice rozsáhlého středověkého hradu byla trojdílná. Jeho výstavba započala velkým
okrouhlým bergfritem přístupným v patře románským portálkem. Protože staré hradištní opevnění ještě stále plnilo svoji funkci, mohl být poté stavěn románsko-gotický čtyřprostorový palác při věži.
Až následně vnitřní hrad vymezila masivní hlavní hradba sledovaná parkánovou zdí, přičemž plocha bývalého mladohradištního příkopu se stala parkánem. V jihozápadním nároží hlavní hradby
se vypínala další menší věž, a minimálně k západní hradbě se přikládala nějaká zástavba. Bránu v hlavní hradbě tvořil prostý portál. Do parkánu se vcházelo čtverhrannou branskou věží. Nejspíše
za Přemysla Otakara II. byl tento vnitřní hrad upravován. V patře paláce byla zřízena kaple. Ke zbývajícímu východnímu nároží trojúhelného vnitřního hradu se zvenčí přiložila čtverhranná
obytná věž Hranatka. Před vnitřní hrad byla předložena dvě již ve 13. století kamennou hradbou opevněná nádvoří, přičemž před čelem druhého rovněž běžel parkán. Obě byla přístupna věžovými
branami, z nichž prvá si doposud v průjezdu uchovala raně gotické sedilie. Ke změnám v podobě hradu došlo až ve 14. století. Před polovinou 14. století byla přístavbou dvorního traktu
zdvojnásobena plocha paláce a kaple opatřena novým presbyteriem. Spíše konce 14. století se stavělo i v okolí páté brány, kde mimo jiné staré jádro uzavřelo příčné křídlo. Nová budova se přiložila
i k západní hradbě. Velkolepé přestavby se starý hrad dočkal až v pozdní gotice. Radikálně se změnilo především jádro. Zmodernizovaný starý palác k jihovýchodu prodloužila přístavba s velkým sálem.
Na západní straně nádvoří vznikla rozsáhlá, výtvarně mimořádně náročná dvoutraktová palácová novostavba, která pohltila i plochu starého parkánu. Se starým palácem ji pojila arkáda o dvou obloucích
na tordovaných sloupech. Z původní podoby v renesanci zcela přestavěného paláce, nejspíše s náročným nástupním peronem do patra na nádvorní straně, se dochovala pouze drobná kaple Panny Marie
a tzv. Stříbrnice s freskami Mistra žirovnického. Dvoutraktové palácové křídlo, z něhož na vnější straně zřejmě vystupovala čtverhranná věž, existovalo i na protilehlé straně nádvoří, kde jeho
zbytky odkryl archeologický výzkum. Parkánovou hradbu na malém dvorku mezi čtvrtou a pátou branou překročila čtverhranná Červená věž (Menhartka), která je dnes nejlépe dochovaným objektem pozdně
gotické fáze hradu. V přízemí obsahuje černou kuchyni s neobvyklým čtyřkomínovým řešením, která je naší nejlépe dochovanou hradní kuchyní. V prvém patře se třemi arkýři se nachází náročná
reprezentativní prostora Jindřicha IV. z Hradce, od 19. století nazývaná jako Soudnice, opět s freskovou výmalbou Mistra žirovnického. V pozdní gotice se stavělo i na obou předních nádvořích.
K jejich čelním hradbám se na prvém přiložila hospodářská, na druhém pak náročnější, patrně obytná budova. Druhý a třetí příkop získaly obezdívku svých svahů. Aktivní dělostřelecká obrana byla nově
řešena formou nového hradebního okruhu, navazujícího na městské opevnění, které se k hradu přiložilo. Nový parkán s poměrně slabou, avšak vysokou hradbou, oběhl jádro a připojil se k nároží věže
Hranatky. Tíha jeho obrany ležela na dvou polookrouhlých, dovnitř otevřených baštách a v prostoru dnešního renesančního rondelu zřejmě na mohutném torionu. Čtverhranná bašta či věž zajišťovala
východní nároží. Další dvě bašty byly přistavěny k vstupnímu čelu prvého nádvoří.
V roce 2016 byla v prostorách starého paláce otevřena nová vstupní expozice, která prostřednictvím archeologických nálezů, replik historických artefaktů, faksimilií listin a animace
představuje důležité milníky rodových dějin pánů z Hradce a významné fenomény, které ovlivnily historii a podobu jejich sídla. Největším zážitkem je komentovaná prohlídka místnosti s nástěnnými
malbami svatojiřské legendy z roku 1338, které vznikly na objednávku Oldřicha III. z Hradce. Zachycují soupeření Jiřího s pohanským králem Dacianem a ideově souvisí s křížovými výpravami do Prus
a Litvy.
Zdroj:
- DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha: Libri, 2002, s. 229-232.
- KONEČNÝ, Michal - MIKEŠ, Jan - RŮŽIČKA, Filip - VANĚK, Martin. Hrad Jindřichův Hradec. České Budějovice: NPÚ ú.p.s. v Českých Budějovicích, 2017.
- MENCLOVÁ, Dobroslava. České hrady I. 2. vydání. Praha: Odeon, 1976, s. 181-189.
- MENCLOVÁ, Dobroslava. České hrady II. 2. vydání. Praha: Odeon, 1976, s. 261-272.
- SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Díl IV. - Vysočina Táborská. Praha: František Šimáček, 1885, s. 1-67.
Základní informace:
Název: |
Jindřichův Hradec |
Okres: |
Jindřichohradecký |
Poloha: |
42 km severovýchodně od Č. Budějovic |
Nadmořská výška: |
475 m n. m. |
GPS souřadnice: |
49°8'31.202"N, 15°0'1.974"E |
Přístupnost: |
přístupný v návštěvních hodinách |
Majitel: |
stát, správce NPÚ České Budějovice |
Oficiální stránky: |
|
Fotogalerie: |
|
Dokumentace: |
1. plán hradu dle T. Durdíka |
Typický pohled: |
Cesta k hradu:
|
Do Jindřichova Hradce směřují dálkové linky z Prahy, Českých Budějovic a řada příměstských linek z širokého okolí. Vystoupíte-li na autobusovém nádraží, čekají vás necelé 2 km pěšky, jak je popsáno
níže u vlakového spojení. Některé příměstské spoje zastavují Na nábřeží, tedy kousek od objektu.
Nejbližší vlaková zastávka se nachází přímo v Jindřichově Hradci na tratích č. 225 Havlíčkův Brod – Veselí nad Lužnicí a zpět, č. 228 Jindřichův Hradec - Obrataň a zpět a č. 229 Jindřichův
Hradec - Nová Bystřice a zpět. Od ní je třeba se vydat cca 1,8 km po zelené pěší turistické značce na náměstí Míru a dále pokračovat po žluté značce k cíli.
Automobil je možno zaparkovat např. na větším placeném parkovišti Jitřenka v Bezručově ulici.
Erby významnějších držitelů hradu: |
 Český král |
 Z Hradce |
 Slavatové |
 Černínové |
|
|
Copyright © Ohradech.eu (David Mikoláš)