Poslední aktualizace tohoto hradu: 21. 7. 2024

GRABŠTEJN

18 km severozápadně od Liberce

    Doba založení hradu není zcela jasná. Stalo se tak pravděpodobně okolo poloviny 13. století. V roce 1256 ho Přemysl Otakar II. dle Neplachovy kroniky odňal neznámému šlechtici a daroval pánům z Donína. V 15. století byl několikrát obléhán. V roce 1430 ho dobyla vojska Mikuláše z Kaišperka, který odsud podnikal loupeživé nájezdy do Lužice. Situace se nezlepšila ani po jeho zajetí, kdy se hradu zmocnil Jan Čapek ze Sán, a proto Grabštejn dobylo lužické vojsko. Poté ho od roku 1437 držel Hlaváč z Donína, ale i proti jeho nástupci Václavovi z Donína muselo v roce 1450 vytáhnout lužické vojsko, které hrad dobylo. Zůstal však nadále majetkem Donínů, a to až do roku 1562, kdy hrad s panstvím koupil za 300 000 zlatých císařský rada Jiří Mehl ze Střelic. Jeho podobu výrazně změnila přestavba na náročný renesanční zámek v letech 1566-1586. Jiří Mehl ze Střelic prodal roku 1586 panství Grabštejn štýrskému šlechtici Ferdinandu Hoffmanovi z Grünbühlu, který měl za manželku dceru Albrechta z Donína Alžbětu. Po Ferdinandově smrti (1607) se Alžběta provdala za Jana Bedřicha z Černhauzu, kterému přinesla věnem Grabštejn. Černhauzové se zúčastnili stavovského odboje v letech 1618-1620 a po Bílé hoře jim byl jejich majetek konfiskován. Nakonec si však vymohli jeho vynětí z konfiskace. V dubnu 1622 vypukl na zámku Grabštejně požár, při kterém vyhořela věž i se zvony. V roce 1628 musel David Jindřich z Černhauzu jako nekatolík opustit Čechy. Jeho majetku se zmocnil Albrecht z Valdštejna, který jej v roce 1633 postoupil hraběti Maxmiliánu z Valdštejna, v jehož držení byl Grabštejn až do roku 1638. Podle císařského rozhodnutí poté získali Grabštejn opět páni z Černhauzu a Maxmilián z Valdštejna dostal náhradou statek Milotice na Moravě. V roce 1645 obsadili zámek Švédové pod velením generála Königsmarka, kteří odsud drancovali celé okolí. Grabštejn opustili teprve v červnu 1648. Vojenský význam Grabštejna poklesl ve 2. polovině 17. století, protože na rozkaz císaře Leopolda I. byly strženy jeho hradby. Páni z Černhauzu drželi Grabštejn až do roku 1651, kdy ho Jiří Zikmund prodal Nosticům, ale od nich ho ještě v témže roce koupil hrabě Adam Matyáš Trauttmannsdorff. Jan Josef Trauttmannsdorff byl pro dluhy nucen prodat grabštejnské panství v roce 1704 hraběti Janu Václavu Gallasovi. Touto koupí se stali Gallasové majiteli rozsáhlých držav, které zahrnovaly liberecké, frýdlantské, lemberské a grabštejnské panství. I za Gallasů byl Grabštejn upravován. Úpravy z roku 1782 se však týkaly převážně vnitřního zařízení. V roce 1843 zapálil blesk starý zámek, který byl sice obnoven, ale zůstal již většinou neobydlený. Zámek byl snížen o jedno patro. Z roku 1818 pochází klasicistní "nový zámek", který dal přestavět hrabě Kristián Clam-Gallas z renesanční budovy, postavené za Jiřího Mehla ze Střelic, která doposud sloužila zámeckému úřednictvu. V témže roce byl kolem nového zámku založen rozsáhlý park. Po roce 1945 se stal zámek majetkem státu.
    Dispozice středověkého hradu byla minimálně dvojdílná. Nejnápadnějším pozůstatkem protáhle lichoběžného jádra z 13. století je okrouhlý bergfrit, který stál volně v ploše nádvoří. Na protilehlé straně nevelkého nádvoří se nacházel původní dvoupatrový plochostropý trojprostorový palác, situovaný podél severní hradby. V mladší fázi, nejspíše v 15. století, zástavbu jádra hradu rozmnožily další stavby. Na východní průčelí paláce navázal směrem k věži podélný objekt, nejspíše kaple. Prostor mezi věží a východní hradbou vyplnila trojprostorová budova. Pozdně gotického stáří jsou i dochované pozůstatky zástavby dolního hradu, zjevně původního předhradí, které se přiložilo k jižnímu boku jádra. Tomuto prostoru dominovalo mimořádně široké východní křídlo, vzniklé snad zastavěním původního rozměrného parkánu na vstupní straně. Součástí hradby na jihu byly dvě polookrouhlé, dovnitř otevřené dělostřelecké bašty. Na návrší východně od hradu se dochovaly stopy obléhacích prací z 15. století, jejichž ztotožnění s několikerým obléháním hradu v tomto věku není prozatím možné. Jde o nevelkou fortifikaci patrně účelu ochrany postavení obléhacích zbraní na konci ostrožny kombinovanou s velitelským stanovištěm. Součástí obléhacích prací je zřejmě i uměle nasypaný pahorek v předpolí. V období třicetileté války byl Grabštejn skutečnou barokní pevností. V jeho nejbližším okolí se nacházelo několik vnějších linií hradby, jejichž fortifikační význam byl dále posílen hlubokým příkopem a několika obrannými bastiony a baštami.
    Dnešní zámek je výsledkem složitého stavebního vývoje. První fáze představuje ukázku hradu bergfritového typu s poněkud netypicky situovaným palácem.

Zdroj:
- ANDĚL, Rudolf a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Severní Čechy. Praha: Svoboda, 1984, s. 125-127.
- DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. 2. vydání. Praha: Libri, 2002, s. 142-143.
- DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Dodatky 2. Praha: Libri, 2005, s. 28.
- KYPTA, Jan a Jana RICHTEROVÁ. Opevněné postavení obléhatelů hradu Grabštejna. In: Castellologica Bohemica 9. Praha: Archeologický ústav AV ČR a Společnost přátel starožitností, 2004, s. 285-290.

Základní informace:

Název:	Grabštejn
Okres:	Liberecký
Poloha:	18 km severozápadně od Liberce
Nadmořská výška:	300 m n. m.
GPS souřadnice:	50°50'45.631"N, 14°52'34.075"E
Přístupnost:	přístupný v návštěvních hodinách
Majitel:	Česká republika, správce NPÚ v Liberci
Oficiální stránky:	www.hrad-grabstejn.cz
Fotogalerie:	2013 2024
Dokumentace:	plán přízemí hradu

Typický pohled:

Cesta k hradu:

Autobusem se dopravíme přímo do Grabštejna, kde zastavuje místní linka z Hrádku nad Nisou a Chrastavy.
Nejbližší vlaková zastávka se nachází v Chotyni (trať 089: Liberec–Zittau–Rybniště, Varnsdorf–Seifhennersdorf), odkud se pokračuje asi 1 km po zelené pěší turistické trase.
Auto lze zaparkovat na dvou parkovištích přímo pod hradem.