Poslední aktualizace tohoto hradu: 2. 1. 2022
|
DĚVIČKY |
Zřícenina hradu na severovýchodní skalnaté výspě Pálavských vrchů, necelý 1 km západně nad Pavlovem.
První písemná zpráva o kastelánovi na Děvičkách (Dewiczky) pochází z roku 1222 a byl jím Štěpán z Medlova, předek pánů z Pernštejna. Zeměpanští purkrabí se v listinách do roku 1247
objevují poměrně často, poté zase až od roku 1294. Absenci zpráv z doby mezi lety 1247-1294 lze vysvětlit tím, že hrad byl v roce 1253 zničen Kumány, které uherští králové nedlouho předtím usadili
mezi Dunajem a Tisou, a obnoven za Václava II. někdy po roce 1285.
Přístup do hradu vedl severním úbočím a brána se nacházela až na východním konci hradu. Při cestě jsou dosud základy vstupního přihrádku a ještě pod ním nevelké předhradí, jehož zdi
zpevňují opěrné pilíře. Jsou-li ještě dílem královských stavitelů, nebo až Liechtenštejnů, jimž dal král Jan roku 1334 Děvičky lénem, nelze s jistotou rozhodnout. Liechteštejnové hrad připojili
ke svému mikulovskému dominiu a teprve po roce 1514 na něm krátce bydleli oddělení členové rodu.
Vysoká obalová zeď tloušťky přes 2 m uzavírá protáhlý obdélný areál (65 x 19 m) se zaobleným čelem, je však ze značné části renesanční, i když využívá gotického zdiva proměnlivé
výšky. Při jižní zdi se nachází spodní část několikrát přestavěného paláce, jehož krátké křídlo dispozici uprostřed přepažovalo. Celek jasně působí dojmem hradu s plášťovou zdí, tedy typu, který
se na Moravě začal používat na konci 13. století a uplatňoval se před polovinou následujícho věku. Liechtenštejnský urbář z roku 1414 se zmiňuje o hradní kapli.
Když turecká armáda v roce 1529 poprvé obléhala Vídeň, toto bezprostřední nebezpečí následně vyvolalo vlnu zpevňování měst a hradů. Podobně jako na Kozím vrchu v Mikulově i na
Děvičkách vystavěli na skalisku před šíjovým příkopem patrovou dělovou baštu pětibokého tvaru. Je opatřena dělovými komorami a k pokračujícímu hřebeni se obracela břitem.
Zadlužený Kryštof z Liechtenštejna byl nucen v roce 1560 prodat nejen Děvičky, ale i celé mikulovské panství uherskému šlechtici Ladislavu Kerecsenyimu. V roce 1572 koupil mikulovské
panství Adam z Dietrichštejna a při dělení mezi jeho syny obdržel Děvičky Zikmund. Jako své sídlo je značně přestavěl a v souladu s dobovými zvyklostmi upravil hlavně obytné prostory. O stavební
činnosti svědčí hojné užití cihelného a smíšeného zdiva. Po vítězné bitvě u Jankova v roce 1645 podnikli Švédové poslední nápor k Vídni a přitom hrad obsadila jejich posádka. Třicetiletá válka
se však chýlila ke konci, a když švédský oddíl Děvičky opouštěl, vyplenil je a snad i vypálil. Dietrichštejnové se postarali jen o nejnutnější opravy, takže na hradě mohli pobývat pouze hlídač
a hlásný, a v polovině 18. století hrad definitivně ponechali svému osudu. U hradu bývala také cisterna, která se plnila dešťovou vodou. Po smrti posledního strážného byla zasypána.
Zdroj:
- HOSÁK, Ladislav. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. I. díl, Jižní Morava. Praha: Svoboda, 1981, s. 89-90.
- PLAČEK, Miroslav. Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádků a tvrzí. Druhé vydání. Praha: Libri, 2007, s. 187-188.
Základní informace:
Název: |
Děvičky |
Okres: |
Břeclavský |
Poloha: |
7,5 km severně od Mikulova |
Nadmořská výška: |
428 m n. m. |
GPS souřadnice: |
48°52'33.536"N, 16°39'42.679"E |
Přístupnost: |
volně přístupný celoročně |
Majitel: |
stát, správce Lesy ČR |
Oficiální stránky: |
|
Fotogalerie: |
|
Dokumentace: |
1. plán hradu dle M. Plačka |
Typický pohled: |
Cesta k hradu:
|
V Pavlově zastavují linky z Břeclavy a Mikulova.
Nejbližší vlaková zastávka se nachází v 8,3 km vzdálených Popicích na trati č. 252 (Brno –) Šakvice – Kúty.
Automobil je možno zaparkovat v Pavlově na několika placených parkovištích.
Erby významnějších držitelů hradu: |
 Český král |
 Liechteštejnové |
 Dietrichštejnové |
|
|
Copyright © Ohradech.eu (David Mikoláš)