Poslední aktualizace tohoto hradu: 23. 7. 2021
|
CHEB |
Zříceniny hradu ve stejnojmenném městě na ostrožně nad řekou Ohří.
Předchůdcem hradu bylo slovanské hradiště, zkoumané A. Hejnou. Na jeho akropoli si v 1. třetině 12. století postavili kamenný hrad páni z Vohburgu, za nichž se Chebsko
stalo součástí bavorské marky. Císař Fridrich I. Barbarossa hrad v letech 1167-1188 přestavěl na falc. Po připojení k českému království (1265, definitivně 1322) se Cheb stal královským hradem.
Za Václava II. byl proti němu na protějším břehu řeky vystavěn Václavský hrad. Hrad v Chebu byl nadále spíše pouze udržován, výraznějších úprav se mu dostalo až koncem 15. století. Při přestavbě
města na pevnost po třicetileté válce byl těžce postižen stavbou barokních valů a bastionů, ještě však zůstal samostatnou opevněnou jednotkou. V roce 1742 ho zničila francouzská vojska a od té doby
je ve zříceninách (s výjimkou kaple). Značná část vnitřní plochy pak byla do výše několika metrů zavezena troskami.
Kamenný hrad Děpolda II. z Vohburgu se nacházel na části akropole staršího slovanského hradiště a byl zřejmě od počátku dvojdílnou dispozicí. Archeologické výkopy odhalily čelo
vnitřního hradu tvořené hradbou, za níž volně stály dvě věže, jedna okrouhlá, druhá (jižní) nejspíše polygonální. Obytné stavby stávaly zřejmě po obvodu. Tento vohburgovský hrad zůstal při přestavbě
na falc s výjimkou jižní věže zachován, a proto se nové stavby štaufského císaře soustředily na přední část dispozice. Strženou jižní věž nahradil čtverhranný bergfrit vystavěný z bosovaných kvádrů
zvaný Černá věž. Byl do opevnění zapojen na koso, takže se k příchozímu obracel nárožím. Celou severní stranu předního hradu zaujal palác, přistavěný k čelní hradbě zadního hradu. Jeho nejkrásnější
částí je císařský sál v prvním patře. Stejně jako všechny ostatní prostory byl plochostropý a osvětlovala ho tři sdružená pětidílná a jedno dvojdílné okno. Kromě tohoto sálu patro obsahovalo ještě
tři další místnosti. Dvě komnaty byly vytápěny krby, vybaveny prevéty a přisvětlovány rosetami. Polozapuštěné přízemí obsahovalo pouze dvě plochostropé místnosti. Nejkrásnější a nejhonosnější stavbou
falce se stala sousední volně stojící dvojitá románsko-gotická patrová kaple sv. Martina, sv. Erharta a Uršuly, dokončená na počátku 13. století za Fridricha II. V obou podlažích zaujímá větší část
čtvercová loď, po stranách drobného presbyteria obdélný obrys doplňující další valeně zaklenuté místnosti. Loď v obou podlažích rozdělily čtyři sloupy na devět klenebních polí. Střední pole ve spodní
kapli nebylo zaklenuto, a tak byl umožněn vizuální kontakt zprostředkující účast na bohoslužbách mezi přízemím a patrem. Spodní kaple je ukázkou architektury v čistě románském slohu. Vznosný, nepoměrně
světlejší a v detailu honosnější prostor horní kaple má již lomené oblouky. Schodiště mezi horní a dolní kaplí je již románského původu a není mladším doplňkem, jak se dříve předpokládalo. Archeologický
výzkum vedený v letech 1998-1999 P. Šebestou pod dnešní kaplí odkryl zdivo staršího objektu, s největší pravděpodobností rovněž kaple. Pomocí dendrochronologie a radiokarbonového datování byla určena
do 10. století, zánik pak do doby po roce 1188. Dále archeologický výzkum doložil existenci předsíně, či spíše nástupního peronu paláce. Přední část hradu s palácem a kaplí uzavírala kamenná hradba,
patrná dnes pouze na východě. Koncem 15. století dostal palác hrázděné patro s vysokou sedlovou střechou. Jeho přízemí bylo současně upraveno na konírny. Výrazných změn se dočkal i vnitřní hrad. Dnes
z nich však známe pouze zbytky gotického domu v jeho severovýchodním nároží. V rámci zlepšování obranyschopnosti se součástí městského parkánu, který hrad na straně nad řekou od té doby obíhal, stály
dvě okrouhlé věže - Mlýnská a Skalní (stržena roku 1828).
Zdroj:
- DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha: Libri, 2002, s. 205-208.
- DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Dodatky. Praha: Libri, 2002, s. 38.
- DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Dodatky 3. Praha: Libri, 2008, s. 45.
- DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Dodatky 4. Praha: Libri, 2011, s. 40.
- KUPKA, Vladimír a kol. Pevnosti a opevnění v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri, 2002, s. 195-204.
- MENCLOVÁ, Dobroslava. České hrady I. 2. vydání. Praha: Odeon, 1976, s. 87-96.
Základní informace:
Název: |
Cheb |
Okres: |
Chebský |
Poloha: |
5 km jižně od Františkových Lázní |
Nadmořská výška: |
453 m n. m. |
GPS souřadnice: |
50°4'52.093"N, 12°21'57.727"E |
Přístupnost: |
přístupný v návštěvních hodinách |
Majitel: |
Město Cheb, správce MÚ Cheb |
Oficiální stránky: |
|
Fotogalerie: |
|
Dokumentace: |
1. plán hradu dle D. Menclové |
Typický pohled: |
Cesta k hradu:
|
Na Kasárním náměstí či v Havlíčkové ulici zastavují autobusy MHD. Hrad je od zastávek vzdálen cca 300 m. Dálkovými a příměstskými autobusy je možno dojet nejlépe na autobusové nádraží,
které se nachází hned vedle nádraží vlakového, a tam přestoupit na MHD, nebo pokračovat pěšky.
Nejbližší vlaková zastávka se nachází přímo v Chebu. Po místních značených cestách je odsud hrad vzdálen cca 1,5 km.
Automobil je možno zdarma zaparkovat např. 300 m východně od hradu na Kasárním náměstí.
Erby významnějších držitelů hradu: |
 Štaufové |
 Český král |
|
|
Copyright © Ohradech.eu (David Mikoláš)