Poslední aktualizace tohoto hradu: 3. 2. 2024

BUDYNĚ NAD OHŘÍ

9 km západně od Roudnice nad Labem

    První údaje o Budyni opřené o věrohodné prameny říkají, že král Vladislav II. si na sklonku svého života v roce 1173, kdy odešel do ústraní ve prospěch syna Bedřicha, vyhradil příjmy z budyňského panství. Jinou zprávou je listina z roku 1218, která byla vydána na Budyni; jde o potvrzení privilegia litoměřické kapituly Přemyslem Otakarem I. Můžeme předpokládat, že tu tehdy panovník pobýval na svém dvorci.
    Kdy se budyňský dvorec změnil v kamenný hrad, neumíme s jistotou stanovit, nejpozději se tak však stalo za pokročilé vlády Přemysla Otakara II. ve 2. polovině 13. století. Hrad je výslovně doložen až roku 1316, kdy k němu přitáhl král Jan Lucemburský. Původní podobu hradu nelze určit. Vzhledem k tvaru pozdějších budov je možné, že hrad vznikl jako kastel na způsob hradů v Písku a Poděbradech.
    Od krále Václava II. získal Budyni dočasně míšeňský biskup Bernard z Kamenice, počátkem 14. století jej držela teta Václava II., polská kněžna Griffina Sandžská.
    21. ledna 1336 ztratil český král Budyni nadobro, když ji vyměnil za hrad Žebrák se Zbyňkem Zajícem z Valdeka. Tím se Budyně stala pevnou součástí rodového majetku pánů z Hazmburka.
    Na západní straně budyňského náměstí vede do dnešního hradu (někdy považován za zámek) brána s klenbou asi z 15. století. Nad ní byl v 16. století postaven renesanční štít s rustikou a malbami. (Původní hradní brána se nacházela ve východní části hradu.) Touto branou se procházelo k nezachované věžovité druhé bráně oddělené příkopem. Z hradních věží se zachovala jen spodní část severovýchodní hranolové věže z nepravidelných pískovcových kvádrů a lámaného kamene, která byla postavena dříve než ostatní budovy. Po výbuchu prachu roku 1551 byla opravena a vyzdobena omítkou se sgrafitovou rustikou. Při opravách ve 20. století byla ukončena hrázděným zdivem. Západní křídlo hradu je vyšší než severní a je někdy nesprávně považováno za starší. Na západní straně tohoto dvoupatrového západního křídla vynikají gotická okna s kamenným křížem a dva arkýře ve druhém patře. Jeden je umístěn na čtyřhranné kvádrové podezdívce a je nesen osmi krakorci, druhý arkýř je na jehlancovité konzoli. Dva arkýře na nádvorní straně byly počátkem 20. století opraveny. Část severního křídla na nádvorní straně je z tesaných pískovcových kvádrů a část z lámaného kamene; jsou tu zachována původní ostění oken. Uvnitř hradu se zachovaly v prvém patře místnosti s křížovými klenbami s žebry a hladkými svorníky z 15. století. Ve zbytku stavby jsou renesanční klenby z 16. století. Zachovaná gotická část z 15. století byla stavěna ve třech etapách a projevují se na ní vlivy saské i švábské a franské.
    Hrad byl obehnán zdí, na severozápadní a jihozápadní straně zpevněnou polokruhovitými baštami. V hradbě jsou klíčové střílny pocházející z 16. století. Celé opevnění bylo ještě chráněno příkopy naplněnými vodou, navazovalo na městské hradby a zvyšovalo tak bezpečnost města. Za Jana z Hazmburka byla v hradním areálu zřízena kaple zasvěcená sv. Jiří.
    Roku 1551 došlo k výbuchu v severovýchodní věži, který značně poškodil celý objekt. Existence prachárny dokazuje, že stavba byla stále udržována jako vojenská pevnost.
Na Budyni pobývaly význačné osobnosti své doby. Jan Zbyněk z Hazmburka zde hostil známého spisovatele polského původu Bartoloměje Paprockého z Hlohol, který zu sepsal svůj Diadochus, rozsáhlé historické dílo líčící soudobé události, rodopisy české šlechty i historii různých českých měst. Na Budyni tehdy žil a zemřel spisovatel a nejznámější český alchymista Bavor Rodovský z Hustiřan. Jan Zbyněk dal budyňský hrad velkým nákladem renesančně přestavět.
    Z výzdoby interiérů se zachovaly zbytky ve druhém patře západního křídla. Zvláště ve velkém ("zlatém") sále je pozoruhodná malovaná výzdoba z konce 16. století po stranách oken a arkýřů. Jsou tu pilastry s římsami a rostlinnými motivy a na stěnách výjevy z šlechtického života.
    Jan Zbyněk se však zadlužil tak, že musel Budyni prodat. Zemřel roku 1616 a jeho rod vymřel roku 1663 po meči. Budyni koupil v roce 1614 největší věřitel Adam ze Šternberka.
    Po vybudování libochovického zámku bydleli v budyňskému hradu úředníci, po roce 1759 hrad zpustl, takže v roce 1823 a v dalších letech byla jižní a východní křídla spolu s velkou věží (která byla již delší dobu v rozvalinách) zbořena. Zkáza hradu pokračovala i za Herbersteinů, kteří jej drželi od roku 1858 až do roku 1945. V letech 1902-1911 byl hrad za vedení E. Fialy obnoven, zachráněn před zkázou, ale mnohými detaily i dost svévolně doplněn. Byl zastřešen, na nádvorní straně byly přistavěny arkýře a schodiště. Řada úprav byla provedena v severním křídle a byla doplněna severovýchodní věž. V hradě se pak vystřídali klášter milosrdných sester a Městský národní výbor. V současnosti je v části budovy umístěno Jandovo muzeum s velmi zdařilou rekonstrukcí alchymistické dílny, několik místností také tvoří prohlídkový okruh. Hradní nádvoří pak slouží k pořádání různých zajímavých kulturních akcí (šermířská představení, irské slavnosti apod.).

Zdroj:
- ANDĚL, Rudolf a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Severní Čechy. Praha: Svoboda, 1984, s. 58-63.
- SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého XIV. Litoměřicko a Žatecko. Praha: František Šimáček, 1923, s. 12-25.
- ZÁRUBA, František. Hrady doby přemyslovské I. Královské hrady, biskupská sídla, Chebsko. Praha: NLN, 2023, s. 353.

Základní informace:

Název:	Budyně nad Ohří
Okres:	Litoměřický
Poloha:	9 km západně od Roudnice nad Labem
Nadmořská výška:	161 m n. m.
GPS souřadnice:	50°24'17.12"N, 14°7'25.701"E
Přístupnost:	přístupný v návštěvních hodinách
Majitel:	město Budyně nad Ohří
Oficiální stránky:	www.budyne.cz
Fotogalerie:	2007 2010 2011
Dokumentace:	-