Poslední aktualizace tohoto hradu: 26. 9. 2019
|
ANDĚLSKÁ HORA |
Zříceniny hradu na strmé výrazné skále nad stejnojmenným městečkem.
Hrad je poprvé připomínán roku 1402, kdy se po něm píše Boreš Hrábě s Oseka. Od roku 1406 patřil Oldřichovi Zajícovi z Hazmburka a po jeho smrti v roce 1414 připadl králi.
Za husitských válek byl od roku 1430 majetkem Jakoubka z Vřesovic, od něhož přešel roku roku 1437 na Šliky, za nichž musel být opravován. Dalších úprav se dočkal v 60. letech 15. století
za Zbyňka Zajíce z Hazmburka a koncem století za pánů z Plavna, jimž Andělská Hora náležela od roku 1466. V roce 1468 byla dobyta královským vojskem. Po roce 1565 se zde střídali majitelé.
Od 17. století přestala být rezidenčním objektem. Po dobytí Švédy v roce 1635 byl hrad již udržován pouze nouzově. Definitivně opuštěn byl po požáru roku 1718. Teprve v roce 1887 dal
hradní rozvaliny zajistit a upravit tehdejší majitel kysibelského velkostatku hrabě Jaromír Černín z Chudenic. Především byly zpevněny a zabezpečeny zbytky obou hradních bran a část
hradního zdiva. Hrad, kdysi přístupný z podhradí zděnou rampou s dávno zaniklým dřevěným mostem, byl tehdy nově zpřístupněn veřejnosti vybudováním nového schodiště, vytesaného ve skále.
Dispozice, která vznikla složitějším vývojem, byla dvojdílná. První linie opevnění s první branou, situovaná většinu svého průběhu v zářezu vysekaném do strmého skalního
svahu, vznikla složitějším stavebním vývojem. Nejstarší součástí dnešních konstrukcí je část hradby jižně od brány s oboustranně špaletovanou střílnou s kapsou pro trámek k zaklesnutí
hákovnice, stejně jako část jižní špalety otvoru brány. Ve druhé stavební fázi vznikl zbylý průběh zalomené hradby včetně jižní polookrouhlé, dovnitř otevřené malé bašty. Tato část fortifikace
je vybavena dovnitř se rozevírajícími střílnami s kapsami pro trámky na zaklesnutí hákovnice. Dílem druhé stavební fáze je i dnešní severní ukončení brány se žlábkem pro ukotvení navazující
dřevěné fortifikace (tzv. štaket) směrem k druhé bráně. Kulisová brána s neznámým řešením vstupního portálu byla završena vysazeným dřevěným či hrázděným obranným patrem či polopatrem. Dnešní
velký polookrouhlý oblouk vstupu beze stop po uzavírání zjevně vznikl až v rámci úprav hradu po třicetileté válce.
Druhou branou, která měla v mladší fázi podobu průjezdu vstupního křídla, se vcházelo na nádvoří jádra ohrazené hradbou se střílnami. V zadní části nádvoří stál dvoutraktový
palác lichoběžného půdorysu, v jehož patře byly použity sklípkové klenby. Palác vznikl v mladší fázi, opevnění zde bylo původně díky příhodné geomorfologické situaci tvořeno pouze dřevěnou
stěnou. Dle výsledků nevelkého archeologického výzkumu J. Kláska zde však stávala též nějaká starší zděná stavba a dodatečně byla k nádvorní zdi paláce přiložena přístavba. Od paláce stoupá
hradba s polookrouhlou, dnes zcela zaniklou baštou na nejvyšší bod skály. Zde stával čtverhranný plochostropý donjon, do kterého bylo v dalším vývoji prolomeno větší množství rozměrných oken.
Na plošince před touto věží nad přístupem do hradu stála další podsklepená budova.
Nejstarší stavební fázi hradu by mohla nejspíš příslušet čtverhranná obytná věž, eventuálně spolu s budovou na vrcholu skály.
Podoba opevnění nádvoří jádra a prvé brány napovídá, že vzniklo nejspíše až za přestavby v 60. letech 15. století, či ještě později, kdy by jeho stavebníkem mohl být Erhart Bauer, doložený
koncem 80. let na stavbě kostela pod hradem. Východní palác je dílem mladší stavební fáze za pánů z Plavna a stavěl ho nepochybně sasky orientovaný mistr. Protože strmá, osamělá skála byla
v podmínkách dělostřeleckého vedení boje velmi výhodná, mohlo i opevnění hradu získat svébytnou podobu, která zaručovala hradu potřebnou bezpečnost.
Zdroj:
- BĚLOHLÁVEK, Miroslav a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Západní Čechy. Praha: Svoboda, 1988, s. 23-26.
- DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. 2. vydání. Praha: Libri, 2002, s. 48-50.
- DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Dodatky 3. Praha: Libri, 2008, s. 9-11.
- MENCLOVÁ, Dobroslava. České hrady II. 2. vydání. Praha: Odeon, 1976, s. 469-471.
- SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Díl XIII. - Plzeňsko a Loketsko. Praha: František Šimáček, 1905, s. 31-36.
Základní informace:
Název: |
Andělská Hora |
Okres: |
Karlovarský |
Poloha: |
8 km jihovýchodně od Karlových Varů |
Nadmořská výška: |
717 m n. m. |
GPS souřadnice: |
50°12'20.444"N, 12°57'50.797"E |
Přístupnost: |
volně přístupný celoročně |
Majitel: |
Obec Andělská Hora |
Oficiální stránky: |
- |
Fotogalerie: |
|
Dokumentace: |
Typický pohled: |
Cesta k hradu:
|
Automobil je možno zaparkovat v obci, např. na zpevněné ploše naproti autobusové zastávce Andělská Hora, hor. obec.
Nejbližší autobusová zastávka je přímo v Andělské Hoře (viz výše), kam zajíždějí příměstské linky z Karlových Varů a Žlutic.
Vlakem je možno dojet buď do Karlových Varů nebo do Bochova.
Erby významnějších držitelů hradu: |
 Z Rýzmburka |
 Z Hazmburka |
 Z Vřesovic |
 Šlikové |
 Z Plavna |
|
|
Copyright © Ohradech.eu (David Mikoláš)