Poslední aktualizace tohoto hradu: 18. 7. 2013


Značka zříceniny hradu

ŽEROTÍN

12 km jihovýchodně od Loun

    Pro staveniště hradu byla vybrána pozvolně klesající, velmi široká ostrožna, která vybíhá východním směrem z návrší Budlín. Na severu ji odděluje mělké údolí s poklidným Žerotínským potokem, jehož svahy jsou o poznání prudší než protější, jižní straně ostrohu, kde se nalézá nevýrazné údolí s potůčkem pramenícím nedaleko za vsí. Volba místa pro stavbu hradu, z obranného hlediska ne nepříliš vhodném návrší, nebyla náhodná. Jako rozhodující se zdá blízkost vsi, později městečka Panenský Týnec, kde se pravděpodobně nalézal i původní hrazený dvorec, který vznikl na jedné u nejdůležitějších zemských stezek do Saska.
    Za zakladatele hradu jsou považováni přímí předkové pánů ze Žirotína, rod Vlastislaviců, potomci bratří Neustupy a Gebharta z Hořic, kteří získali Louny a okolí i s Panenským Týncem, jenž byl až do roku 1239 ve vlastnictví benediktinů z Kladrub. Již roku 1250 se po Žirotíně píše Ratibor, a tak je skoro jisté, že hrad vznikl někdy mezi lety 1239 a 1250. Jako další z majitelů hradu se k roku 1290 připomíná Habart ze Žirotína, kdy s papežským dispensem pojal za ženu svou příbuznou Skolastiku, dceru Zdeslava ze Šternberka, se kterou zplodil tři syny, Plichtu, Jarka a Habarta a dcery Markétu a Kateřinu. Z těchto tří bratří se nejvíce proslavil Plichta jako hrdina a statečný válečník. Roku 1322 zemřel v bitvě u Mühldorfu a byl pochován v týnském klášteře. Z dalších majitelů Žerotína se často v letech 1358-1379 připomíná Habart starší.
    Ke konci 14. století byl rod Žirotínů na vrcholu slávy a velmi se rozrostl v řadu bočních linií, které se psaly vždy ze Žirotína. V období husitských válek stáli Žirotínové na straně krále Zikmunda, za což získali vesnice Bošice, Libodržice, Zlonice a Klobouky. Hrad byl pravděpodobně poškozen husity, podobně jako sousední Týnec. V průběhu této neklidné doby se hrad i s příslušenstvím z poloviny ocitl v rukou pána Oldřicha Zajíce z Hazmburka a panství žirotínské se pozvolna začalo rozpadat. V tomto čase polovinu držel Jaroslav, který zemřel po roce 1467 jako poslední mužský potomek pánů ze Žirotína. Kolem roku 1504 se hrad ocitá v rukou Čenka Mičana z Klinštejna, avšak v rodové držbě se neudržel po dlouhou dobu. Již po roce 1554 z poloviny přechází na Chotkovi z Vojína. Sňatkem jej získal Jindřich Brozanský z Vřesovic, od něhož jej roku 1583 koupili bratři Jindřich a Bedřich Doupovcové z Doupova. V roce 1623 koupil dvůr Žerotín s hradem a vesnicí hrabě Jan Zdeněk Vratislav z Mitrovic. V roce 1639 hrad zničili Švédové, čímž se uzavřela celá kapitola dějin hradu. Když roku 1673 koupil Žerotín s příslušenstvím Ferdinand Popel z Lobkovic, byl již hrad tak zpustlý, že jej nebylo možno obývat. V roce 1678 koupil starý hrad Gundakar z Ditrichštejna a připojil jej i s dvorem k panství budyňskému. V polovině 19. století byl areál hradu i s valy Ditrichštejny využit k vysazení sadu (ořechy, třešně) a na vnějším valu byla zbudována sušárna švestek. Rovněž sklep byl adaptován k hospodářským účelům a roku 1859 pronajat.
    Skromné relikty hradu dobře umožňují rekonstruovat podobu hradu pro 13. století, kdy hrad vznikl. Nevelké staveniště bylo obklopeno nevysokou obvodovou hradbou zakončenou cimbuřím. Rozměrná palácová budova zabírala celou jednu stranu jádra a pravděpodobně byla dvoupatrová, přičemž poslední patro mělo obranný charakter, a proto ho asi v celém obvodu obíhal dřevěný obranný ochoz s podsebitím. Vnitřní rozložení prostor paláce se nezachovalo. Na nádvoří při vstupu byl situován čtverhranný bergfrit o přibližných rozměrech 8 x 8 m (Tomáš Durdík), který se svými rozměry připomíná i jiné věže jako je např. Klenová nebo Rožmberk. Vstup patrně zajišťovala prostá kulisová brána proražená v obvodové hradbě. Opevnění bylo navíc zesíleno příkopy a valy, jejichž současná podoba je nejspíše výsledkem pozdějších úprav z 15. století. Další významnější přestavby se hrad dočkal až v renesanci, kdy došlo k vylepšení staršího paláce. Kromě výstavby dodnes zachovaných sklepů došlo ke zrušení podsebití paláce a zazdění s ním souvisejícího vstupu. Palác byl pravděpodobně zvýšen o jedno patro, došlo k proražení nových oken v přízemí a dostal i novou sgrafitovou výzdobu. Přestavba se soustředila na úpravu stávajících budov a prakticky neovlivnila dispozici hradu. Tuto přestavbu lze rámcově datovat do 2. poloviny 16. století a spojit se stavební aktivitou buď Jindřicha Brozanského z Vřesovic anebo Doupovců. V průběhu třicetileté války byl hrad vypálen a ztratil funkci jako feudální sídlo.

Zdroj:
- ANDĚL, Rudolf a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Severní Čechy. Praha: Svoboda, 1984, s. 541-542.
- ZÁRUBA, František. Hrad Žerotín. In: Castellologica Bohemica 10. Praha: Archeologický ústav AV ČR a Společnost přátel starožitností, 2006, s. 147-156. ISBN 80-86124-66-5.



Základní informace:

Název:

Žerotín

Okres:

Lounský

Poloha:

12 km jihovýchodně od Loun

Nadmořská výška:

350 m n. m.

GPS souřadnice:

Loc: 50°17'9.578"N, 13°54'35.387"E

Přístupnost:

volně přístupný celoročně

Majitel:

obec Žerotín

Oficiální stránky:

-

Fotogalerie:

Fotogalerie

Dokumentace:

1. plán hradního jádra dle F. Záruby
2. rekonstrukce hradu ve 13. století

Video:

Krajinou příběhů českých hradů známých i neznámých


Typický pohled:


Žerotín

Cesta k hradu:

Autobus Do Žerotína směřují linky ze Slaného a Loun. Máme-li autobusovou zastávku po levé ruce, vydáme se rovně do mírného kopce a na křižovatce zahneme doleva, poté pokračujeme asi 300 m až k informační ceduli u hradu.
Vlak Vlakem se dostaneme nejblíže do Vrbna nad Lesy, odkud je Žerotín vzdálen asi 5 km vzdušnou čarou. Nevede tudy žádná turistická trasa.
Automobil Automobil lze zaparkovat v těsné blízkosti cílové destinace.


Erby významnějších držitelů hradu:

Žerotínové

Žerotínové

Zajícové z Hazmburka

Zajícové z H...

Klinštejnové

Klinštejnové

Brozanští z Vřesovic

Brozanští z V...

Doupovcové z Doupova

Doupovcové

Vratislavové z Mitrovic

Vratislavové z...

Lobkowiczové

Lobkowiczové

Ditrichštejnové

Ditrichštejnové


Copyright © Ohradech.eu (David Mikoláš)