Poslední aktualizace tohoto hradu: 7. 7. 2017


Značka zříceniny hradu

ŽEBRÁK

Zříceniny hradu na dolním konci křemencového bradla, na jehož horním konci stojí hrad Točník severně od města Žebrák.

    Hrad Žebrák byl založen nejspíše na konci 13. století a poprvé se připomíná roku 1280 v predikátu jistého Přibyslava, který se psal "de Sebrak". Tento Přibyslav je A. Sedláčkem považován za člena rodiny Buziců a také za zakladatele hradu. Naproti tomu D. Menclová uvažovala o vzniku hradu až za jeho synů Jaroslava a Oldřicha ze Žebráku a za samotného zakladatele označila Oldřicha. Jeho syn Zbyněk Zajíc z Žebráku rozšířil panství o vsi Sedlec, Tlustce, Katopeky, Lhotu, Praskolesy a Jesenici, a to jako náhradu za hrad Nižbor, který mu dal do zástavy král Jan Lucemburský. Roku 1335 získal Hazmburk i s panstvím a o rok později vyměnil Zbyněk Zajíc "Sbycove Lepore de Waldek domino in Mendico" hrad Žebrák a městečko i s okolními vesnicemi s Janem Lucemburským za menší, ale výnosnější panství Budyni. V roce 1341 koupil hrad i s panstvím Karlův nejmladší bratr Jan Jindřich, když byl vypuzen z Tyrol. Po rozvodu Jana Jindřicha s tyrolskou dědičkou Markétou Maultasch a po jeho odchodu na Moravu, připadl hrad králi. Jeho význam podstatně stoupl zvláště od roku 1353, kdy byla spolu s Laufem za Karla IV. přikoupena k Čechám za 20 000 zlatých celá Horní Falc a část Horních Frank. Těsně před svou smrtí dal Karel obehnat zdí i městečko Žebrák, takže dálková cesta, která jím procházela, byla pak na obou stranách uzavřena věžovými branami. Největšího rozkvětu se hrad dočkal za vlády Václava IV., kdy byl významně přestavěn. K roku 1395 D. Menclová uvádí požár hradu, který měl iniciovat stavbu sousedního Točníku. Tento údaj se zatím nepodařilo ověřit, ale z itineráře Václava IV. se jeho oblíbený Žebrák od 6. června 1395 až do 11. listopadu 1396 zcela vytrácí. V letech 1402-1411 se na Žebráku připomíná královský purkrabí Jan z Lestkova. V květnu 1425 byly hrady Žebrák a Točník obleženy táborským a sirotčím vojskem, vedeným Janem z Vícemilic, řečeným Bzdinka, Janem Roháčem z Dubé a Bohuslavem ze Švamberka. Obléhání však bylo neúspěšné a proto husité vypálili města Žebrák a Hořovice a odtáhli. Tehdy byl zástavním držitelem (asi od roku 1422) obou hradů katolík Hanuš z Kolovrat. Podruhé stála husitská vojska pod hradem Žebrákem v červenci 1430 a po devítitýdenním obléhání se Hanuš z Kolovrat přidal na husitskou stranu. Hrad byl udržován v dobrém stavu a ještě byla zlepšována jeho obranyschopnost. Z trámů ve zdivu horní části dolního paláce byla dendrochronologicky získána data 20. let 15. století, která ukazují, že se zde stavělo (opravovalo) ještě za zástavního držitele Hanuše z Kolovrat. Od konce 15. století začal být ale hrad zanedbáván a po požáru roku 1532 se proměnil ve zříceninu. Jako pustý se poprvé uvádí k roku 1553.
    Staveništěm jádra se stala extrémně úzká hrana křemencového bradla neumožňující jiné řešení, než lineární řazení jednotlivých objektů za sebou. V čele stála menší okrouhlá věž o průměru 7 m, za níž následovalo nevelké vstupní nádvoří, uzavřené na opačné straně bergfritem o průměru 10,5 m, původně spojeným v prvním patře padacím můstkem přímou se sousedním palácem. Bergfrit obklopila jen 2 m silná plášťová zeď, aby bylo možno dojít do paláce za věží. Dvoupatrový palác měl přední část položenou o něco výše a níže situovanou zadní čtvercovou místnost bylo možno dosáhnout pomocí chodbičky v síle zdi. V dochovaných úrovních byl tento palác plochostropý. Jádro na konci bradla obklopilo ze tří stran předhradí položené u paty skalního útvaru. Vcházelo se do něj věžovitou branou.
    Pravděpodobně Karel IV. nechal na hradě vystavět kapli sv. Apolináře a Markéty zřejmě na konci hradního areálu nad příkopem. Ve velkolepou královskou rezidenci jej však proměnil až Václav IV. Jádro hradu bylo sceleno do jednoho palácového komplexu. Jeho čelní věž byla částečně zbořena. Zbytek se stal polookrouhlým čelem nového paláce, který vyplnil bývalé nádvoří. Prodloužen a zcela přestavěn byl i starý palác s ústředním teplovzdušným vytápěním. V patře nyní obsahoval velký sál s obdélnými okny, klenutou místnost spojenou s přízemím šnekovým schodištěm a další prostoru v rozšíření. Velkou věž zvýšila nástavba snad obytného charakteru a její fasádu pokrylo doposud dobře dochované iluzivní kvádrování z maltových rámů. V nároží bývalého předhradí, které se stalo dolním hradem, nechal Václav IV. postavit nový rozsáhlý palác ve tvaru písmene L s nárožím zpevněným bosovanými kvádry, typickými pro václavskou dvorskou huť. V sestavě jeho plochostropých místností nalézáme i roubenou komoru. Součástí tohoto paláce se stala i bývalá branská věž. Vstup proto musel být o několik metrů posunut. V této době se stavělo i v dalších částech dolního hradu. Řetěz staveb se táhl i mezi bývalým jádrem a kaplí nad příkopem. V přestavěném hradě nebylo místo pro hospodářské objekty, a proto pro tento účel musela při jižním boku dispozice vzniknout nová část s provozními objekty. Nejpozději od této doby byla součástí obranného systému i soustava rybníků, fungující až do 19. století. Nejvýznamnějším projevem stavební činnosti z průběhu 15. století je třetí hradní dělová věž v severovýchodním nároží bývalého předhradí. Nad vysokým temným přízemím měla patro se střílnami a zřejmě nesla další roubené či hrázděné patro či polopatro pro střelce z ručnic.
    Nejstarší fáze Žebráku je významnou ukázkou šlechtického hradu pokročilé 2. poloviny 13. století. Vychází z bergfritové dispozice, která je zde díky extrémnímu charakteru staveniště značně modifikována. Václavská přestavba z něj učinila jednu z nejnádhernějších rezidencí v zemi. Stavba okrouhlé věže v nároží bývalého předhradí náleží mezi reakce na rozvoj dělostřelby po husitských válkách a lze ji klást do doby po polovině 15. století.

Zdroj:
- BĚLOHLÁVEK, Miloslav a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Západní Čechy. Praha: Svoboda, 1985, s. 412-415.
- DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. 2. vydání. Praha: Libri, 2002, s. 641-642. ISBN 80-7277-003-9.
- DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Dodatky 2. Praha: Libri, 2005, s. 132. ISBN 80-7277-262-7.
- MENCLOVÁ, Dobroslava. České hrady I. 2. vydání. Praha: Odeon, 1976, s. 334-339.
- MENCLOVÁ, Dobroslava. České hrady II. 2. vydání. Praha: Odeon, 1976, s. 152-153.
- SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Díl VI. - Podbrdsko. 1. vydání. Praha: František Šimáček, 1889, s. 140-169.
- ZÁRUBA, František. Hrady Václava IV. Od nedobytného útočiště k pohodlné rezidenci. Praha: NLN, 2014, s. 170-191. ISBN 978-80-7422-299-3.



Základní informace:

Název:

Žebrák

Okres:

Berounský

Poloha:

16 km jihozápadně od Berouna

Nadmořská výška:

345 m n. m.

GPS souřadnice:

N 49°53.20985', E 13°52.89378'

Přístupnost:

přístupný v návštěvních hodinách

Majitel:

stát, správce NPÚ, územní památková správa v Praze

Oficiální stránky:

www.hrad-zebrak.cz

Fotogalerie:

Fotogalerie

Dokumentace:

1. půdorys hradu dle T. Durdíka
2. půdorys hradu dle F. Záruby


Typický pohled:


Žebrák

Cesta k hradu:

Autobus V Žebráku na náměstí zastavují dálkové i příměstské linky z Prahy, Berouna, Hořovic, ad. Hrad je od něj vzdálen cca 2 km po modré pěší turistické značce.
Vlak Nejbližší ŽST je v obci Praskolepy, odkud pokračujete cca 5 km pěšky po modré pěší turistické značce až k hradu.
Automobil Automobil doporučuji zaparkovat na placeném centrálním parkovišti (v roce 2017 cena 50 Kč) asi 500 m od hradu Žebráku, které je zároveň vhodným výchozím bodem pro návštěvu nedalekého hradu Točníku.


Erby významnějších držitelů hradu:

Z Valdeka

Z Valdeka

Český král

Český král

Z Kolovrat

Z Kolovrat


Copyright © Ohradech.eu (David Mikoláš)