Poslední aktualizace tohoto hradu: 25. 8. 2012


Značka hradu, zámku nebo tvrze

VARTEMBERK

7 km severovýchodně od Mimoně

    Třebaže hrad Stráž, dříve nazývaný Vartemberk, nebyl nejstarším sídlem Markvarticů, stal se významným tím, že dal, podobně jako jihočeský Rožmberk, jméno mocnému panskému rodu, pánům z Vartemberka, jehož jednotlivé větve po staletí ovládaly rozsáhlé oblasti severních Čech.
    Nevysoký vrch ze tří stran obtékaný Ještědským potokem měl výhodnou polohu v místě, kde se na dálkovou záhvozdskou cestu, směřující od Bělé na Jablonné v Podještědí a dále do Lužice, napojovala druhá cesta od Mnichova Hradiště. Vznik hradu Stráže (německy Warte auf dem Berg) kolem poloviny 13. století by zapadal do kolonizační aktivity pánů erbu lva v dané oblasti žitavské stezky, kterou již dříve na své půdě kontrolovali nedalekým hradem Lemberkem. Mimořádný rozsah a stavební podoba hradu již v době svého vzniku však nevylučují ani další možnost, že stavebníkem byl sám panovník. V jižním podhradí vyrostlo postupně tržní městečko Stráž, uváděné poprvé kolem roku 1350 v soupisu farností jablonského děkanátu.
    Příslušnost k vartemberskému zboží poznamenala nejstarší dějiny městečka Stráže až do konce 15. století. V době husitské držel současně hrady Stráž i Ralsko horlivý odpůrce kališníků Jan Chudoba. Ten udržoval spojení s lužickým Šestiměstím do té doby, než spojená vojska táborská a sirotčí vpadla roku 1426 do severních Čech a začala bezprostředně ohrožovat jeho statky. Sousedství husitů v Lipém bylo nebezpečné, a proto na podzim 1427 přijal Jan z Ralska na své hrady husitskou posádku s hejtmanem Štěpánem Tlachem a o několik měsíců později se dokonce sám zúčastnil jako spojenec pražanů výpravy do Slezska. V dalších letech zprávy o hradě Stráži zcela mizí, ale ještě roku 1437 ho držel husitský hejtman Mikuláš Sokol z Lamberka. Pak se zde vystřídala řada majitelů. Po pánech z Gutštejna přišli nakrátko znovu Vartemberkové, ale ti hrad i s panstvím prodali v roce 1504 Bartoloměji Hyršpergárovi z Königshaimu.
    Vládou Hyršpergárů nad Stráží začíná nová kapitola v historii panství i panského sídla. Hrad, který ještě před koncem 1. poloviny 16. století měl několik věží, již nevyhovoval zvýšeným nárokům feudálů na pohodlné bydlení, a byl proto v roce 1563 přestavěn na renesanční zámek.
    Dějiny zámku Stráže však přestavbou neskončily. Po několika klidných desetiletích nastaly znovu pohnuté doby. Za účast na stavovském povstání z let 1618-1620 byl Hyršpergárům konfiskován jejich majetek a stal se součástí držav Albrechta z Valdštejna, který Stráž uděloval v léno svým stoupencům. Po vévodově smrti se Stráž dostala do dědičného vlastnictví Lichtenštejnů. Zámek, poškozený za vpádu Švédů v roce 1639 a vypálený znovu v roce 1645 švédskou posádkou z Grabštejna, byl opraven a sloužil nadále jako centrum panství, začleněného do rozsáhlého lichtenštejnského fideikomisu. V berní rule je k panství zapsáno městečko Stráž a šest okolních vesnic.
    Roku 1714 koupil statek Ludvík Hartig, který jej zanedlouho spojil s panstvím mimoňským. Hartigové, poslední šlechtičtí majitelé Stráže, pobývali střídavě na Stráží a v Mimoni, kam po dobudování nového zámku v roce 1830 přenesli své hlavní sídlo. Zámek ve Stráži zůstal sídlem velkostatku. Po velkém požáru města v roce 1854 zde byla provizorně ubytována část pohořelých. V roce 1903, v době, kdy Hartigové pronajímali zámecké místnosti letním hostům, byla zbořena věžička nad kaplí.
    Po první světové válce v roce 1922 koupil hartigovský velkostatek Stráž pod Ralskem i se zámkem František Melichar. Část zámku získala česká škola, která byla téhož roku ve městě otevřena. Krátce před znárodněním byl zámek zastaven bankovnímu ústavu. Za druhé světové války zde byla věznice. V novodobé historii byl zámek využíván k ubytování rekreantů koncernu ČKD Praha. Později však byl zdevastován sovětskými vojsky a dne 11. září 1987 vyhořel. Doposud nebyl zcela opraven a není přístupný k prohlídkám veřejnosti.
    Raně gotický hrad ve Stráži pod Ralskem je hypoteticky rekonstruován jako rozsáhlý dvoudílný objekt typu kastel, a nově - s ohledem na výsledky posledních průzkumů - kladen do kontextu architektury královských hradů. Na čelní straně opevňoval hrad mohutný příkop a val před ním. Obě dvě za sebou řazené části hradu obíhal parkán, z něhož se dochovala kromě zřetelné plochy i část hradby s okrouhlou baštou pod západním nárožím jádra. Do nepravidelně polygonálního předhradí se vstupuje pozdně gotickým portálem s přetínavým ostěním v polygonálním výstupku zámecké budovy, který lze nejspíše považovat za pozdně gotické předbraní. Brána si doposud zachovala vpadlinu pro padací most a dvojici otvorů pro kladky zdvihacího mechanismu. Sgrafitová omítka nad branou nese letopočet 1563. V dnešní v renesanci sjednocené a ze značné části i z této doby pocházející zástavby předhradí lze rozeznat dvouprostorovou budovu ve východním křídle severně od vstupního průjezdu. V úrovni dnešního suterénu se doposud dochovaly dvě lomené valené klenby a jednu z místností osvětluje lomené okosené okénko. Dále směrem k severu ležela ve starých popisech zmiňovaná hranolová věž, z níž se dochovala spodní část. V ostatní zástavbě téměř čtvercového areálu předhradí lze dobře rozeznat spodní část druhé čtverhranné věže v jihozápadním nároží. Průběh hlavní hradby není zcela jasný, vnější stěny dnešních křídel jsou nastavěny na parkánovou hradbu, v níž na jižní straně František Gabriel a Jaroslav Panáček nalezli ostění vstupní brány ještě románského charakteru. Vnitřní zástavbu předhradí dosud neznáme. V ještě svízelnější situaci se nacházíme při pokusu o poznání původní podoby jádra v podstatě čočkovitého obrysu. Z toho dnes stojí pouze jihozápadní renesanční křídlo a jeho plocha je dnes výrazně vyvýšena nad úroveň nádvoří předhradí. Tento stav ovšem neodpovídá původnímu, neboť po stržení zástavby jádra byly jeho trosky evidentně ponechány na místě a zplanýrovány. Tím se úroveň terénu zvýšila o několik metrů, jak názorně dokládá nepochybné zasypání podstatné části nádvorní fasády zmíněného renesančního křídla. Dle starých popisů stávala v jádře velká věž. Dnes registrujeme pouze zbytky hlavní a na severu i parkánové hradby. Přístupná je též čtverhranná v novověku upravovaná dvouetážová prostora v místě, kde August Sedláček chybně předpokládal existenci věže.

Zdroj:
- ANDĚL, Rudolf a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Severní Čechy. Praha: Svoboda, 1984, s. 441-443.
- BRYCH, Vladimír a Jan RENDEK. Hrady a zámky Libereckého kraje. Liberec: Knihy 555, 2002, s. 40-41. ISBN 80-86660-01-X.
- DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. 2. vydání. Praha: Libri, 2002, s. 582-583. ISBN 80-7277-003-9.



Základní informace:

Název:

Vartemberk (Stráž pod Ralskem)

Okres:

Českolipský

Poloha:

7 km severovýchodně od Mimoně

Nadmořská výška:

345 m n. m.

GPS souřadnice:

Loc: 50°42'19.553"N, 14°48'2.592"E

Přístupnost:

nepřístupný

Majitel:

město Stráž pod Ralskem

Oficiální stránky:

-

Fotogalerie:

Fotogalerie

Dokumentace:

půdorys hradu


Typický pohled:


Vartemberk

Cesta k hradu:

Autobus Do Stráže pod Ralskem zajíždí dálkový spoj z Prahy do Jablonného v Podještědí. Také zde zastavují linky z České Lípy, Brniště, Jablonného v Podještědí, Dubé, Ralska, Nového Boru, Hrádku nad Nisou, Liberce a Českého Dubu. Takže dostupnost destinace je vysoká!
Vlak Vlakem se lze přiblížit do vzdušnou čarou 5 km vzdáleného Brniště nebo Velkého Grunova.
Automobil Automobil lze zaparkovat na náměstí 5. května, odkud je hrad (zámek) vzdálen cca 200 m po červené turistické značce, popřípadě je možné zajet až na konec slepé Bezručovy ulice a dále k hradnímu příkopu.


Erby významnějších držitelů hradu:

Vartemberkové

Vartemberkové

Sokolové z Lamberka

Sokolové z...

Z Gutštejna

Z Gutštejna

Hyršpergárové z Königshaimu

Hyršpergárové

Valdštejnové

Valdštejnové

Lichtenštejnové

Lichtenštejnové

Hartigové

Hartigové


Copyright © Ohradech.eu (David Mikoláš)