Poslední aktualizace tohoto hradu: 21. 4. 2014


Značka zříceniny hradu

PANNA

původně zřejmě Panna Marie; 9 km severovýchodně od Litoměřic

   Nad obcí Řepčicemi se vypíná čedičový vrch zvaný Panna, na němž jsou patrné již jen velmi skromné zbytky bývalého hradu Panny. Vznik hradu je datován od období husitských válek. Na jaře 1421 táhl třebušínskou kotlinou Jan Žižka a ovládl ji ze svého hradu Kalicha. Král Zikmund využil hrabivosti severního souseda tohoto území Zikmunda z Vartemberka a přislíbil mu za jeho služby do zástavy celý majetek bývalé býčkovické komendy. Vartemberk proto vytáhl, asi údolím Homolského potoka, aby se pokusil dobýt Kalich, který tehdy nebyl zřejmě ještě dostavěn. Jeho obléhání na podzim 1421 však bylo neúspěšné a Vartemberk musel ustoupit zpět. Zanechal však v třebušínské kotlině posádku, která byla umístěna na nově postaveném hradě nad vsí Řepčicemi. Hrad byl nazván v protikladu ke Kalichu symbolicky Panna.
    V létě 1422 husité zřejmě již dostavěnou Pannu oblehli, vartemberská posádka však hrad ubránila. Podruhé přitáhli husité k Panně v létě 1423 a tehdy hrad dobyli. Dobytím Panny se Žižka zbavil velmi nebezpečného sevření svého hradu Kalicha ze západu, kde měl Vartemberk právě Pannu, a z východu, kde založil Litýš.
    V držení husitů se udržela Panna i po Lipanech (1434), až v roce 1437 se hradní posádka vzdala Zikmundovi z Vartemberka a obléhatelé hrad zbořili. Tím končí krátké, jen patnáctileté dějiny tohoto zajímavého hradu.
    V letech 2009-2011 proběhl komplexní průzkum hradu sestávající ze zaměření, dokumentace jednotlivých reliktů, vizuálního průzkumu a povrchového sběru archeologických nálezů. Z jeho závěrů vyplývá, že dispozici o rozloze 1,5 ha lze rozdělit do sedmi oddílů. První oddíl vyplňuje prostor mezi první a druhou branou. Na jeho ploše se nenalézají stopy po zástavbě. Druhý oddíl tvoří 150 m dlouhá terasa táhnoucí se rovnoběžně s vrcholovým skalním žebrem. Vede na ni druhé jihovýchodní rameno větvící se cesty. První rameno směřuje na severovýchod vstříc třetí bráně. Z hrany terasy, místy lemované nízkou, na sucho kladenou zídkou, vybíhají čtyři výrazné výstupky (tři z nich označovány baštami). Na skalce při východní straně druhé brány nacházíme relikty budovy, jejíž jižní stěnu zčásti tvoří přitesaná skála. Ze severovýchodního rohu budovy vybíhá zídka tvořící obvodovou fortifikaci. Ta se po 16 m stáčí k severu, kde předpokládáme třetí bránu. V třetím oddílu probíhá cesta pod kontrolou mohutného valového tělesa s prolukou na severozápadě, v místě čtvrté brány, která zpřístupňovala šestý oddíl hradu. Ve svahu severně pod valovým tělesem se nachází další podélná terasa - čtvrtý oddíl, jejíž ohrazení není v terénu patrné. Na severovýchodě je terasa ukončena poněkud výše položeným, mírně ve svahu vybíhajícím zhruba půlkruhovým baštovitým útvarem širokým 10-12 m, za nímž už následuje jen strmý svah. Terénní situace v šestém oddílu (nádvoří) je složitá. Cesta za čtvrtou branou ústí na rozměrné plató, které se na jihu přimyká k vrcholové části centrálního skalního žebra. Na západní straně, nad cestou, se táhne valové těleso s nerozpoznatelným lícem. Na východní straně plató, zejména v místech přimykajících se ke skalnímu žebru, zůstal val zachován. Různě výrazné deprese při severní hraně ukazují na existenci trojprostorové budovy, jejíž východní prostora byla zahloubená. Jižně od ní signalizuje pravoúhlá terénní hrana nároží další, zcela zaniklé stavby. Vrchol skalního hřbetu převyšuje plató šestého oddílu o více jak 15 m. Cestu na něj však neznáme, snad strmě stoupala z jihozápadního rohu bývalého nádvoří, kdy ve svahu míjela malé, obloukově vedené těleso charakteru zemní bašty, jenž se od severu přimyká k snad přitesané skále. Podoba jádra (sedmého oddílu) na temeni skalního žebra byla zcela determinována terénem. Vstup zde signalizuje mělká přitesaná proluka nad výše uvedenou baštou. Nad ní se nachází přitesané skalisko oválného tvaru, patrně po budově. Na severozápadním okraji skaliska registrujeme úpravy pro stavbu o půdorysu 6x5,8 m, na jihovýchodním okraji nacházíme skálu s přitesanými západními, jižními a východními stěnami, udávajícími délku budovy (paláce) 10 m. Podél jižního okraje skály klesá pozvolně od severozápadu úzká cesta, zřejmě původní parkán. Z jihovýchodního konce parkánu sestupuje mezi skalními bloky strmá stezka do pátého oddílu. Na východním konci prochází úzkým průchodem mezi dvěma skalními bloky a otáčí se zpět na severozápad. Zde se nachází drobná puklinová jeskyně, hluboká 8,5 m. Nevelké plató ve svahu skýtá dobrý přehled o převážné většině plochy druhého a třetího oddílu hradu.
    Stavební vývoj hradu zůstává neznámý. Uvažovat lze o dvou vývojových fázích - vartemberské z roku 1421 a husitské z doby po roce 1423. Do vartemberské stavební fáze spadá mimo jádro zřejmě šestý oddíl, jehož provedení mohlo být jednodušší. Naopak opevnění dalších částí, reagující na obležení v letech 1422-1423, pochází podle všeho až z doby, kdy hrad ovládali husité. Dispozičně by Panna mohla náležet k hradům bergfritového typu, pokud je správná představa o paláci na jihovýchodě jádra a věži na severozápadě.


Panna, plán hradu s vrstevnicemi


Plán hradu s vrstevnicemi po 25 cm.
1) přístupová komunikace na hrad, 2) odbočka ke spočinku s relikty obléhacího tábora, 3) první brána, 4) relikty ohrazení I. oddílu, 5) druhá brána, 6) plocha s nálezy malty, 7) budova č. 1, 8) relikty ohrazení II. oddílu, 9) první bašta, 10) příkop, 11) budova č. 2, 12) druhá bašta, 13) třetí bašta, 14) fotrifikace II. oddílu, 15) třetí brána, 16) menší zemní bašta, 17) výrazná plošina, 18) terénní deprese, 19) terasa IV. oddílu, 20) čtvrtá bašta, 21) čtvrtá brána, 22) valová fortifikace, 23) trojprostorový dům, 24) relikty budovy?, 25) malá zemní bašta, 26) místo branky jádra? 27) budova č. 4, 28) budova č. 5 - věž?, 29) budova č. 6 - palác?, 30) parkán, 31) hypotetický parkán, 32) branka v parkánu, 33) skalní soutěska, 34) jeskyňka, 35) terénní deprese.
Sýkora, Veselý 2012


Zdroj:
- ANDĚL, Rudolf a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Severní Čechy. Praha: Svoboda, 1984, s. 367-368.
- DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. 2. vydání. Praha: Libri, 2002, s. 419. ISBN 80-7277-003-9.
- SÝKORA, Milan a Hynek VESELÝ. Hrad Panna. In: Hrady českého severozápadu: sborník k životnímu jubileu Tomáše Durdíka. Most: Ústav archeologické památkové péče severozápadních Čech, 2012, s. 271-285. ISBN 978-80-86531-10-6.



Základní informace:

Název:

Panna

Okres:

Litoměřický

Poloha:

9 km severovýchodně od Litoměřic

Nadmořská výška:

594 m n. m.

GPS souřadnice:

Loc: 50°35'27.23"N, 14°14'38.66"E

Přístupnost:

volně přístupný celoročně

Majitel:

stát, správce Lesy ČR

Oficiální stránky:

-

Fotogalerie:

Fotogalerie 2008  Fotogalerie 2014

Dokumentace:

1. půdorys hradu
2. hypotetická rekonstrukce


Typický pohled:


Panna

Cesta k hradu:

Automobil Výchozím bodem je obec Řepčice, kde je možné případně zaparkovat automobil. Odtud jsem se vydal pěšky po silnici Řepčice - Homole u Panny a asi po 200 metrech opravdu mírného stoupání se mi po levé straně ukázala odbočka (obr. 1) na dvě lesní cesty. Jedna klesající je opatřena závorou a zákazovou značkou, ta nás nezajímá, ta druhá stoupá vzhůru (obr. 2) - po ní je třeba pokračovat (obr. 3). Areál křižuje řada cest a prošlapaných stezek, proto spíš než složitých popisů doporučuji držet se své vlastní přirozené intuice a směrovat se k vrcholu kopce, který bychom měli mít stále po levé ruce. V okamžiku, kdy dorazíme k informační tabuli (obr. 4), kterou zde vztyčily Lesy ČR, jsme u cíle.


Erby významnějších držitelů hradu:

Vartemberkové

Vartemberkové

Jan Žižka z Trocnova na Kalichu

Jan Žižka z ...


Copyright © Ohradech.eu (David Mikoláš)