Poslední aktualizace tohoto hradu: 20. 4. 2015


Značka zříceniny hradu

OPARNO

8 km západně od Litoměřic

    První zmínka o vsi Oparno pochází z roku 1270, kdy je zmiňována jako pustá. Původní osada vznikla zřejmě někdy ve 12. století, ve 13. století nastal krátký sídelní překryv, po němž byla ves znovu osídlena. Další zpráva o vsi pochází z listiny datované 15. červencem 1276, kdy Přeslav z Újezda postupoval ves Veselí cisterciáckému klášteru v Alt Zelle. Hrad se poprvé připomíná v listině z roku 1354, kdy se zmiňuje "Smylo ... dictus de Kinicz, residens in Oparn". Ještě předtím, v roce 1344 se mluví o nejmenovaném Smilově hradě. Zajímavé je, že v listině Jindřicha a Hanuše z Podviní z 1. srpna 1340 je uveden pouze jako "Smylo de Wchinicz". Rovněž tak v listině, kterou vydal 17. června 1341, se uvádí pouze jako "Smylo de Chynicz". Výše uvedené údaje nás vedou k závěru, že výstavba hradu proběhla až po onom roce 1341. Hrad by tak musel vzniknout v rozmezí let 1341-1354.
    Po smrti Smila mladšího, který neměl žádné potomky, se stal dědicem jeho statků Jan Dlask z Vchynic, naposledy připomínaný roku 1472. Po něm držel hrad Oparno Bohuslav Dlask z Vchynic, který se poprvé po hradě píše v listině z roku 1486, která dědila majetek mezi syny Bohuslava Kaplíře ze Sulejovic. Okolo roku 1530 byla polovina již pustého hradu Oparna, tvrz ve Vchynicích a příslušející majetky prodány Albrechtovi Kyšperskému z Vřesovic. Druhou polovinu hradu získali Bořitové z Martinic.
    Za původní přístupovou komunikaci k hradu považujeme cestu běžící po vrcholu hřbetu. Tu na hraně spojujeme spíše s mladšími obdobími. Samotný hrad můžeme rozdělit na tři části: jižní (přední) oddíl, samotné jádro a severní (zadní) oddíl. Jižní oddíl a jádro po bocích obíhají přihrádky. Od předpolí odděluje hrad šíjový příkop, na nějž navazuje jižní oddíl. Ten se skládá z vyvýšeného hřbetu s čelním sukem a zadní plošinou. Jádro hradu, sevřené plášťovou zdí, se rozpadá do dvou výškových úrovní, stejně snad i hradba, která situaci zdá se kopíruje. Obě části jádra měly zřejmě rozdílné využití. Zatímco jižní má evidentně obytnou funkci, severní mohla být zcela prázdná s čistě obrannou a komunikační funkcí. Otázkou zůstává průběh ochozu, který s hraniční jistotou nacházíme v celém jižním úseku plášťové zdi. Jižní část jádra obsahovala prostorově skromný palác při východní straně vybavený klenutými sklepy a trojdílným přízemím - severní komnatou s prevétem, střední síní a světnicí s vloženým srubem. Další stavby při západní a jižní straně jsou pouze hypotetické. V severním (zadním) oddílu dodnes spatřujeme relikty trojdílného domu, který mohl mít vzhledem k půdorysným rozměrům i výstavnější podobu. Nacházely se zde patrně i další stavby (nejistě snad pivovar) a možná i severní oddíl sloužil jako hospodářské zázemí.
    V 19. století na hradě fungovala dřevěná restaurace vestavěná do jihozápadní části hradu, po které se dochoval sokl zdiva na nádvoří a zbytky nátěrů vnitřních stěn plášťové zdi. Z této doby pocházejí i podezdívky pro kuželník umístěný v příkopu pod severní stranou hradního jádra.
    Oparno není úplně klasickým případem hradu s plášťovou zdí, ačkoliv je mezi ně řazen. Zcela prokazatelně zde existující stavba převyšuje svou střechou výšku hradby, která je navíc prolomena otvory (prevét, okna). Rovněž plynulost ochozu není zcela jasně doložena. Vedení komunikace odpovídá ve všech variantách tendencím u těchto typů. Úplně běžné není předělení jádra do dvou oddílů, z nichž vstupní bývá čistě obranný. Tloušťka hradby a její oblé vedení naopak odpovídá běžným představitelům hradního typu, stejně jako přizdění objektů na spáru.


Oparno, plán hradu podle L. Matouškové a H. Veselého


Plán hradu Oparno (s využitím analýzy L. Matouškové doplnil a upravil H. Veselý).
1) patrně nehrazené předpolí, 2) recentní zeď ve svahu, 3) původní přístupová cesta, 4) částečně zavezený první příkop, 5) recentní úsek cesty v příkopu, 6) místo první brány, 7) terénní deprese po budově (vrátnici?), 8) skalisko nesoucí na temeni objekt neznámé podoby, 9) skalnatá plocha předhradí, 10) druhý příkop, 11) místo druhé brány, 12) plášťová zeď jádra, 13) místo brány do jádra, 14) fragment přepažovací zdi (?), 15) klenutý sklep východního paláce, 16) místo brány (nebo branky) do parkánu (?), 17) parkán (?) na východě, 18) místo branky, 19) parkán pod jádrem opevněný fortifikací neznámé konstrukce, 20) zídka nejasného stáří skládaná z kamenů nasucho, 21) recentní zídky skládané z kamenů nasucho, 22) terénní deprese po budově (patrně související se vstupem do parkánu), 23) plocha severně od jádra hradu, 24) základy rozměrné budovy, 25) přístupová cesta z Oparenského údolí.
Červeně - zdivo na maltu; hnědě - zdivo na nekvalitní maltu nebo hlínu; žlutě - novověké zdivo.
Matoušková, Veselý 2014


Zdroj: NOVÝ, Miroslav a Milan SÝKORA. Průzkum jádra hradu Oparno. In: Hrady českého severozápadu: sborník k životnímu jubileu Tomáše Durdíka. Most: Ústav archeologické památkové péče severozápadních Čech, 2012, s. 233-255. ISBN 978-80-86531-10-6.



Základní informace:

Název:

Oparno

Okres:

Litoměřický

Poloha:

8 km západně od Litoměřic

Nadmořská výška:

300 m n. m.

GPS souřadnice:

Loc: 50°32'32.12"N, 14°0'35.72"E

Přístupnost:

volně přístupný celoročně

Majitel:

obec Velemín

Oficiální stránky:

-

Fotogalerie:

Fotogalerie 2011  Fotogalerie 2015

Dokumentace:

celkový plán hradu


Typický pohled:


Opárno

Cesta k hradu:

Automobil Hrad Oparno (či Opárno), který se skrývá v zalesněném kopci tyčícím se nad stejnojmennou vsí, je snadno dostupný jak autem, tak vlakem. Automobilistům doporučuji zaparkovat vozidlo na malé návsi s pomníkem a pokračovat pěšky po modré značce úzkou silnicí dolů a před viaduktem (obr.) - u naučné cedule (obr.) - zabočit doleva (obr.), kudy za mírného stoupání dorazí k hradu. Druhá, o něco kratší, komfortnější a též značená cesta vede od kapličky doleva (obr.).
Vlak Těsně pod vsí vede také železnice (trať Lovosice - Teplice v Čechách); zastávka se nachází vpravo od zmiňovaného viaduktu.


Erby významnějších držitelů hradu:

Vchynští z Vchynic

Vchynští z ...

Martinicové

Martinicové


Copyright © Ohradech.eu (David Mikoláš)