Poslední aktualizace tohoto hradu: 23. 8. 2013

NÁVAROV

7 km severovýchodně od Železného Brodu

    Doposud se předpokládalo, že hrad byl založen ve 2. polovině 14. století. S jeho jménem se poprvé setkáváme v přízvisku Adama Heřmana z Heřmanic k roku 1365. Vyhodnocení archeologických nálezů však umožňuje vyslovit předpoklad, že ke stavbě hradu došlo již podstatně dříve, kdy v jeho blízkosti procházela cesta, jejíž pozdní doklad máme na Klaudiánové mapě Čech z roku 1518, kde je zakreslena v trase od Turnova, přes Semily, Návarov a Vysoké na Jizerou do pomezního hvozdu. V roce 1380 držel hrad Jindřich z Návarova a na přelomu 14. a 15. století se stal majetkem milce krále Václava IV. Jana Čúcha (Čoucha) ze Zásady. V roce 1384 se jako pán na Lobkovicích dostal do konfliktu s arcibiskupem Janem z Jenštejna pro nově postavené jezy na Labi a spor vyvrcholil vypleněním arcibiskupových statků. Jan z Jenštejna Čúchovi nezapomněl jeho podíl na svém pokoření a vznesl proti němu a dalším královým milcům v roce 1392 žalobu. Pevné postavení Čúchovo v králově družině však neohrozil. Jeho syn Petr již tak významnou osobností nebyl. Za husitských válek ho držel Čeněk z Návarova. Za vlády Jiřího z Poděbrad se krátce dostal do jeho majetku, ale již roku 1469 byl jako majetek Zajíců z Házmburka obležen a dobyt jeho vojsky. Majitelé se pak rychle střídali (Šanovští, Lichtenburkové, Tanfeldové, Elsnicové, Šumburkové, Laisnekové, Valdštejnové a Boskovicové), až se roku 1515 dostal do rukou Smiřických, v nichž setrval až do pobělohorských konfiskací. Od Albrechta z Valdštejna ho roku 1627 získala Gertruda de Lamotte, vdova po Petru Antonínu de Lamotte a z Frintroppu, za níž byl v roce 1643 obležen Švédy. Skutečnost, že vítězní Švédové z obsazeného Návarova v okolí působili značné škody, vedla císaře Ferdinanda III. po jejich odchodu k rozhodnutí hrad zbořit. K realizaci došlo v roce 1644.
    Staveniště hradu je determinováno členitým terénním reliéfem s výraznými skalními útvary. Předhradí za obloukovitě vedeným příkopem je opevněno hradbou se dvěma polookrouhlými baštami, která se na jihozápadě připojovala k výraznému skalisku, zatímco na severovýchodě běžela po povrchu skalního žebra. Vnitřní plocha předhradí nevykazuje stopy zástavby. Další obranná linie, zřejmě za dalším, dnes z větší části zaniklým příkopem, opět využívala skalní konfigurace. Na západě jí dominuje vysoké skalisko, které na své koruně neslo nějakou nevelkou, možná i věžovitou stavbu. Nejlépe dochovanou částí opevnění této linie je hradba - do destrukce v roce 2008 s velkým otvorem, uzavírající rozsedlinu mezi zmíněnou a směrem k východu sousední skalou. Bezprostředně za uvedenou fortifikací probíhá šíjový příkop poněkud výše položeného jádra. Čelo této části hradu zajišťoval parkán (bez patrných pozůstatků parkánové zdi), z něj bylo možno buď pokračovat do vnitřního prostoru jádra, nebo okolo jeho jihozápadního nároží vstoupit do širokého, hradbou opevněného přihrádku, kde je možno předpokládat nejspíše hospodářskou zástavbu. Vlastní podélné, protáhle šestiboké jádro, si dochovalo fragmentární pozůstatky zástavby vzniklé komplikovaným stavebním vývojem. Nejstarší fázi náleží masivní obvodová zeď v celé dochované výšce bez oken, ve směru předpokládaného útoku (tedy z jihu) dosahující tloušťky zdi 2,5 metru, jejíž součástí byla, jak dokládá dochovaná kapsa závory, i nejspíše kulisová vstupní brána. Po jejích stranách se zevně doposud dochovaly kuželovité skarpy nejasného původu. Nad strmou skalní stěnou na severní straně zřejmě posléze došlo k destrukci této zdi, kterou nahradila poněkud posunutá nová a výrazně slabší stěna, jak je doposud dobře patrno v severozápadním nároží. Ve vnitřní ploše hradu jsou dnes patrny zbytky dvou staveb. Západní, vyplňující celou stranu dispozice, vznikla ve dvou fázích. Nejprve se k severní hradbě přiložil objekt s valenou hrotitou klenbou zaklenutým přízemím doposud neznámé délky. K jeho nádvorní stěně se v další fázi na spáru přiložila nádvorní zeď obdélné, podobnou klenbou zaklenuté místnosti se zachovaným štěrbinovým okénkem. V úrovni patra je v západní obvodové zdi dochován rozměrný okenní otvor ukončený plochým (segmentovým) obloukem. Východní budova byla dvoutraktová a její původní rozsah je nejasný. Nelze zcela vyloučit, že úzký severní trakt je až výsledkem zastavění soutky mezi starší hradbou a původně jednotraktovou stavbou. Východní stavba vykazuje složitější půdorys a její rozsah směrem k západu není zcela jasný. Dochovaná prohlubeň v tomto prostoru by např. mohla být pozůstatkem schodišťové věžičky. Jižně od zmíněné stavby vystupuje výše skalní podloží a eventuální zástavba na něm zůstává neznámá. K severozápadnímu nároží skaliska s jádrem hradu se podstatně níže ve svahu směrem k severu přikládá nevelká plošinka s baštovitým výstupkem. Nevelké stopy zdiva dokládají, že zde existovalo vysunuté opevnění, nejspíše sloužící ke kontrole dění v údolí.
    Za současného stavu vědomostí je možno konstatovat, že Návarov byl menší šlechtický hrad, který nejspíše postrádal velkou věž. Jeho nejstarší fázi lze se značnou rezervou interpretovat jako hrad s plášťovou hradbou. Vnější předhradí s hradbou zpevněnou baštami nejspíše vzniklo jako reakce na obležení v roce 1469 a do stejné doby lze nejspíše klást i vznik vysunutého opevnění pod nárožím jádra.

Zdroj:
- ANDĚL, Rudolf a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Severní Čechy. Praha: Svoboda, 1984, s. 336-337.
- BRESTOVANSKÝ, Petr a Marcela STARÁ. Hrad Návarov: výsledky archeologické sondáže v roce 1994. In: Castellologica Bohemica 5. Praha: Archeologický ústav AV ČR, 1996, s. 93-100. ISBN 80-901934-5-5.
- DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. 2. vydání. Praha: Libri, 2002, s. 372-374. ISBN 80-7277-003-9.

Základní informace:

Název:	Návarov
Okres:	Jablonecký
Poloha:	7 km severovýchodně od Železného Brodu
Nadmořská výška:	420 m n. m.
GPS souřadnice:	50°40'56.330"N, 15°19'20.370"E
Přístupnost:	volně přístupný celoročně
Majitel:	Cortuum s. r. o.
Oficiální stránky:	-
Fotogalerie:
Dokumentace:	1. terénní náčrt hradu 2. romantická představa
Video:

Typický pohled:

Cesta k hradu:

Autobusem se dopravíme nejblíže do Vlastiboře, kde zastavuje místní linka z Tanvaldu a Železného Brodu. Hrad je odsud vzdálen asi 3,2 km po zelené a modré pěší turistické trase.
Vlakem se dostaneme až do zastávky Návarov (trať 035: Železný Brod–Tanvald), odkud je hrad vzdálen asi 1 km po modré pěší turistické trase.
Nejvhodnější pro příjezd autem je silnice E65 z Turnova do Harrachova, z níž asi 1,8 km za obcí Loužnice odbočíme vpravo na samoty Klepandu a Máchlov, až dojedeme k penzionu Rusalka, kde se dá zaparkovat. Navíc tu máme turistický rozcestník Návarov-most, který nás směřuje přímo k hradu po modré značce (cca 0,5 km). Nabízí se i možnost zaparkovat u zámku Návarov (dnes penzion), a pak pokračovat po žluté a zelené značce k hradu (cca 200 m). V tomto případě ale budete ochuzeni o vyšplhání po železném žebříku, který je součástí modré trasy.