Poslední aktualizace tohoto hradu: 12. 10. 2014


Značka zříceniny hradu

LIPÝ

    Se jménem hradu se v predikátu Ronovce Čeňka z Lípy setkáváme k roku 1272. Na počátku 14. století hrad získali Berkové z Dubé, kteří ho s přestávkami drželi až do počátku 17. století. Dne 19. května 1426 bylo město i s hradem dobyto, vypáleno sirotky a stalo se husitskou oporou. Do rukou původních majitelů se navrátilo až roku 1444. Dne 12. dubna 1515 hrad spolu s městem vyhořel a musel být obnovován. Renesanční úpravy se pak táhly až do konce století, v němž byl hrad rozdělen mezi několik majitelů. V roce 1607 se majitelem zámku stal Abraham ze Salhauzenu. Jako pobělohorský konfiskát ho koupil Albrecht z Valdštejna, od něhož přešel na Kounice, a v roce 1643 byl poškozen Švédy. Přestal být residenčním objektem a naopak začal sloužit utilitárním účelům. Po velkém požáru města byl v roce 1820 pronajímán k různým provozním účelům, až zde došlo k zřízení rafinerie cukru. Průmyslovými úpravami a přístavbami znešvařený objekt chátral a v roce 1957 byla jeho hlavní budova zbytečně stržena.
    Pro staveniště hradu Lipý zvolil majitel písčité náplavy na jednom z četných ostrovů řeky Ploučnice. Písčitý terén od samého počátku stavby vyžadoval zajištění základů zděných staveb. Této potřebě přičítáme i průměr 12,6 m válcové věže, které připisujeme funkci bergfritu. Její plocha přesahuje běžné rozměry obranných válcových věží 2. poloviny 13. století, které se na hradech v severních Čechách vyskytují. Důvod rozsahu plochy věže připisujeme snaze o co největší rozložení váhy stavby na písčitém podloží. Stavba nejstaršího paláce byla dřevěná, částečně zapuštěná do valového opevnění z doby krátce po roce 1292, jak potvrzuje dendrochronologická analýza čtyř vzorků z dubu.
    Nejstarší a původně asi také jedinou zděnou stavbu na hradě doplnila někdy na počátku 14. století v rámci druhé stavební etapy další kamenná zástavba, která současně rozšířila plochu sídla. Vedle budování hradeb s cimbuřím na pilotách vznikla v západním koutu nádvoří za věží obdélná stavba, kterou spojujeme se starším palácem. Zachovalo se z ní polozahloubené přízemí, sklenuté nejspíše plnou valenou klenbou, se dvěma výsečemi při východní zdi. V lunetách výsečí jsou ve zdi patrné odlehčovací oblouky, založené na základových pásech, které dispozičně i výškově uskakují. Na severozápadní straně přesáhla hradba starší opevnění a stala se součástí obytné stavby. Přístupová komunikace přicházela přes most od severovýchodu kulisovou bránou, před kterou předpokládáme předhradí. Tuto nejstarší fázi druhé stavební etapy, později doplněnou o záchodovou věž, rozvinula v závěru 14. století výstavba dvou mladších palácových objektů na východní a jižní straně, která protáhla hradní jádro ještě více k jihovýchodu. Založení stavby mladšího paláce započalo vyhloubením celé plochy plánovaného suterénu. Následovalo vyzdění první vrstvy podlahy a bočních zdí nad výšku hladiny spodní vody. Ve třetím kroku nanesli dělníci na první vrstvu podlahy a stěn přibližně 10 cm mocnou, světle šedou jílovou vrstvu, která sloužila jako izolace chránící suterén proti spodní vodě. Teprve čtvrtý krok, položení třetí vrstvy podlahy a stěn, ukončil založení paláce. Třetí vrstvu tvořily na podlaze pískovcové desky a při stěnách pečlivě opracované pískovcové kvádry na vápennou maltu. Při pokračování stavby nad jílovou izolací spára oboustranně uskočila asi o 15 cm, a vznikla tak zásobnice pro uložení jílu narůstajícího při větší vlhkosti a klesajícího při poklesu vlhkosti jílu ve spáře. Jíl nejspíše sloužil jako izolace až do nešťastného odstřelu budovy v roce 1957. Dostavbou severovýchodní branské věže se rozsah hradního jádra ustálil.
    Třetí stavební fáze otevřela přístup do hradu od města. Znamenalo to ovšem odstranění starší obytné zástavby na severozápadě a k ní příslušející záchodové věže. Snad náhradou za ni vznikla novostavba mezi nadezděnou hradební zdí a válcovou věží, v té době však asi také, až na potřebnou skořepinu, odstraněnou. Snad někdy v této fázi, kterou datujeme do 15. století, vznikla i další stavba na severovýchodní straně u starší brány. Další vývoj již sledoval cestu k renesančnímu zámeckému objektu, který znovu celé jádro přehodnotil.


Lipý, situační plánek


Lipý, situační plánek (stav k roku 2014).
1) základy bergfritu, 2) základy staršího zděného paláce, 3) hradební zeď, 4) základy záchodové věže, 5) torzo zámecké budovy, 6) severovýchodní branská věž, 7) gotický kamenný most, 8) severozápadní branská věž, 9) základy palácové stavby, 10) domek kastelána, 11) parkán, 12) hradní parkán, 13) Centrum textilního tisku, 14) renesanční "Červený dům", 15) předpokládané předhradí, 16) pozůstatky nejstaršího roubeného paláce, 17) výpadní branky, 18) provizorní vstup, 19) pokladna, 20) WC.


Zdroj:
- DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. 2. vydání. Praha: Libri, 2002, s. 101-102. ISBN 80-7277-003-9.
- GABRIEL, František a Lucie KURSOVÁ. Zakládání zděných hradních staveb v severních Čechách. In: Archaeologia historica. Brno: Masarykova univerzita, 2014, s. 411-419. ISSN 2336-4386 (online).
- GABRIEL, František a Jaroslav PANÁČEK. Hrady okresu Česká Lípa. Praha: Argo, 2000, s. 44-47. ISBN 80-7203-295-X.



Základní informace:

Název:

Lipý

Okres:

Českolipský

Poloha:

itravilán České Lípy

Nadmořská výška:

250 m n. m.

GPS souřadnice:

Loc: 50°41'2.533"N, 14°32'21.660"E

Přístupnost:

přístupný v návštěvních hodinách

Majitel:

Město Česká Lípa, správce Lipý Česká Lípa, příspěvková organizace

Oficiální stránky:

www.lipy.cz

Fotogalerie:

Fotogalerie

Dokumentace:

zaměření hradu a hmotové rekonstrukce dle F. Gabriela


Typický pohled:


Lipý

Cesta k hradu:

Automobil Vlak Autobus Vzhledem k tomu, že se lokalita nachází přímo v okresním městě, je Lipý velmi dobře dostupný všemi dopravními prostředky. Automobil lze zaparkovat buď placeně přímo u hradu, nebo zdarma na blízkém veřejném parkovišti u KD Crystal. Od hlavního vlakového nádraží (Česká Lípa hl. n.) je hrad vzdálen vzdušnou čarou 1 km SSV. U hradu, v ulice Erbenově, zastavuje i autobus MHD.


Erby významnějších držitelů hradu:

Berkové z Dubé

Berkové z Dubé

Salhauzenové

Salhauzenové

Valdštejnové

Valdštejnové

Kounicové

Kounicové


Copyright © Ohradech.eu (David Mikoláš)