Poslední aktualizace tohoto hradu: 2. 8. 2017


Značka zříceniny hradu

LIPNICE

Zříceniny hradu na skalnatém hřebeni nad stejnojmenným městečkem.

    Hrad byl založen na počátku 14. století. Jako "castrum" (hrad) se poprvé připomíná v roce 1316, kdy patřil mezi devět hradů, které Jindřich z Lipé dal králi spolu s šesti šlechtickými rukojmími jako záruku, než byl propuštěn na svobodu. Lipnice tehdy patřila jeho příbuznému Rajmundovi z Lichtenburka, který od roku 1298, kdy se stal hejtmanem markrabství moravského a získal Bítov, sídlil na Moravě. Lipnici drželi jeho synové Jindřich, Smil, Oldřich a Rajmund. V roce 1319 obdarovali městečko Německý (nyní Havlíčkův) Brod; na darovací listině vystupuje jako svědek Bernart, purkrabí lipnický. Téhož roku se hrad nakrátko dostal do královských rukou a mladý král Jan jej postoupil Jindřichovi z Lipé výměnou za Žitavsko. Po Jindřichově smrti v roce 1329 se vlády nad Lipnicí ujali jeho synové. V letech 1370-1376 Lipnice náležela ke koruně, poté se zde střídali různí významní držitelé. Roku 1376 zastavil král Lipnici pánům z Kunštátu a ti ji roku 1379 prodali Vítkovi z Landštejna. Král Václav IV. udělil panům z Landštejna lipnické panství dědičně. Vítkův syn Vilém v roce 1380 při hradní kapli zřídil kapitulu, kterou v roce 1397 potvrdil pražský arcibiskup Wolfram ze Škvorce. Po jeho smrti zdědila lipnické panství jeho dcera Kateřina, která jej přinesla věnem Čeňkovi z Varntenberka. V roce 1436 se Lipnice dostala do rukou Trčků z Lípy, za nichž byla významně pozdně goticky přestavěna. Renesanční přestavba pak následovala od 30. let 16. století. V letech 1561-1594 hrad náležel korutanské rodové linii Thurnů (František hrabě z Thurnu a Valsassiny) a poté se navrátil do trčkovských rukou. Za třicetileté války jim byl zkonfiskován a posléze ho obsadili Švédové. Ve 2. polovině 17. a v 18. století byly užívány již jen některé části hradu. Roku 1869 Lipnice vyhořela a rychle se proměnila ve zříceninu. Její zkáza vyvrcholila destrukcí podstatné části velké věže v roce 1916. Od roku 1925 probíhají, zvláště v poslední době, velmi diskutabilní památkové úpravy.
    V jižním nároží čela protáhlé dvoudílné dispozice stála obrovská lichoběžná obytná věž, jejíž nejdelší strana měří 21 m. S tímto donjonem srostla do jednoho celku poměrně subtilní věžovitá brána. V úrovni druhého patra brány obě současně vzniklé stavby spojoval průchod. Kromě valeně zaklenutého spodního podlaží byla původně celá věž plochostropá. Na koruně dochovaného nároží jsou doposud patrny konzoly vysazeného ochozu. V nevelké vzdálenosti za prvou branou hrad přepažovala dnes zaniklá hradba. Mezi ní a donjonem na jižní straně nádvoří stála dvoupatrová budova, jejíž zbytky lze rozlišit v mladším pozdně gotickém paláci. Do druhého nádvoří se opět vcházelo věžovitou branou, z níž se dochovala pouze část tvořící úsek obvodové hradby s patníky a zbytkem sedile. Za příčnou hradbou se obrys hradu rozšiřoval jihozápadním směrem. Byla sem vklíněna kaple se čtvercovou lodí (roku 1683 barokně přestavěná ve vysoké kněžiště), koncem 14. století zvýšenou do podoby čtverhranné věže a dlouhým polygonálním presbyteriem vystupujícím do nádvoří. Kaple byla původně zasvěcena sv. Vavřinci, později sv. Josefovi. Celou zadní část dispozice vyplňuje velký, z obrysu hradu směrem k jihozápadu vystupující palác. Na severní straně s ním srůstá další obytná věž zvaná Samson, v jejímž suterénu se nachází čtvercová šachta cisterny na vodu. Palác nevznikl najednou. Nejstarší je jihozápadní vystupující trakt, k němuž v nevelkém časovém odstupu přistavěl jiný mistr severní část s věží. Sklepy mladší části tvoří jediná velká prostora, zaklenutá do lomených arkád. V patře rozděleném podélně na dva trakty se na vnější straně nacházely obytné místnosti, zatímco nádvorní zaujal velký sál. Palác dosahuje rozměrů asi 40 x 20 m. Hrad se dočkal úprav v průběhu a hlavně koncem 14. století. Patří k nim zmíněné nadvýšení lodi kaple, hvězdová klenba průjezdu prvé brány, vznik parkánu aj. Výrazně ho však změnila až pozdně gotická přestavba, při níž bylo zrušeno vnitřní příčné rozdělení hradu. To umožnilo na jihozápadní straně nádvoří mezi kaplí a donjonem, na místě, kde původně stály dvě menší budovy purkrabství a kapituly, vybudovat kolem roku 1508 nový, výstavný palác (později zvaný Trčkovský) o rozměrech 37 x 15 m, který představoval výrazné rozšíření obytné plochy hradu. Byl rozdělen v přízemí, zapuštěném částečně pod úroveň dvora, příčnými zdmi ve čtyři valeně klenuté komory, osvětlené z jihu starými raně gotickými průduchy. První patro, přístupné z nádvoří volným schodištěm a perónem, dostalo nový trámový strop asi o 1 m výš než původní. Přitom se starší okna dostala parapety do úrovně podlahy, takže musela být zazděna a nahrazena novými. Místnost přístupná z perónu sloužila jako vstupní síň, osvětlená třemi velkými okny. Do výklenku po levé straně vstupu bylo vloženo dvouramenné schodiště do druhého patra. Se vstupní síní sousedily po levé straně dvě menší komory, z nichž jedna bývala kuchyní. Před náhlým zřícením celé mohutné boční zdi velké věže, jejíž pád v roce 1916 strhl i sousední zeď sálu, čněl tu z příčné zdi vysoko nad někdejší střechu budovy ještě její masivní osmihranný komín. Po pravé straně vstupní síně byl větší sál, osvětlený od městečka dvěma a z nádvoří čtyřmi pravidelně rozloženými okny. Druhé patro paláce až na menší komnatu s arkýřem při točitém schodišti, spojenou pavlačí s velkou věží, zaujímal sál, osvětlený z obou stran řadou trojdílných, na straně k městečku zamřížovaných oken. Byl vytápěn kachlovými kamny, jejichž komín byl vysunutý na konzolách před jihozápadní průčelí, aby nerušil volnou komunikaci podstřešního ochozu, vyloženého na kamenných konzolách a připojeného nad šikmou baštou hrotitým pasem k věži nad kaplí. Na severní straně byla zeď paláce obdobně připojena půlkruhovým pasem k velké věži. Současně se stavělo i úzké spojovací křídlo mezi kaplí a starým palácem. Dělilo se v přízemí na dvě části přístupné přímo z nádvoří. Tak jako byl přední palác připojen půlkruhovým pasem k velké věži, bylo toto křídlo připojeno k presbyteriu kaple. Vznikl tu malý dvorek, kudy se chodilo do kaple. V patře však pokračovala zástavba až ke kapli. Již v ucelenějším goticko-renesančním duchu byly následně provedeny úpravy starého paláce a věže Samson. Ze starého paláce bylo nejvíce pozměněno příčné jižní křídlo, obrácené k městečku. Přízemí bylo rozděleno příčkami na tři valeně zaklenuté komory. První patro bylo příčnou zdí rozděleno v menší komnatu, zaklenutou dvěma poli křížových kleneb a ve větší sál s bohatou síťovou klenbou. V komnatě byl v jihovýchodním nároží vybourán prevet, a protože raně gotické okno bylo příčkou zazděno, bylo nutno prorazit vedle nové. Druhé raně gotické okno, zazděné už při stavbě spojovacího křídla, sloužilo nyní jako krb. Sál zaklenutý síťovou klenbou s ostrými cihelnými hřebínky a malými svorníčky, dostal kromě staršího gotického okna ještě jedno okno trojdílné, spojené se starším výklenkem v jeden celek. Všechny tři výklenky zaklenuté segmentovými klenbami bočními lunetami se otevíraly do sálu hrotitými, goticky profilovanými pasy, opřenými o nízké, neforemné přípory klenby se šroubovanými dříky a krychlím podobnými hlavicemi, ozdobnými jednoduchými rozetami. Z gotické stavby věže Samsonu nezbylo po přestavbě vlastně nic víc než obvodové zdivo a raně gotická okénka v přízemí. To bylo rozděleno pasem ve dvě pole, zaklenutá valenými klenbami a spojeno novým renesančním portálem s nádvořím. Druhé dveře vedly do menší nové budovy, přistavěné k Samsonu na východě. Říkalo se jí vrátnice. Věž Samson dostala ve všech třech patrech nové síťové nebo lunetové klenby a v průčelí velká trojdílná goticko-renesanční okna. Jedině poslední patro bylo nižší, buď plochostropé, nebo otevřené do krovu. Navenek se otvíralo osmi menšími okénky s jednoduše zkoseným ostěním. Zvenčí je krylo dřevěné podsebití. Také vrátnice měla uvnitř renesanční křížové klenby a navenek goticko-renesanční okna a portály. Na východní straně měla sedlovou střechu ukončenou vysokým renesančním štítem, skrývajícím v podstřeší světničku strážného. Součástí trčkovského opevnění patrně z doby okolo roku 1537 byly i zemní vyplněné bastiony. Jedním z nich je pětiboká bašta zvaná Křenovka před severovýchodní frontou hradu, a druhá zajišťovala nároží malého předhradí před čelem hradu. Na hrad navazovalo opevnění podhradního městečka. Na protilehlém návrší nad opačnou stranou městečka byla vystavěna předsunutá bašta zvaná Bílá věž. Tvoří ji nevelký vejčitý, příkopem a valem při patě vlastního pahorku opevněný areál, v němž volně stojí zbytky rozměrné okrouhlé podsklepené věže, podobné bergfritu. Tato zajímavá fortifikace vznikla ve 2. polovině 15. století.
    Lipnice patří k několika špičkovým a rozsahem velkým šlechtickým hradům uvolněnější blokové dispozice z počátku 14. století. Okázalost hradu plně odpovídá jeho stavebníkovi - mocnému Jindřichovi z Lipé. Musíme tedy předpokládat, že starší hrad, který Jindřich získal, byl málo výstavný objekt, který zcela zanikl. Pozdně gotická přestavba z Lipnice učinila velkolepou a pohodlnou rezidenci poskytující veškerý dobový obytný komfort. Trčkovské opevnění představuje prvý, ještě nedokonalý ohlas severoitalské bastionové soustavy.


Lipnice, hrad v úrovni přízemí dle D. Menclové


Přízemí hradu částečně zapuštěné po úroveň nádvoří podle D. Menclové. Při severovýchodní hradbě zbytek druhé hradní brány. Zrněné zdivo z počátku 14. století, křížkované z konce 14. až začátku 15. století, hustě šrafované pozdně gotické, tečkované pozdější.
1) velká věž, 2) Trčkovský palác, 3) ochoz kaple, 4) kaple, 5) schodiště Thurnovského paláce, 6) sklepení Thurnovského paláce, 7) rumpál, 8) mázhaus, 9) věž Samson a vrátnice.
D. Menclová 1976


Zdroj:
- DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. 2. vydání. Praha: Libri, 2002, s. 334-337. ISBN 80-7277-003-9.
- DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Dodatky. Praha: Libri, 2002, s. 60-61. ISBN 80-7227-114-0.
- DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Dodatky 2. Praha: Libri, 2005, s. 58-60. ISBN 80-7277-262-7.
- DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Dodatky 3. Praha: Libri, 2008, s. 71. ISBN 978-80-7277-358-9.
- DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Dodatky 4. Praha: Libri, 2011, s. 64-66, 134. ISBN 978-80-7227-489-0.
- MENCLOVÁ, Dobroslava. České hrady I. 2. vydání. Praha: Odeon, 1976, s. 380-389.
- MENCLOVÁ, Dobroslava. České hrady II. 2. vydání. Praha: Odeon, 1976, s. 475-480.
- SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Díl XII. - Čáslavsko. 1. vydání. Praha: František Šimáček, 1900, s. 63-75.
- ZÁRUBA, František. Hradní kaple. Svazek II. - doba lucemburská. Praha: NLN, 2015, s. 207-2015. ISBN 978-80-7422-414-0.



Základní informace:

Název:

Lipnice

Okres:

Havlíčkobrodský

Poloha:

12 km západně od Havlíčkova Brodu

Nadmořská výška:

620 m n. m.

GPS souřadnice:

N 49°36.84817', E 15°24.78857'

Přístupnost:

přístupný v návštěvních hodinách

Majitel:

stát, správce NPÚ, ú.o.p v Telči

Oficiální stránky:

www.hrad-lipnice.cz

Fotogalerie:

Fotogalerie

Dokumentace:

1. situace hradu s opevněním
2. ideální rekonstrukce - 14. stol.
3. perspektivní rekonstrukce - 16. stol.


Typický pohled:


Lipnice

Cesta k hradu:

Autobus Na náměstí v Lipnici nad Sázavou zastavují příměstské linky z Havlíčkova Brodu, Ledče nad Sázavou a Světlé nad Sázavou.
Vlak Nejbližší ŽST se nachází v obci Pohleď na trati 230 (Praha -) Kutná Hora - Havlíčkův Brod, odkud se jde nejprve cca 5 km po žluté pěší turistické značce na rozcestí Pod Lipnicí a odtud dále po modré cca 1 km do Lipnice nad Sázavou.
Automobil Automobil je možno za poplatek zaparkovat na náměstí v Lipnici nad Sázavou. Menší neplacené parkoviště je také přímo pod hradem.


Erby významnějších držitelů hradu:

Z Lichtenburka

Z Lichtenburka

Z Lipé

Z Lipé

Český král

Český král

Z Kunštátu

Z Kunštátu

Z Landštejna

Z Landštejna

Z Vartenberka

Z Vartenberka

Trčkové z Lípy

Trčkové z Lípy

Thurnové

Thurnové

Trauttmannsdorffové

Trauttmannsdorff


Copyright © Ohradech.eu (David Mikoláš)