Poslední aktualizace tohoto hradu: 5. 8. 2017


Značka zříceniny hradu

KOST

4 km severozápadně od Sobotky

    Hrad, respektive dřevěnou tvrz s kamennou věží založil patrně Beneš z Vartemberka před rokem 1349. V roce 1358 se o něm mluví už přímo jako o Beneši starším "de Wartemberk in castro Cost residens". Po roce 1370 byla Kost Petrem z Vartemberka radikálně přestavěna. Po pánech z Házmburka, kteří hrad získali nejspíše roku 1414, roku 1497 přešla do rukou Šelmberků, kteří se výrazně zapsali do její podoby. Po roce 1524 hrad drželi Biberštejnové, kteří ho rozšířili a renesančně přestavěli. Za Lobkowiczů, okolo přelomu třetí a čtvrté čtvrtiny 16. století, vznikla celá jižní část dnešního areálu včetně hospodářských budov s pivovarem. Albrecht z Valdštejna stačil ze zamýšlené velkorysé přestavby realizovat pouze sallu terrenu v nádvoří jádra. Roku 1635 hrad vyhořel a definitivně ztratil rezidenční funkci. Koncem století za Černínů byl jeho palác upraven na sýpku a zbytek byl utilitárně využíván. Jako objekt s vojenskou hodnotou však byl hrad chápán ještě v roce 1866, kdy pruská rozvědka pořídila jeho fotografie, patrně nejstarší dochované fotografie českého hradu. Památková obnova a prezentace jeho paláce patří mezi nejzdařilejší zásahy na českých hradech poválečného období, což nelze rozhodně tvrdit o úpravách prováděných v současné době. V roce 1950 byl hrad znárodněn, avšak roku 1993 byl rodu dal Borgo, který hrad získal od Netolických roku 1872, v restitucích opět vrácen.
    Podobu prvé fáze hradu známe značně nedostatečně i díky tomu, že se spolu se změnou komunikačního schématu v druhé fázi zřejmě změnila i celá terénní situace, což měkké pískovcové podloží vcelku dobře umožňovalo. Původně se do hradu vcházelo zřejmě od severu a jediným nesporným pozůstatkem jeho prvé fáze je čtverhranná obytná věž s okoseným nárožím v severozápadním nároží jádra, vystavěná z lomového kamene. Při přestavbě v poslední třetině 14. století, provedené ze štuk, byl prostor původního přístupu k hradu odlámán a nový přístup veden spirálovitě okolo nyní samostatné skály s hradem. Jádro mělo lichoběžný obrys se zkoseným nárožím, v němž se vypíná velká obytná věž lichoběžného půdorysu o pěti patrech, do níž se vstupovalo v 2. patře po pavlači z ochozu jižní hradební zdi. Jejím specifikem je fakt, že nižší úrovně byly od počátku provedeny jako sýpka. Jak dokládají konzoly pod krb velkého sálu, který měl být v posledním patře, názory na výšku a podobu věže se několikrát během stavby změnily. Dnešní poslední patro s velkými okny ve výklencích se sedátky, prevétem a architektonicky náročně pojednaným trezorem, vzniklo až v poslední etapě této stavební fáze. Podstřešní cihelné patro by postaveno patrně koncem 17. století a nahradilo původní hrázděnou konstrukci. Starší obytná věž zaujala protilehlé nároží a v hradbě vedle ní byla prolomena vstupní brána jádra (celkově třetí). K této věži směrem k jihu přiléhalo úzké spojovací křídlo, které navazovalo na palác. Vnitřní rozdělení obdélné palácové budovy, upravené později na sýpku, není jasné. K jejímu vnějšímu nároží, které tvořilo též nároží jádra, se váže okrouhlá vysunutá věž, která původně obsahovala malou kapli, a k níž se připojuje i hradba s prvou branou. Druhou bránu ve zdi navazující na druhé vnější nároží paláce zpevňovala před líc paláce předstupující čtverhranná věžice. V nádvoří proti paláci stál doposud částečně dochovaný čtverhranný objekt kuchyně a do severovýchodního kouta nádvoří v závěru této fáze stavby hradu vložili kapli s dvojbokým závěrem. Tam, kde obvod hradu neobíhala opevněná přístupová cesta mezi branami, probíhal parkán. Otázka předhradí není zcela jasná. Před třetí branou však existovalo výrazné rozšíření parkánu, v němž nejspíše stály hospodářské budovy. Všechny hradby měly ze značné části doposud dochované cimbuří se zuby opatřenými kamennými konzolami pro zavěšení sklápěcích dřevěných krytů. V nároží nad kaplí se doposud zachoval zajímavý věžičkovitý arkýř. Z Šelmberské pozdně gotické přestavby se nejlépe dochovala nová část paláce na místě starého spojovacího křidélka v jádře. Obranyschopnost hradu umocňovala možnost zatopit údolí kolem něj vodou z Černého rybníka na západě a Bílého rybníka na východě.
    Bližšímu zhodnocení prvé fáze hradu brání nedostatek vědomostí o její podobě. Druhá fáze představuje náročnější, poněkud uvolněnou variantu blokové dispozice. Zvláštní pozornost si zaslouží z obranného hlediska velmi pokročilé a výhodné spirálovité vedení přístupové komunikace a užití dvou flankovacích článků - okrouhlé věže a čtverhranné věžice - zajišťujících brány a současně vnější frontu paláce. Se značnou dávkou pravděpodobnosti se může jednat o jeden z projevů vyznění zásad aktivní obrany vlastních francouzským kastelům z 13. století. Pozdně gotická šelmberská přestavba byla vedena snahou o přizpůsobení obytné složky hradu dobovému standardu.


Kost, popis hradu


Plán hradu dle informační tabule umístěné v předhradí.

14. století
1) Velká (Bílá) věž, 2) Červená (kulatá) věž, 3) Vartemberský palác, 4) věžový palác.

15. století
5) kaple sv. Anny, 6) Šelmberský palác.

16. století
7) pivovar, 8) Sobotecká brána směrem k Bílému rybníku, 9) Turnovská brána směrem k Černému rybníku, 10) Lobkowiczká úřednická budova, 11) Biberštejnský palác.

17. století
12) salla terrena

18. století
13) čeledník, 14) kamenný most.

19. století
15) parkán

Hrad Kost 2015


Zdroj:
- DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. 2. vydání. Praha: Libri, 2002, s. 273-275. ISBN 80-7277-003-9.
- DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Dodatky 2. Praha: Libri, 2005, s. 51. ISBN 80-7277-262-7.
- DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Dodatky 3. Praha: Libri, 2008, s. 57. ISBN 978-80-7277-358-9.
- DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Dodatky 4. Praha: Libri, 2011, s. 53-54. ISBN 978-80-7277-489-0.
- MENCLOVÁ, Dobroslava. České hrady I. 2. vydání. Praha: Odeon, 1976, s. 398-403.
- MENCLOVÁ, Dobroslava. České hrady II. 2. vydání. Praha: Odeon, 1976, s. 463-467.
- SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Díl X. - Boleslavsko. 1. vydání. Praha: František Šimáček, 1895, s. 80-96.



Základní informace:

Název:

Kost

Okres:

Jičínský

Poloha:

4 km severozápadně od Sobotky

Nadmořská výška:

274 m n. m.

GPS souřadnice:

N 50°29.41097', E 15°8.10417'

Přístupnost:

přístupný v návštěvních hodinách

Majitel:

Giovanni a Pio dal Borgo, správce titíž

Oficiální stránky:

www.kost-hrad.cz

Fotogalerie:

Fotogalerie 2015  Fotogalerie 2017

Dokumentace:

1. plán hradu dle D. Menclové
1. plán hradu dle A. Sedláčka
3. hmotová rekonstrukce hradu
4. řez velkou věží dle F. Gabriela
5. kresby cimbuří dle A. Sedláčka


Typický pohled:


Kost

Cesta k hradu:

Autobus Autobusem se dopravíme na zastávku Libošovice, Podkost, hrad Kost, kde zastavují příměstské linky z Dolního Bousova, Sobotky, Mladé Boleslavi, Mnichova Hradiště a Jičína.
Vlak Nejbližší vlaková zastávka se nachází v Libošovicích na trati 064: Mladá Boleslav – Stará Paka, odkud je hrad vzdálen asi 2,5 km po žluté pěší turistické značce.
Automobil Pro zaparkování automobilu je možno využít buď placené parkoviště u hotelu Helikar, nebo přímo pod hradem.


Erby významnějších držitelů hradu:

Z Vartenberka

Z Vartenberka

Z Hazmburka

Z Hazmburka

Z Šelmberka

Z Šelmberka

Biberštejnové

Z Biberštejna

Z Lobkowicz

Z Lobkowicz

Z Valdštejna

Z Valdštejna

Černínové z Chudenic

Černínové z...

Kinský dal Borgo

Kinský dal Borgo


Copyright © Ohradech.eu (David Mikoláš)