Poslední aktualizace tohoto hradu: 15. 11. 2016


Značka zříceniny hradu

KALICH

9 km severovýchodně od Litoměřic

    Na hoře Kalichu nad vsí Třebušínem stával Žižkův hrad Kalich, z něhož se dnes zachovaly jen velmi skromné zbytky.
    Hrad byl postaven v roce 1421 na trachytové kupě. Zabral několik jejích částí. Vlastní vrchol pokryl III. oddíl (jádro), na severovýchodní straně na něj navazuje II. oddíl (vysunuté opevnění), který zabírá níže položený, ale velmi mírně stoupající hřeben. Západně od něj se rozkládá I. oddíl. Na jižní až jihovýchodní straně kupy registrujeme největší IV. oddíl, který se připojuje až k jádru.
    Na hrad dnes vede velké množství komunikací. Jejich popis a interpretaci zpracoval I. Lehký v roce 2009. Původní hlavní přístupová komunikace vycházela ze severovýchodního konce Třebušína a směřovala po východním a severovýchodním úbočí kupy až k sedlu mezi kopcem, na němž stojí Kalich, a jeho severním sousedem (tzv. Malým Kalichem; 477,5 m n. m.). Zde se zalomila k jihu a vytvořila dvě souběžné větve, které směřovaly vzhůru, aby po krátkém stoupání vstoupily do I. oddílu. Tam se jedna cesta obloukem stočila k východu, druhá se vytočila výrazným půloválným obloukem. Za tímto otočením se obě cesty spojily, směřujíc k místu, kde vrcholový hřeben kupy mizí v prudkém svahu. Ještě před ním se oddělila jedna komunikace, vybíhajíc jižně vzhůru k hradu. Těsně pod severní skalní plošinou vstoupila do II. oddílu a následně i do III. oddílu. Podél východní strany skalního bloku vystoupala do střední části hradního jádra.
    I. oddíl hradu je ohraničen východní fortifikací, severní hranou, severozápadní fortifikací, západní hranou a jižním svahem. Zdejší fortifikace mohla mít lehčí charakter a zcela zaniknout. Severozápadní fortifikace má na vnější straně val, který je v celém průběhu sledován příkopem. Navazuje na něj půlkruhová, dovnitř vydutá jáma otevřená do cesty, stejná je i před valem. Na východní straně je oddíl ukončen na vnitřní straně příkopem a vnějším valem.
    II. oddíl představuje vysunuté opevnění, které sestává z polygonální bašty spojené dlouhým krčkem s jádrem. Cesta do něj vstupuje v pořadí druhou bránou až na jeho jižním konci a v celé své délce je touto fortifikací sledována a kontrolována. Polygonální bašta má dnes charakter vyvýšeného tělesa z kamenů a hlíny s kamennou plentou schůdkovitě odstupňovanou a s další na sucho kladenou kamennou zídkou na vrcholu. Při patě je široká 21 m, na vrcholu pak 12 m. Na horním plató nacházíme centrální, silně nepravidelnou, dovnitř vydutou plochu, po obvodu lemovanou zbytky valů. V nich dnes můžeme vidět dvě mezery, jednu k severu a druhou k východu. Další mohla být i na západní straně. Všechny jsou patrně pozůstatkem komorových střílen, které byly umístěny v obezděném valu, na němž ještě předpokládáme ochoz. Na sucho byla vyzděna i eskarpa příkopu obklopujícího stavbu, zda byla obezděna i kontreskarpa, nevíme. Spojovací krček se napojoval na polygonální postavení, které bylo patrně přístupné brankou. Krček je dnes tvořen dvěma 3 m širokými valy. Na vnějších stranách valů jsou dnes již jen spoře dochovány zídky z lomového kamene kladeného na sucho, prostor mezi nimi se zdá být nasypaný. Východní val krčku se napojoval na opevnění III. oddílu v prostoru předpokládané třetí brány (první brána jádra), západní val přímo navazoval na vnější opevnění III. oddílu.
    III. oddíl (vlastní hradní jádro) je na severozápadní a jihovýchodní straně, ve stejné úrovni jako II. oddíl, obíhán fortifikací. Na vysunuté opevnění navazuje protáhlá část, přimykající se od východu k severnímu vrcholovému skalisku, do níž se vstupuje třetí a jež končí pátou bránou. Nejvyšší část oddílu, rozprostřená mezi třemi vrcholovými skalisky, obsahuje obytné stavby. Zpřístupňuje ji pátá brána, dnes nejvýrazněji dochovaná zděná stavba. Zajímavé je, že nenavazovala přímo na cestu, ale byla výrazně vyosena směrem k západu. Předpokládaná čtvrtá brána, z níž se nedochovaly žádné zbytky, následovala po necelých dvaceti metrech od třetí v místech, kde se prostor mezi hradbou a skálou nejvíce zužuje. Pátá brána měla lichoběžný půdorys s různě širokým zdivem pojeným na maltu. V severním, z lomového kamene vyzděném ostění průjezdu je na západní straně patrný náběh záklenku, který však neumožňuje rekonstruovat jeho tvar. D. Menclová píše, že šlo o segment, F. A. Heber uvádí oblouk. Vzhledem k šířce průjezdu v čelní stěně (2,6 m) předpokládáme, že čelo brány bylo prolomeno pouze jedním velkým otvorem, nikoli dvěma - pro vozy a pro pěší. Na východní vnější straně brány je patrný výběh provázané zdi spojující bránu s východním obvodovým opevněním. Při severozápadním nároží brány vybíhá na jíl pojená a se stavbou provázaná zeď o šířce 1,3 m. Zdivo dále pokračovalo obloukem k severu na vrchol severního skaliska, kde se znovu v oblouku stáčela k západu. Vlastní hradní jádro bylo členěno třemi skalisky - již zmíněným severním, podlouhlým západním a jižním, na němž byla postavena předpokládaná obytná věž (donjon). Po ní se dochovaly nízké bloky zdiva pojeného na maltu, ze kterých lze vyčíst, že měla obdélný půdorys o rozměrech 13 x 9 m. Někde na ploše jižního skaliska stával na sklonku 19. století prosklený pavilon. Střední část jádra zaujímal nově identifikovaný prostorný palác. Dodnes se po něm dochoval segmentem sklenutý sklep. Severně od něj je patrná ve skále vysekaná prostora (zapuštěné přízemí), která na něj přímo nenavazuje. Ve skále byla ponechána i jakási příčka, oddělující tuto prostoru na jižní straně. Na severní straně, otočené k vodnímu zdroji, najdeme ve skále vysekaný průchod. Mezi touto severní místností a vstupní partií sklepa zbývá ještě prostor pro vstupní síň. Palác tedy mohl mít trojdílnou až čtyřdílnou dispozici: sklep, vstupní partii sklepa, vstupní síň, prostoru vysekaná ve skále. Při severní stěně paláce se nachází hluboká propadlina - pozůstatek studny, která byla na severní straně chráněna širokým valem a která byla přístupná ze severní místnosti paláce a z budovy vedle něj. Tato budova byla zahloubena do skalního podloží. Vstupovalo se do ní dlouhou šíjí od východu z nádvoří. Byla rozdělena příčkou ve dvě přibližně stejné prostory. V prostoru hradního jádra se nacházejí ještě další dvě budovy. V prvním případě jde o budovu z 19. století o rozměrech cca 6,5 x 4,2 m, stojící v jihozápadním sousedství brány. Mezi touto budovou a palácem registrujeme zbytky druhé stavby o rozměrech cca 10,3 x 8,2 m s jakýmsi výstupkem předstupujícím 70 cm k jihovýchodu. Dříve se předpokládalo, že jde o relikty výletní restaurace z 2. poloviny 19. století. Ta však stávala jinde, starší literatura ji lokalizuje na severní skalisko. Celá východní strana nádvoří byla obehnána obezděným valem. V jihovýchodním svahu se opakuje situace známá ze severozápadního vnějšího opevnění, také zde byl vykopán zářez do svahu a před ním navršen obezděný val. Šířka valu byla směrem k vrcholu zmenšována, dole činí kolem 3,5 m, u vrcholu 2 m.
    Za východním ukončením I. oddílu pokračuje cesta po vrstevnici a pak i mírně po svahu kolem východní strany kupy až k výraznému spočinku (IV. oddíl) na jihovýchodní straně. Někteří badatelé zde hledali tábořiště pro husitská vojska, povrchové sběry však přinesly pouze materiál z pravěku a raného středověku. Jistotu ve složitější interpretaci a datování reliktů oddílu by mohl přinést až archeologický průzkum.
    V době pohusitské drželi hrad Kalich Illburkové, Kaplířové ze Sulevic, Svojanovští z Boskovic a po roce 1496 Vartemberkové. Hrad zpustl pravděpodobně v 1. polovině 16. století. Podle některých známek se zdá (nález ohořelých kusů zdiva), že asi vyhořel.
    Po celé 19. století byl Kalich vedle dalších míst symbolem národní identity a v roce 1868 měl být dokonce odsud odvezen základní kámen pro Národní divadlo. Celá akce ale ztroskotala na zákazu krajského hejtmana. Na začátku 80. let 19. století byla v severní části vrcholku postavena výletní restaurace a na jihovýchodní straně, odkud je nejlepší rozhled do kraje, vyhlídkový skleněný pavilón pro návštěvníky. Staré hradní sklepy byly použity pro uskladnění nápojů. Protože však počet návštěvníků byl stále velmi nízký, byla restaurace již v roce 1886 opuštěna, poměrně brzy propadla zkáze a zmizela beze stop.


Kalich, půdorys hradu podle Sýkory a Veselého


Půdorys hradu Kalicha (převzato z Menclová 1972 a výrazně doplněno).
1) rameno přístupové komunikace, 2) polygonální bašta, 3) příkop s vyzděnou eskarpou, 4) hrubě přisekaný skalní blok, 5) spojovací krček (koridor), 6) třetí předpokládaná brána, 7) přístupová komunikace, 8) zbytky obezděného náspu dolní linie opevnění, 9) zeď přihrádku, 10) předpokládaná čtvrtá brána, 11) pátá brána, 12) dnes již archeologicky vyvrácený domnělý bergfrit, 13) fragmenty obvodového opevnění na severu, 14) základy obytné věže - donjonu, 15) zídka pod donjonem v příkopu, 16) valeně sklenutý sklep paláce, 17) vstupní partie do sklepa paláce, 18) ve skále vysekaná prostora paláce severně od sklepa, 19) místo studny, 20) obezděný val chránící studnu, 21) budova nejasného účelu přístupná šíjí z prostoru nádvoří, 22) zbytek budovy pravděpodobně z 19. století, 23) zbytek budovy z 19. století, 24) zbytky plenty horní linie obvodového opevnění, 25) pozůstatky zpevněné komunikace ke svahu, 26) plocha při patě obezděného náspu, 27) obezděný násep dolní linie obvodového opevnění.
Sýkora, Veselý 2009


Zdroj:
- ANDĚL, Rudolf a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Severní Čechy. Praha: Svoboda, 1984, s. 187-189.
- DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. 2. vydání. Praha: Libri, 2002, s. 237-238. ISBN 80-7277-003-9.
- SÝKORA, Milan a Hynek VESELÝ. Hrad Kalich: nové poznatky o stavební podobě hradu. In: Archeologické výzkumy v severozápadních Čechách za rok 2008. Most: Ústav archeologické památkové péče severozápadních Čech, 2009, s. 133-146. ISBN 978-80-86531-06-9.
- SÝKORA, Milan. Kalich, Panna a Litýš - tři hrady doby husitské na Třebušínsku. In: Castellologica bohemica 13. Praha: Archeologický ústav AV ČR Praha a Společnost přátel starožitností, 2016, s. 11-58. ISBN 978-80-86204-28-4.



Základní informace:

Název:

Kalich

Okres:

Litoměřický

Poloha:

9 km severovýchodně od Litoměřic

Nadmořská výška:

538 m n. m.

GPS souřadnice:

50°36'18.92"N, 14°12'12.489"E

Přístupnost:

volně přístupný celoročně

Majitel:

stát, správce Lesy ČR

Oficiální stránky:

-

Fotogalerie:

Fotogalerie 2008  Fotogalerie 2014  Fotogalerie 2015 
Fotogalerie 2016

Dokumentace:

1. plán hradu dle Menclové
2. plán hradu dle Gabriela a Smetany
3. 3D model hradu dle I. Lehkého

Video:

Toulavá kamera na ČT


Typický pohled:


Kalich

Cesta k hradu:

Z obce Třebušín vede k hradu podle mého názoru poměrně nenáročná, přes jeden kilometr dlouhá, žlutě značená pěší turistická stezka.
Automobil Automobil lze zaparkovat na místním náměstí pod kostelem nebo u hřbitova.
Autobus Autobusem je možno se do Třebušína dopravit za slabou půlhodinku z Litoměřic.
Vlak Nejbližší železniční stanice se nachází v 6 km vzdálených Ploskovicích.


Erby významnějších držitelů hradu:

Jan Žižka z Trocnova

Jan Žižka z ...

Illburkové

Illburkové

Kaplířové ze Sulevic

Kaplířové ze ...

Svojanovští z Boskovic

Svojanovští z...

Vartemberkové

Vartemberkové


Copyright © Ohradech.eu (David Mikoláš)