Poslední aktualizace tohoto hradu: 13. 11. 2016


Značka zříceniny hradu

HRAD U BRTNÍKŮ

též Brtnický hrádek či Loupežnický zámek; 12 km západojihozápadně od Rumburka

    Opevněná středověká lokalita na konci jedné ze skalnatých pískovcových ostrožen jihozápadně od obce Brtníky v oblasti při pravém břehu říčky Křinice.
    Z archeologických nálezů vyplývá, že místo bylo osídleno v 2. polovině 13. století a na počátku 14. století. Písemné prameny však o ní mlčí. Doba počátků osídlení je totožná s počátky blízkého Vlčího hrádku. K zániku lokality došlo ještě před rokem 1339, kdy byl Žitavskými dobyt a zničen nedaleký hrad Schönbuch. Závěr skalnaté ostrožny s pozůstatky hrádku předělují dvě pukliny přírodního původu. Za první puklinou, jejíž stěna nese stopy osekání, se rozkládalo malé předhradí. Jeho čelní a obě boční strany zaujímá nevýrazný val, který je pozůstatkem zdi z nasucho kladených kamenů. Stopy podobné zdi jsou patrné i za druhou puklinou v čele hradního jádra. Dnešní komunikace, vybavená několika do skály tesanými schodišti, pochází až z 19. století. Ani archeologický průzkum nezjistil průchod zdí v čele předhradí, ani žádné stopy po mostní konstrukci. Proto se uvažuje spíše o dřevěných žebřících, nebo o vedení přístupové komunikace při samém okraji skalního bloku.
    Uprostřed hradního jádra se nachází podvalí čtvercového půdorysu, zahloubené do vrcholové části skalního bloku a přístupné šíjí od severozápadu. Nad ním se nacházela stavba hrázděné či roubené konstrukce. Další stopy trámových kapes a draží ve skalním podloží, dochované zejména při okraji hradního jádra, vypovídají o užití ochranné stěny lehčí konstrukce a o přemostění puklin ve skalním podloží.
    Celý hradní areál byl postižen přisekáváním a dalšími úpravami z roku 1891, kdy byl zpřístupňován kyjovským Gebirgs-Vereinem. Nezodpovězena zůstává otázce funkce této lokality. Podle jedné hypotézy se jednalo o sídlo některého z manů sloužících buď pánům ze Schönburgu, kteří kolonizovali zdejší krajinu z hradu Hohnštejn, nebo pánům z Ronova, kteří působili na Žitavsku a Českolipsku. Druhá hypotéza považuje tento objekt za sídlo obyvatel, kteří hledali v zalesněné a skalnaté oblasti Českého Švýcarska jiný než zemědělský způsob obživy.

Zdroj:
- DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. 2. vydání. Praha: Libri, 2002, s. 176. ISBN 80-7277-003-9.
- DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Dodatky 2. Praha: Libri, 2005, s. 34. ISBN 80-7277-262-7.
- DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Dodatky 3. Praha: Libri, 2008, s. 40. ISBN 978-80-7277-358-9.
- PAŽOUREK, Vlastimil (ed.). Hrady na hranici. Čechy-Sasko. Děčín: Iniciativa pro děčínský zámek, 2012, s. 34-36. ISBN 978-80-905025-0-5.



Základní informace:

Název:

Hrad u Brtníků

Okres:

Děčínský

Poloha:

12 km západojihozápadně od Rumburka

Nadmořská výška:

375 m n. m.

GPS souřadnice:

Loc: N 50°55.62238', E 14°25.37888'

Přístupnost:

volně přístupný celoročně

Majitel:

Česká republika, správce Správa Národního parku České Švýcarsko

Oficiální stránky:

-

Fotogalerie:

Fotogalerie 2014  Fotogalerie 2016

Dokumentace:

půdorysný plán dle F. Gabriela


Typický pohled:


Hrad u Brtníků

Cesta k hradu:

Autobus Autobus zajíždí do Kyjova (linky Rumburk-Doubice a Děčín-Krásná Lípa). Ze zastávky "Krásná Lípa, Kyjov, host." zamíříme k turistickému rozcestníku "Kyjov" a dále pokračujeme stejně, jako bychom přicestovali autem.
Vlak Nejbližší železniční zastávkou jsou Brtníky (trať Rumburk-Panský-Mikulášovice). K lokalitě nás k ní zavede červená a následně zelená pěší turistická značka, celá trasa měří asi 4 km.
Automobil Auto je možno zaparkovat v Kyjově na parkovišti poblíž stejnojmenného turistického rozcestníku. Poté pokračujeme asi 2,5 km po červené značce až k rozcestníku "Kyjovské údolí", kde se připojuje zelená značka. Obě pěší turistické značky pak v délce 0,8 km probíhají společně k příštímu rozcestníku "Turistický most". Od něj vyrazíme za převážně mírného, cca 1,2 km dlouhého stoupání již jen po zelené značce s odbočkou k lokalitě.




Copyright © Ohradech.eu (David Mikoláš)