Poslední aktualizace tohoto hradu: 13. 6. 2018


Značka zříceniny hradu

CHEB

Zříceniny hradu ve stejnojmenném městě na ostrožně nad řekou Ohří.

    Předchůdcem hradu bylo slovanské hradiště, zkoumané A. Hejnou. Na jeho akropoli si v 1. třetině 12. století postavili kamenný hrad páni z Vohburgu, za nichž se Chebsko stalo součástí bavorské marky. Císař Fridrich I. Barbarossa hrad v letech 1167-1188 přestavěl na falc. Po připojení k českému království (1265, definitivně 1322) se Cheb stal královským hradem. Za Václava II. byl proti němu na protějším břehu řeky vystavěn Václavský hrad. Hrad v Chebu byl nadále spíše pouze udržován, výraznějších úprav se mu dostalo až koncem 15. století. Při přestavbě města na pevnost po třicetileté válce byl těžce postižen stavbou barokních valů a bastionů, ještě však zůstal samostatnou opevněnou jednotkou. V roce 1742 ho zničila francouzská vojska a od té doby je ve zříceninách (s výjimkou kaple). Značná část vnitřní plochy pak byla do výše několika metrů zavezena troskami.
    Kamenný hrad Děpolda II. z Vohburgu se nacházel na části akropole staršího slovanského hradiště a byl zřejmě od počátku dvojdílnou dispozicí. Archeologické výkopy odhalily čelo vnitřního hradu tvořené hradbou, za níž volně stály dvě věže, jedna okrouhlá, druhá (jižní) nejspíše polygonální. Obytné stavby stávaly zřejmě po obvodu. Tento vohburgovský hrad zůstal při přestavbě na falc s výjimkou jižní věže zachován, a proto se nové stavby štaufského císaře soustředily na přední část dispozice. Strženou jižní věž nahradil čtverhranný bergfrit vystavěný z bosovaných kvádrů zvaný Černá věž. Byl do opevnění zapojen na koso, takže se k příchozímu obracel nárožím. Celou severní stranu předního hradu zaujal palác, přistavěný k čelní hradbě zadního hradu. Jeho nejkrásnější částí je císařský sál v prvním patře. Stejně jako všechny ostatní prostory byl plochostropý a osvětlovala ho tři sdružená pětidílná a jedno dvojdílné okno. Kromě tohoto sálu patro obsahovalo ještě tři další místnosti. Dvě komnaty byly vytápěny krby, vybaveny prevéty a přisvětlovány rosetami. Polozapuštěné přízemí obsahovalo pouze dvě plochostropé místnosti. Nejkrásnější a nejhonosnější stavbou falce se stala sousední volně stojící dvojitá románsko-gotická patrová kaple sv. Martina, sv. Erharta a Uršuly, dokončená na počátku 13. století za Fridricha II. V obou podlažích zaujímá větší část čtvercová loď, po stranách drobného presbyteria obdélný obrys doplňující další valeně zaklenuté místnosti. Loď v obou podlažích rozdělily čtyři sloupy na devět klenebních polí. Střední pole ve spodní kapli nebylo zaklenuto, a tak byl umožněn vizuální kontakt zprostředkující účast na bohoslužbách mezi přízemím a patrem. Spodní kaple je ukázkou architektury v čistě románském slohu. Vznosný, nepoměrně světlejší a v detailu honosnější prostor horní kaple má již lomené oblouky. Schodiště mezi horní a dolní kaplí je již románského původu a není mladším doplňkem, jak se dříve předpokládalo. Archeologický výzkum vedený v letech 1998-1999 P. Šebestou pod dnešní kaplí odkryl zdivo staršího objektu, s největší pravděpodobností rovněž kaple. Pomocí dendrochronologie a radiokarbonového datování byla určena do 10. století, zánik pak do doby po roce 1188. Dále archeologický výzkum doložil existenci předsíně, či spíše nástupního peronu paláce. Přední část hradu s palácem a kaplí uzavírala kamenná hradba, patrná dnes pouze na východě. Koncem 15. století dostal palác hrázděné patro s vysokou sedlovou střechou. Jeho přízemí bylo současně upraveno na konírny. Výrazných změn se dočkal i vnitřní hrad. Dnes z nich však známe pouze zbytky gotického domu v jeho severovýchodním nároží. V rámci zlepšování obranyschopnosti se součástí městského parkánu, který hrad na straně nad řekou od té doby obíhal, stály dvě okrouhlé věže - Mlýnská a Skalní (stržena roku 1828).

Zdroj:
- DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha: Libri, 2002, s. 205-208. ISBN 80-7277-003-9.
- DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Dodatky. Praha: Libri, 2002, s. 38. ISBN 80-7277-114-0.
- DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Dodatky 3. Praha: Libri, 2008, s. 45. ISBN 978-80-7277-358-9.
- DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Dodatky 4. Praha: Libri, 2011, s. 40. ISBN 978-80-7277-489-0.
- KUPKA, Vladimír a kol. Pevnosti a opevnění v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri, 2002, s. 195-204. ISBN 80-7277-096-9.
- MENCLOVÁ, Dobroslava. České hrady I. 2. vydání. Praha: Odeon, 1976, s. 87-96.



Základní informace:

Název:

Cheb

Okres:

Chebský

Poloha:

5 km jižně od Františkových Lázní

Nadmořská výška:

453 m n. m.

GPS souřadnice:

50°4'52.093"N, 12°21'57.727"E

Přístupnost:

přístupný v návštěvních hodinách

Majitel:

Město Cheb, správce MÚ Cheb

Oficiální stránky:

www.hrad-cheb.cz

Fotogalerie:

Fotogalerie

Dokumentace:

1. plán hradu dle D. Menclové
2. plán hradu dle T. Durdíka
3. palác dle D. Menclové
4. kaple dle D. Menclové


Typický pohled:


Cheb

Cesta k hradu:

Autobus Na Kasárním náměstí či v Havlíčkové ulici zastavují autobusy MHD. Hrad je od zastávek vzdálen cca 300 m. Dálkovými a příměstskými autobusy je možno dojet nejlépe na autobusové nádraží, které se nachází hned vedle nádraží vlakového, a tam přestoupit na MHD, nebo pokračovat pěšky.
Vlak Nejbližší vlaková zastávka se nachází přímo v Chebu. Po místních značených cestách je odsud hrad vzdálen cca 1,5 km.
Automobil Automobil je možno zdarma zaparkovat např. 300 m východně od hradu na Kasárním náměstí.


Erby významnějších držitelů hradu:

Štaufové

Štaufové

Český král

Český král


Copyright © Ohradech.eu (David Mikoláš)