Poslední aktualizace tohoto hradu: 24. 7. 2015


Značka zříceniny hradu

BRADLEC

7 km severovýchodně od Jičína

    Dějiny Bradlce jsou známy pouze částečně, neboť torzovitost písemných pramenů nedovoluje jejich spojité vylíčení. Obdobně nepoznaný je jeho stavební vývoj a přesná podoba, neboť na hradě nebyl dosud proveden stavebně historický průzkum.
    Okolí Bradlce patřilo v době kolem roku 1300 Markvarticům, kteří odvozovali svůj původ od Markvarta žijícího v 1. polovině 12. století. Prvním známým majitelem bradleckého zboží byl Havel Ryba (jeden ze čtyř synů Jaroslava z Lemberka), o němž se z písemných pramenů dozvídáme k roku 1322, kdy byl společně s bratrem Havlem z Lemberka pohnán Vokem z Rotštejna k soudu za to, že mu pobrali platy ze vsí Bystré, Podmoklice a Klimkovice. Ve zmíněném půhonu bylo Havlovo jméno uvedeno ve tvaru "Hawel de Bradelczie", tedy Havel z Bradlce. Na přelomu let 1324 a 1325 získal hrad Markvart z Jíkve "et de Bradlcze". Zdali vzešel ze stejného rodu jako Havel, není z pramenů známo. Zprávy o Bradlci pak na několik desetiletí mizí. Starší autoři předpokládali, že se jeho majitelé v 1. polovině 50. let připojili k loupeživým šlechticům, proto nelze vyloučit, že byl hrad jeho majitelům králem a císařem Karlem IV. zabaven a darován pánům z Turgova, kteří před rokem 1356 získali sousední železnické zboží. Majitele Bradlce po roce 1383 bohužel neznáme. Právě v tomto období však došlo k dalšímu vystřídání majitelů spojeného bradleckého a železnického panství. Neznámo přesně kdy a jakým způsobem je získali bratři Pavlík a Václav, týnecký probošt, oba rodem z Jenštejna. Pavel z Jenštejna žil do roku 1420, kdy zemřel v Praze. Bradlecké zboží držel ještě za jeho života syn Václav-Vaněk, který však na rozdíl od svého otce byl povahy neklidné. Byv spolčen s několika okolními šlechtici, přepadával pocestné a dokonce vedl drobnou válku proti králi Václavovi IV. Roku 1417 oblehlo královské vojsko vedené Hynkem Jablonským Václavovu Lomnici i Bradlec. S poraženým Václavem sice král uzavřel příměří, ovšem bradlecké zboží mi již nevrátil. Ponechal ho ve své moci, a pak ho daroval královně Žofii, která Bradlec spojila se svým lichnickým panstvím. Správu předala purkrabímu Petrovi z Chlumu. Po vypuknutí husitských válek dobyl Bradlec koncem května 1421 Čeněk z Vartenberka, který tehdy stál na straně pražanů. Záhy poté ale změnil svou politickou orientaci a stal se přívržencem Zikmunda Lucemburského a jako jeho spojenec hrad podržel až do své smrti roku 1425. Jelikož císařská moc nebyla schopná Bradlec ovládnout, dostali se do jeho držby bývalí Čeňkovi východočeští straníci (v letech 1431-1439 se po hradu psal Mikuláš z Valdštejna). Právoplatným držitelem Bradlce byl však Hynek Krušina z Lichtenburka. Roku 1442 byl hrad údajně dobyt, přímé písemné zprávy ale opět chybějí. V dalších padesáti letech spravovali bradlecké zboží vladykové z Mečkova, bratři Zdeněk a Stillfried Loučenští a Vilém Zub z Landštejna. Počátkem 16. století byl Bradlec se Železnicí připojen k systematicky budované majetkové základně pánů z Valdštejna. Když roku 1506 Jan z Valdštejna zemřel, obdržel Bradlec jeho třetí syn Jiří, který bradlecké zboží spravoval až do své smrti v roce 1532. V prosinci 1539 postupuje Albrecht z Valdštejna "zámek" Bradlec a tvrz Železnici s městečkem, ves Těšín, Lhotku, Kyje, Syřenov a Žďár za částku 7400 kop míšeňských městu Jičínu. Vymínil si však, že pokud by nešlo vložit městu majetek do desk zemských (vklady šlechtických zboží ve prospěch městského stavu byly tehdejší právní úpravou podstatně omezeny), prodá ho Mikuláši Trčkovi z Lípy, majiteli kumburského a velišského panství. A tak se i stalo: železnické zboží bylo skutečně převedeno do majetku jičínských měšťanů, kdežto Bradlec musel být postoupen od roku 1540 Mikuláši Trčkovi. Po roce 1543 připojil Mikulášův syn Vilém Trčka hrad ke kumburskému panství. Bradlec byl jako nepotřebný opuštěn a zpustl. Po Vilémově smrti roku 1565 převzal majetky jeho syn Jan Rudolf, který nakonec roku 1607 uzavřel smlouvu se Zikmundem Smiřickým ze Smiřic na Hrubé Skále a Kostelci nad Černými lesy a prodal mu "panství a dědictví své kumburské i s městem Jičínem a vesnicemi od zámku a panství velišského k témuž panství připojenými". Za Smiřických pohasla bývalá sláva Bradlce definitivně. Pomalu se samovolně rozpadal, a přestože byl zřejmě rozebírán obyvateli blízké vesnice na stavební materiál, dlouho se z něho dochovaly velké zbytky zdí a budov. Počátkem 20. století patřily bradlecké zříceniny společně s nedalekým Kumburkem do správy velkostatku Kumburk-Úlibice Karla Trauttmannsdorfa. V roce 1946 převzal oba hrady Klub československých turistů, v letech 1949-1952 přešel na Československou obec sokolskou a v prosinci 1953 byl převeden do vlastnictví státu. V současnosti vlastní hrad obec Syřenov a stará se o něj Sdružení pro záchranu hradu Kumburku.
    Hrad Bradlec byl založen na osamělém kopci, jehož vrchol tvoří dvě strmá, místa až převislá čedičová bradla, spojená ve směru sever-jih úzkým hřbetem a vytvářející tak skalní útvar v podobě písmene U, otevřený k západu. Na temeni tohoto útvaru bylo situováno jádro a východně odtud nevelké horní předhradí. Od horního předhradí sbíhala podél přístupové cesty hradba parkánu, rozšiřující se západně od jádra v nepříliš rozsáhlou plošinu s první bránou, od níž se ohrazení táhlo jihovýchodním směrem a pod jižním bradlem se napojovalo na úzký parkán, který se pod čtverhrannou věží jádra připojoval k hornímu předhradí. Jádro tak bylo obtočeno ze všech stran souvislým, výškově dosti členitým hradebním okruhem. Východní a původně snad i severní stranu hradu chránil navíc ještě příkop s valem. Přímo pod jihovýchodní šancí se rozkládalo trojúhelné prostranství, pracovně zvané dolní ohrada. Dodnes dobře zachovaná přístupová cesta přicházela k hradu od Bradlecké Lhoty a stoupajíc ve spirále obešla ze tří čtvrtin celý hrad. Na jihovýchodní straně vstoupila do dolní ohrady, pokračovala k první bráně dolního předhradí a odtud vedla již přímo do jádra.
    Za současných vědomostí je možno identifikovat celkem tři stavební fáze, jimiž hrad prošel. Pro první stavební etapu z počátku 14. století, omezující se pouze na jádro hradu, je typická červená, velmi nekvalitní malta a použití výhradně lomového zdiva z místního tmavého čediče. Jádro hradu tvořilo v této době v podstatě palácovou, popřípadě dvoupalácovou dispozici, u severní budovy obohacenou o drobnou půlkruhovou věž, která střežila přístupovou cestu vedoucí pod ní. Jádro bylo přístupné pouze pěším z východně od něho níže položeného horního předhradí podél východního čela paláce po dřevěném nebo kamenném schodišti. Z ohrazení obdélného předhradí, které již v této fázi mohlo být kamenné, se nedochovala ani stopa. Byla v něm vystavěna volně stojící budova o rozměrech 15 x 5 m, nespíše konírna. K jihozápadnímu nároží horního předhradí se připojoval úzký a k západu mírně svažitý parkán, v jehož krátkých příčných zdech byly pravděpodobně proraženy branky pro pěší, umožňující zkrácený přístup do dolního předhradí a naopak. V prostoru jihovýchodní šance, která byla v 19. století silně narušena kamenolomem, je možné předpokládat buď srub, nebo lehké opevnění, z něhož bylo možno kontrolovat jižní úsek přístupové cesty, popřípadě celou dolní ohradu. Protože horní předhradí rozhodně nemohlo splňovat podmínky kladené na hospodářské zázemí hradu, muselo už v první etapě jeho výstavby náležet k jádru dolního předhradí s první bránou, ležící západně od jádra o 15 m níže pod úrovní nádvoří. Je velmi pravděpodobné, že jádro hradu bylo již v první etapě obehnáno souvislým okruhem opevnění neznámé podoby s minimálně dvěma branami. Další bránu lze hypoteticky umístit i pod severozápadní zaoblenou část hradby jádra, kde by byla pod kontrolou půlkruhové věže. Do první etapy lze zařadit ještě příkop s vnějším valem, zajišťující východní a původně snad i severní stranu hradního areálu. Podél přístupové cesty, směřující od první brány směrem k jihovýchodu, byla situována dolní ohrada, v jejímž nejnižším místě jsou patrny stopy asi jen po roubeném objektu, majícího zřejmě funkci jakéhosi předsunutého opevnění. Stopy dalšího objektu se nalézají západně od pahorku z výsypky kamenolomu. Pokud se nejedná o relikt zařízení souvisejícího s těžbou, jde o zbytek asi 5 m širokého a 10 m dlouhého podsklepeného objektu buď kamenného, nebo vyzdviženého na kamenné podezdívce.
    Druhá stavební etapa, spíše mikrofáze, patrně spojená s pány z Turgova, se týká velké čtverhranné věže, vestavěné do východní části staršího paláce na jižním bradle. Charakterizuje ji kvalitnější malta růžové barvy a v interiérech použití tmavě červeného pískovce. Stavebním materiálem zůstává lomový kámen z místního čediče. Věž o rozměrech 9 x 9,5 m byla trojpodlažní, přičemž všechna patra byla plochostropá o stejné výšce 3,5 m. Přízemí věže nebylo obytné a nejspíše sloužilo jako skladiště. První patro bylo spojeno zaniklými dveřmi v severní stěně s přilehlým ochozem východní hradby. Výškový rozdíl mezi podlahou tohoto patra a ochozem mohl být vyrovnán několika stupni schodiště v síle zdi. Z prvního patra do druhého vedlo dřevěné schodiště, proto mělo první patro spíše funkci komunikačního uzlu a předsíně. Zcela zaniklé třetí patro, doložené na Liebscherově kresbě z 1. poloviny 80. let 19. století, pocházelo až z následující stavební etapy a nahradilo zřejmě jen roubenou či hrázděnou podstřešní nástavbu věže.
    Třetí stavební etapu lze datovat do závěru 14. století, kdy panství s hradem získali páni z Jenštejna, kteří přistoupili k celkové výrazné a velkorysé přestavbě objektu. Celé budovy a úseky hradeb byly do základů zbořeny a vyzděny znovu v kvalitnější a monumentálnější podobě. Tuto etapu charakterizuje použití pískovce, velmi kvalitní malty světlé barvy a výskyt úlomků cihel. Kromě čtverhranné věže přestavba zásadně postihla také areál na severním bradle. Obvodová hradba, včetně předpokládané půlkruhové věže, a budovy byly zbořeny a jejich místo zaujal nový plochostropý palác, jehož vnější líc včetně přilehlé půlkruhové věže byl vyzděn z pravidelných pískovcových kvádrů s důlky, zvaných štuky. Vnitřní líc zdi byl vyzděn z velkých, nepříliš pravidelných a jen nedbale opracovaných kvádrů bez důlků. Přízemí paláce nebylo obytné, úroveň podlahy prvního patra se nacházela nejspíše ve výšce ochozu přilehlé východní hradby. Vzhledem k tomu, že byl nový palác vystavěn především proto, aby rozšířil obytnou plochu hradu a při nevelkých vnitřních rozměrech prvního podlaží (75 m2) je nutno předpokládat minimálně dvě patra. Přestavba se dále dotkla provozní budovy stávající mezi oběma bradly, z níž se dochoval jen zbytek obdélného, valeně zaklenutého sklepa před severním průčelím čtverhranné věže. Zatímco na východní obvodové hradbě bylo pouze obnoveno cimbuří a hradba byla z obou stran vyspravena, západní obvodová zeď musela být celá zbořena a znovu vystavěna. V horním předhradí byla starší hospodářská budova nahrazena kamennou stavbou. Důkladnou opravou pravděpodobně pošla i obvodová hradba horního předhradí, včetně severního a jižního parkánu. Nejspíše do této třetí etapy lze zařadit také domnělou čtverhrannou věž na jihovýchodní šanci. V místech staršího ohrazení dolního předhradí bylo vybudováno nové zděné opevnění, sestávající z 1,3 m silné zdi. K jeho západní hradbě byla přisazena budova o rozměrech cca 20 x 5 m. Hned poblíž kratšího jižního čela budovy stávala asi jen kulisová první brána, dnes zcela zaniklá. Hrad Bradlec byl ve zděných konstrukcích dobudován nejspíše již před vypuknutím husitských válek. Ve druhé a třetí stavební fází získal módní blokovou dispozici.

Zdroj:
- DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. 2. vydání. Praha: Libri, 2002, s. 77-78. ISBN 80-7277-003-9.
- DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Dodatky. Praha: Libri, 2002, s. 14-15. ISBN 80-7277-114-0.
- MENCLOVÁ, Dobroslava. České hrady I. 2. vydání. Praha: Odeon, 1976, s. 393-395.
- SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Díl V. - Podkrkonoší. 1. vydání. Praha: František Šimáček, 1887, s. 194-198.
- TOMÍČEK, Tomáš a Jiří ÚLOVEC. Hrad Bradlec. In: Castellologica Bohemica 8. Praha: Archeologický ústav AV ČR a Společnost přátel starožitností, 2002, s. 217-246. ISBN 80-86124-37-1.



Základní informace:

Název:

Bradlec

Okres:

Semilský

Poloha:

7 km severovýchodně od Jičína

Nadmořská výška:

542 m n. m.

GPS souřadnice:

N 50°29.35557', E 15°24.84428'

Přístupnost:

volně přístupný celoročně

Majitel:

obec Syřenov, správce Sdružení
pro záchranu hradu Kumburku

Oficiální stránky:

-

Fotogalerie:

Fotogalerie

Dokumentace:

1. půdorys hradu
2. zaměření hradu
3. hmotová rekonstrukce hradu
4. řez jádrem hradu
5. řez čtverhrannou věží
6. řez jižním bradlem
7. řez severním bradlem


Typický pohled:


Bradlec

Cesta k hradu:

Autobus Autobusem se dopravíme nejlépe do Bradlecké Lhoty, kde zastavují příměstské linky z Jičína, Semil a Hradce Králové. Po 2 km sledujíce zelenou pěší turistickou trasu se dostaneme ke kótě Bradlec-zřícenina.
Vlak Nejbližší vlaková zastávka se nachází v Kyjích u Jičína na trati 064: Mladá Boleslav – Stará Paka. Po červené a zelené značce čeká turistu asi 5 km dlouhá trasa.
Automobil Automobil bych doporučil zaparkovat v Bradlecké Lhotě a vyhledat stejnojmenný turistický rozcestník, který se nachází nedaleko autobusové zastávky. Po zelené pěší turistické značce je od něj hrad vzdálen asi 2 km nepříliš náročné chůze.


Erby významnějších držitelů hradu:

Markvartici

Markvartici

Z Lemberka

Z Lemberka

Z Turgova

Z Turgova

Z Jenštejna

Z Jenštejna

Z Vartenberka

Z Vartenberka

Z Lichtenburka

Z Lichtenburka

Z Valdštejna

Z Valdštejna

Trčkové z Lípy

Trčkové z Lípy

Smiřičtí ze Smiřic

Smiřičtí ze...

Trauttmannsdorf

Trauttmannsdorf


Copyright © Ohradech.eu (David Mikoláš)